Myšlenky strohé, myšlenky na nebe.
Myšlenky ubohé, myšlenky na Tebe.
Nebe rudé jako prameny slzavé,
vše je najednou mlhavé.
Hlava bolí a srdce pálí
jako když do rány sůl se solí.
Jako vždy, když lístky si ustřihneš,
necháš je na zemi, prosto nezdvihneš.
Pomalu padám k Tvým kořenům.
Avšak, jediné co zbylo... poddat se plamenům.
Byl jsi má růže, krásně bílá.
Vždyť za tohle vše můžu jen já,
za to, že ona tvé lístky už dávno má.
Byl jsi má růže, kdysi bílá.
ČTEŠ
Srdce Zkažená
PuisiVím, že je začátek nic moc, ale doporučuju dopracovat se ke konci. Neříkám tomu vyloženě kvalitní počtení, ale co si budem, každej někde začínal. Berte v potaz, že jsem tohle začala psát v roce 2017. Nejnovější kvalitky jsou na konci ofc.
