O 5let později....
Kája:
"Viktore!?" Řekla sem a on přišel s naší malou viktorkou. "Adéla ještě spí." Řekl a políbil mě na čelo. "auuu." Cítila sem jakokdyby mě někdo u srdce probodnul. "Co se děje?" Zeptal se a posadil mě na židli.
"Netuším..." Řekla sem a Usmála se na viktorku. "Půjdeme se projít. Třeba to přejde." Řekla sem a vstala že židle. Po chvilce sem oblíkla viky a naštěstí se ten druhej viky oblíknul sám.
Šly sme k hřišti ale když sem uviděla že nás viktor vede do lesu a ani sem neprotestovala. Nechci se s ním hádat... po chvilce sem si vzala foťák a vyfotila vikyho a viktorku jak jdou spolu.
Viktor si toho ale všimnul. "Co to děláš?" Usmál se a já je doběhla. Konečně sem se cítila celá a hlavně v bezpečí. Najednou mě zase udeřila ta příšerná bolest. Ale tentokrát nekončila.....
Viktor:
Zrovna sme byli na procházce když v tom se káje podlomili kolena ale já ji naštěstí chytl a posadil na lavičku u které sme stáli. "Miláčku co kdybys ses šla podívat na to hřiště za náma?" Řekl sem směrem k Viktorce a ona odběhla.
"Kájo co se děje?" Zeptal sem se a ona se Usmála. "Srdce..." Řekla a já se zděsil. Tohle bývá vždy vážný. "Viktore... miluju tě. Vyřiď holkám že sem je vždy zbožňovala." Řekla a mě se nahrnuli slzy do očí.
"Nee tohle se nemůže stát. NEMŮŽE!" Řekl sem a ona my dala ruku na tvář "miluju tě. Podívejse do nočního stolku" Řekla "Zavolejte někdo Rychlou!!!" Vykřikl sem ale bylo už pozdě. "Ahhhh" Zařval sem a svalil se na kolena.
"Tatí co je s maminkou?" Přiběhla vystrašená viktorka. Brečel sem tam jak malý dítě. "Maminka je už na lepším místě..." Řekl sem a ona přišla blíž. Zachvíli přijela rychlá.
"Pane Dundič, upřímnou soustrast.." Řekl záchranář a já zase neudržel svoje emoce. Přece jen už to bude přes 7 let co sme se setkali. "C-Co se stalo? Proč?" Řekl sem a on se podival do papírů.
"To ještě nevíme... je mi tk nepříjemný říkat ale pak se prosím stavte nebo někdo z příbuzných do nemocnice kladno pro informace o příčiny smrti." Řekl a já vše odkýval. Za chvíli odjeli a já si sednul na obrubník.
Vytáhl sem mobil z kapsy a rychle zavolal Petrovi. "Petře přijeď. Prosím." Řekl sem. "A kam?"Řekl a já mu řekl rychle adresu. "Dej mi 5min." Řekl a za pár minut tu byl.
"Čau byl sem poblíž a- Viktore co se stalo!? Kde je Kája?" Přiběhl k nám s viktorkou. "Táta říkal že už je na lepším místě strejdo." Zopakovala to co sem ji Řekl. "Panebože... Viktore pojď." Pomohl nám domů a já se doma složil na sračky úplně.
Už vím co říkala Kája když vyprávěla jak dobře umí petr utešit. Je mi u píči jestli brečim moc nebo ne. Petr už odcházel. Bere si na pár dní holky protože teď nemá shows a abych se já mohl uklidnit.
"Tak jo. Mi Půjdeme." Řekl Petr a já si kleknul k Viktorce. Začali mi zase nabýhat slzy do očí. "Viky seš celá máma. Pamatuj si to" usmál sem se a viktorka mě obejmula.
"Nechlastej,nefetuj a dávej na sebe pozor." Usmál se petr a já vstal.
"Ještě jednou díky..." Řekl sem.
(Pohled Káji zpět Ráno)
Ráno sem se probudila a doblhala se do koupelny. Byla sem ještě rozespalá a tak sem šáhla po mých lécích na srdce. Jedny mám na bolest a ty druhý na rozpumpovaní kdyby se zastavilo.
"Dobré rá-" Přicházela viktorka a tak sem rychle popadla krabičku na levo a vzala si mojí dávku. Rychle sem to schovala. A vešla do kuchyně a Připravila sem snídani. "Viktore?!" Přišel viktor s malou viky.
"Adéla ještě spí." Řekl a já ucítila hroznou bolest u srdce. A doprdele... vzala sem si špatný léky.
Viktor:
Petr už dávno odešel a já si šel pro nabíječku. Přešel sem k kajinýmu nočnímu stolku a otevřel hi jak mi Kája Řekla. Najednou se tam objevili dokumenty z nemocnice.
Rychle sem to přečetl a roztrhl. Nemohl sem uvěřit tomu co sem právě přečetl. Najednou sem si všiml červené složky s papírama schovaný na dně.
Byli tam něco jako dopisy...
