Nová Rodina (H.P. Cz)

15.

Koho Sibilo?

Karty.

Severus měl co dělat aby na místě neomdlel. Ona si s sebou chce zabalit snad celý dům, ale to co skutečně potřebuje vždy zapomene. Vloni to například byl čaj (ten na čtení z čajových lístků. Severus si do teď myslí, že by jí stačil i nějaký z pytlíku a výsledek by byl stejný (věštění by byla stále stejná blbost), ale nikdy to nahlas neřekl) i když si neustále stěžovala, že zapomněla polštář a když jí řekl ať si pro něj ještě zajde, tak mu dala přednášku o tom, jak je přenesl na kanál, a proto by nebylo dobré kdyby se přemisťovala zase zpět... no kdo by to chápal?

„Tak to máš smůlu. Musíš se obejít bez nich," čekal jak zareaguje.

„Jak to myslíš?" zeptala se nechápavě.

„To víš Sib. Pod nádražní budovou je jistě spousta kanalizačních trubek. Přemístění zpět by nemuselo dopadnout dobře," odmlčel se a po chvilce pokračoval „Pokud ale chceš riskovat rozštěpení... proč ne?" Sibila naštvaně odešla kdo ví kam a Snape nasadil svůj výraz typu školní rok, a následně se přemístil před Bradavické brány.
...
Sibyla nemohla karty nikde najít. Hledala v pod stolem, na stole, pozotvírala všechny šuplíky, dokonce i do trouby se podívala,ale nikde nic. V další místnosti to co šlo převrátila vzhůru nohama, vyběhla po schodech nahoru, provrtala se každým květináčem jako vrtokrtek, nakoukla do vany, pod vanu, nadzvyhla koberec... a pořád nic. Asi se opravdu neměla přemisťovat přímo z nádraží... (Pak má tak blbé nápady :-D)

Severus stál kousek od protipřemisťovací bariéry. Už se chystal vkročit na školní pozemky, když ho zastavil nepříjemný pocit, že mu něco chybí. Přemýšlel co si mohl zapomenout, vždyť balil všechno co potřeboval, a co neměl on, měla Sibyla, tak proč sakra ten divný pocit! Podíval se do kufru jestli tam má všechno co nezbytně potřebuje. Až na černé hábity které nahradily hnědé s třásněmi nebylo v jeho kufru nic jinak než kterýkoli jiný rok. Pokusil se ten pocit ignorovat, ale bylo to těžké. Pořád ho jakoby něco táhlo zpět na nádraží, že by mu těch pár dní s Harrym stihlo zařídit stesk po svém synovi? To už je jak ti plačící rodiče co se shluknou na nádraží a mávají na vlak? To je přece blbost, protože je to Potter a přes školní rok nepřipadá v úvahu být na něj milejší jen kvůli takové banalitě jako je stejná krev. A navíc on, narozdíl od nádražních mávačů, svého syna ani ne za dvě hodiny znovu uvidí.

Po několikaminutovém stání a neustálého přemýšlením nad sebou a pocitem osamělosti mu to docvaklo. Nechyběl mu Potter, ani jeden z nejnovějších kotlíků řady KouLe (kouzelnický lektvar), ani to nebylo tak, že by ho něco táhlo zpátky na nádraží, právě naopak... Nic ho netáhlo... On zapoměl Dalího! S pocitem hrůzy se otočil, udělal Bum! A byl pryč.
...
Harry, Ron a Hermiona procházeli jeden z vagónů Bradavického expresu a hledali volné kupé. Hledání nakonec vzdali a sedli si k Ginny a nějaké plavovlsé dívce o níž se později dozvěděli, že se jmenuje Lenka.
...
Sibyla se v naprostém zoufalství, že karty nemůže najít rozbrečela. Vždyť tohle nebyly jen tak obyčejné karty- tyhle karty vyhrála na soutěži Věštba roku xxxx kdy předpověděla že soutěž vyhraje (přestože tomu sama moc nevěřila, vyhrála a odnesla si tyto úžasné karty, které se jí někam zašantročily a ona teď neměla ponětí kde je hledat).
...
Snape se přemístil na nádraží. Všude byli nějací lidé, ať už mudlové, nebo -ještě hůř- nějací opozdilí studenti, kteří na poslední chvíli dobíhali vlak (a to si myslel, že oni jdou pozdě). Přece si nezkazí pověst tím, že začne volat Dalího před tolika lidmi. Nakonec se rozhodl chvíli počkat než se ti mrňaví idioti uráčí proběhnout tou zatracenou zdí a pak použít na Dalona stopovací kouzlo, které by mu ukázalo, kde ten zavšivený pes je. Ne takhle mu už nikdy neřeknu...chudáčkavi malýmu, roztomilýmu, chlupatýmu. Napomenul sám sebe.
...
Trelawneyové se úplnou náhodou pdařilo sadu věštících karet najít, když sáhla do kapsy pro kapesník. Jaké bylo její překvapení, když nahmatala své nejoblíbenější karty! Samou radostí se zatočila, a nějakou nepochopitelnou náhodou se jí povedlo přemístit do Bradavic.

Dalon mezi tím honil několik nádražních holubů. Byl celkem ve výhodě, když ho ptáci nemohli vidět, tak toho po nějaké době nechal. Najednou se odkudsi zjevil jeho páníček. Dalík na něj radostně skočil, jelikož byl ale Dalon stále neviditelný, Snape ztratil rovnováhu a spadl mezi holuby. Ptáci si nejspíš ani nevšimli, že je mezi nimi někdo, kdo tam asi úplně nepatří vklidu dál hledali drobky.

Severus nahmatal psa, pevně ho chytil a oba je přemístil před Bradavické brány.

***
Konečně jsem se k tomuhle příběhu dokopala... Jupí!