Ten výkřik... ihned sem vyběhl z bytu a došel k bytu naproti. Nejdřív sem zazvonil a když nikdo neodpověděl dveře sem vykopl. Uviděl sem tílko který mi bylo povědomí. " Kal?!.." Zařval sem na byt. Najednou se ozvala rána. Doběhl sem do pokoje a tam uviděl Karol ležet na zemi úplně skrčenou a otevřený okno. Nejspíš ten čúrák vyskočil okenem sice jen bydlím v přízemí.. ihned sem vzal Kal do ruk a odnesl do mého bytu. Byla v nějakým oblečku. Bylo mi jí hrozně líto.
Pohled Karolíny:
Někdo zazvonil.. Tomáš ale pokračoval.
Najednou sem uslyšela ránu... někdo ty dveře vykopl a ozvalo se "Kal!?" Hned sem věděla že to byl Viktor. Tomáš vyskočil z okna a utekl. Najednou ke mě doběhl Viktor a vzal mě do ruk. Když mě donesl do bytu naproti byla sem ráda že jsem v bezpečí. Podal mi tričko a kraťasy. Když sem se s pomocí konečně převlékla objala se ho a začala brečet.
"D-ďekuju" Řekla jsem mezi brekem a on mě políbil do vlasů. "Kal... co se stalo." Když sem mu vše vysvětlila jen se na mě díval a pak se chytil za hlavu. " zaprvé.. neměla si nikam chodit!"Vykřikl a mě se do očí navalily slzy a jedna mi stekla na tvář. "Promiň.." Zašeptal a chytil mě za obličej. Jedním palcem mi Utřel slzu a pak přitáhl k sobě.
