Její kůže bílá jako sníh,
však plná prasklin a plná rýh.
Šatičky zdobené a ústa rudá,
v očích se jí mění duha.
Panenka uložena přesně na svém místě.
Vysoko, na nejvyšší polici je jistě.
A vedle ní stojí medvěd s dřevěnou kůží.
Po tom chránit ji... po tom on touží.
Však do pokoje vběhla zvěř.
"Rámus a nepořádek bude všude, to mi věř."
A panenka pohlédla na svého druha.
Pohladila onu srst, co je tak tuhá.
Velká zvěř však do skříně uhodila,
police v ní najednou se zlomila.
A zatímco dřevo zůstává dřevem,
z porcelánu se stal kus, a ne jeden.
Z pokoje zvěř byla vyhnána
a oko panenky pohlédlo na dřevěného pána.
"Tak silný... a stále ve svém tvaru.
Já jsem však rozbitá a plná zmaru."
ČTEŠ
Srdce Zkažená
PoésieVím, že je začátek nic moc, ale doporučuju dopracovat se ke konci. Neříkám tomu vyloženě kvalitní počtení, ale co si budem, každej někde začínal. Berte v potaz, že jsem tohle začala psát v roce 2017. Nejnovější kvalitky jsou na konci ofc.
