Je krásné vidět tě se usmívat,
když naše slova do sebe tak zapadají.
Nejen v myšlenkách chtěla bych tě mívat,
přesně jako hrdinu z dávných bájí.
Zámek se zahradou, plnou bílých růží,
kéž bych se jich mohla dotknout...
Chtěl bys strnout šat i s kůží,
jejich trny chtějí bodnout.
Jsi má růže plná trnů bodlavých
a počasí plné dnů sychravých.
Jsi mi blíž a blíž.
Sad květin krásných,
Čas dnů spásných.
Mám před sebou mříž.
ČTEŠ
Srdce Zkažená
PoetryVím, že je začátek nic moc, ale doporučuju dopracovat se ke konci. Neříkám tomu vyloženě kvalitní počtení, ale co si budem, každej někde začínal. Berte v potaz, že jsem tohle začala psát v roce 2017. Nejnovější kvalitky jsou na konci ofc.
