Já znechutila jsem Tvůj překrásný pohled na mě
jednou prostou otázkou, když ležela jsem na dně.
Zda dal bys mi trochu více svého světla, protože zamrzlá jsem v čase
a místo toho, aby držel jsi mě svoji rukou, ležím tam zase.
Jak ubohá představa naší dvojice,
že žijeme pospolu - držíc se za ruce.
Jak ubohá představa nás dvou.
Taková, že já mohla jsem být Tvou.
Právě teď a právě tady období samoty začalo
a já jen do teď neotevřela ta pomyslná vrata.
Protože pro mě kolem strachu vše se točilo
a za některé mé činy i já nemám se ráda.
ČTEŠ
Srdce Zkažená
PoetryVím, že je začátek nic moc, ale doporučuju dopracovat se ke konci. Neříkám tomu vyloženě kvalitní počtení, ale co si budem, každej někde začínal. Berte v potaz, že jsem tohle začala psát v roce 2017. Nejnovější kvalitky jsou na konci ofc.
