Nová Rodina (H.P. Cz)

6. Co Trelawneyová nevymyslí, to vyvěští

Harry druhý den otevřel oči brzy ráno. Opravdu je jenom otevřel, převalil se na druhý bok a spal dál.

Kolem deváté ho vzbudil Dalon, který mu vběhl do pokoje a poté, co z poličky shodil knížky které si Harry včera stihl vybalit, skočil k Harrymu na postel a olízal mu celý obličej.

„Fuj. Raťafáku nech mě," zamumlal ještě v polospánku.

„Hafff?" štěkl Dalík dotčeně, on přeci žádný Raťafák není, nebo ano?

Severus který šel hledat Dalího, postával mezi dveřmi a slyšel celý rozhovor mezi psem a jeho synem, se královsky bavil. Zatím na sebe nechtěl nijak upozorňovat, měl v plánu ty dva sledovat tak dlouho, dokud se Harry nevzbudí úplně. A proto že je ještě pod vlivem lektvaru, nějakou dobu sranda bude.

„Běž si votravovat Dudleyho nebo Marge." Zavrčel Harry do polštáře.

Dalonovi myšlenky byly: Kdo je sakra ta Marge? O Dudlym jsem už slyšel. Ale kdo to byl? Nebyl to náhodou ten milovník citrónových výrobků? Ne, nebyl. Byl to ten přerostlý netopýr. Ne, to taky není on. A není to náhodou ten jak má Norrisovou? Ale proč by jí přejmenovával na Marge? Takový divný jméno.
Z toho přemýšlení se musel posadit a naklonit hlavu na stranu.

Severusovi tohle přišla jako pravá chvíle se ozvat.

„Harry." Řekl a čekal na jeho reakci.

„Už jdu teto Pet- Áaa," zakřičel když si všiml Dalího (Raťafáka).

„Jsi už vzhůru, nebo ještě spíš?" Zeptal se odedveří pobaveně Severus.

„Já jsem vstal už dávno," ohradil se.

„Je devět, a ty sis teprve teď uvědomil, že nejsem Petúnie a Dalík není Raťafák."

„Aha. Ale vzhůru už nějakou dobu jsem."

Snape se jen ušklíbl a rozhodl se toto téma už dál neřešit. „Až vylezeš z postele, přijď dolů. Sibil vymyslela nějaký efektivnější způsob jak nás naučit si tykat." S těmito slovy odešel.

Harry vstal, převlékl se, vyčistil si zuby a šel dolů za svými rodiči.

Když procházel okolo zrcadla, nemohl si nevšimnout změn na svém vzhledu.
Dříve tmavě hnědé vlasy měl nyní hustější, světlejší a místy tmavší než dřív. Jeho dřív smaragdově zelené oči měl nyní onyxově hnědé. Za co děkoval všem Merlinům byl nos, který neměl po otci nýbrž po matce. Celkově byl podobnější tátovi než mámě, za což byl upřímně také rád, zaprvé: jedna Trelawneyová na škole stačí až až, zadruhé: mít oči po matce jako do teď by asi úplně nezvládal, a do třetice všeho dobrého i zlého se mu bude mezi Severusovými hábity dobře hledat kostým na halloween.

Přišel do kuchyně kde už na něj čekal zbytek rodiny.

„Merlilililánku Harry! Co se ti to stalo?" Vyjekla vyděšeně Sibila.

„Co myslíš Sibil. Ani všemocný Brumbál není všemocný." Pronesl lenivě Snape.

„Takže je všemo-" Harry se chtěl zeptat jestli tedy Brumbál všemocný je nebo není. On by se i zeptal kdyby mu Sibil neskočila do řeči.

„Takže Harry zaprvé mi už nikdy neskákej do řeči."

„Vždyť si ani mluvit neza-" Začal Harry.

„Nezačala, protožes mi do toho skočil."

„Aha. Vskutku zajímavá úvaha. Co si o tom myslíte vy pa-" ne profesore? Chtěl se Harry zeptat.