Jeden pohled na černé plátno,
které hvězdy s mraky zdobí.
Za brýlemi slepoty je matno,
strážci oblohy se na nás zlobí.
Zářivé koule,
lepící se na nás.
Padají jedna po druhé,
žízeň po doteku zhas.
Vyhni se hvězdám padajícím,
dokonce i lidem nepřejícím.
Copak mě neslyšíš?
Tužby krásy hvězd nech si pro sebe
a vrať je zpět na noční nebe.
Jinak velkou cenou zaplatíš.
ČTEŠ
Srdce Zkažená
PoetryVím, že je začátek nic moc, ale doporučuju dopracovat se ke konci. Neříkám tomu vyloženě kvalitní počtení, ale co si budem, každej někde začínal. Berte v potaz, že jsem tohle začala psát v roce 2017. Nejnovější kvalitky jsou na konci ofc.
