Už je tomu pár dlouhých let,
kdy objevila jsem Tvůj temný svět.
A Tvá temnota mne lákala
i přes ten fakt, že jsem pro ni plakala.
Už je tomu pár dlouhých let,
kdy ptáče vydalo se na rozlet.
A na své cestě ptáče dlouho bylo,
když o tom býti Jitřenkou pouze snilo.
A ta léta ubíhají jako voda,
občas Jitřenka vzpomene si na Tvá slova:
V jiný čas a na jiném místě, slečno...
Takových vět pamatuje snad nekonečno.
Nyní však vesmír je tichý
a lidé jsou jak duté sochy.
A Peklo potřebuje svou Jitřní hvězdu
a já mám pouze skromnou prosbu.
Propuč mi svůj skleněný trůn,
neboť jsem dokonalá pro tento um.
Předej mi své pekelné rohy,
neboť již nemám místo mezi bohy.
ČTEŠ
Srdce Zkažená
PoesiaVím, že je začátek nic moc, ale doporučuju dopracovat se ke konci. Neříkám tomu vyloženě kvalitní počtení, ale co si budem, každej někde začínal. Berte v potaz, že jsem tohle začala psát v roce 2017. Nejnovější kvalitky jsou na konci ofc.
