Když se párminut nic nedělo Zařval sem."Doprdele Karolíno otevři ty posraný dveře! Prosím.." Řekl sem bez naděje. Najednou se otevřeli dveře a tam stála Kája. Měla na sobě pár tetování ale jedno upoutalo mojí pozornost.
Měla na sobě top takže bylo moc dobře vidět. "Vata" Měla na místě srdce. Chvíli sem váhal ale pak sem ji políbil. Hned po tom sem její tvář pořád nepusil takže se naše nosy dotýkali. Najednou sem ucítil jako kdyby ji stelka slza.
Oddálil sem se o kousek a setřel ji slzy. "Ani nevíš jak moc je mi to líto..." Řekl sem a posunul nás kousek do chodby a zabouchl dveře. Kája odešela nachvíli do kuchyně a já se zul. "Dáš si kafe?" Ozvalo se z kuchyně s já tam došel.
"To je dobrý." Odpověděl sem a posadil se na barovou stoličku naproti kaje. "Tak kdy ti to cvalko?" Zeptala se a já se usmál. "Asi před hodinou. Volal sem ti víš to?" Řekl sem a ano zvedla hlavu.
"Viktore už mám jiný číslo. Petr ti to neřekl?" Zeptala se a já zakroutil záporně hlavu. "Počkatt. Jako adámek?" Zeptal sem se a ona se posadila. "To díky němu sem se nezbláznila..." Řekla a začala brečet. "Ty za to nemůžeš Viktore." Řekla a já vstal.
Objal sem ji co nejpevněji a hladil ji po zádech. "Jedla si?" Zeptal sem se a ona zakroutila hlavou že ne. Trochu sem jí odtáhnul abych na ní viděl. "A předtím? Vypadáš jak tyčka." Řekl sem a ona zase zakroutila stejně.
"Ty mě jedou přivedeš do hrobu." Řekl sem a zase si jí přitáhnul k sobě. "Zajedeme někam na sníd- obě jo?" Řekl sem a ona souhlasila.
Kája:
Nemůžu tomu uvěřit... zbláznila sem se nebo ne? Je to jako kdyby se můj největší sen splnil. Když si vzpomenu na to jak sem každej večer z nočních mur řvala jeho jméno a petr mě hodiny uklidňoval říkám si jestli tohle není jenom ten jeden dobrej sen mezi těma špatnýma?..
"Kájo? Všechno dobrý?" Zeptal se Viktor."Viktore není to dobrý Dopíči. 2 měsíce sem tady prožívala peklo zatímco si beztak jebal nějaký děvky. Co když zase odejdeš!?" Řekla sem a bylo vidět jak ho to trápí.
"Já-" už chtěl něco říct. "Nech to bejt." Řekla sem a začala sem odcházet do mého pokoje. "Kájo. Víš jak sme někam jeli před tou nehodou? Jeli sme do Prahy oslavit nové album." Řekl a já se zastavila.
"Album?" Otočila sem se a on mi podal jeho mobil. "New project- Jungler" Přečetla sem a pustila sem písničku Tchibo. Bylo to hrozně hezký.. ani sem tomu nemohla uvěřit. Tys- tys. Nemohla sem to vyslovit.
"Karolíno Evansová..." Řekl a já se podívala na to jak klečí. "To nemyslíš vážně." Řekla sem a dala si ruku přes pusu. "Vezmeš si mě?" Zeptal se a mě stekla slza štěstí. "Ano!"
Moje tajemství ale pořád zůstává mezi mnou a nebesi...
