"Viktor Dundych." Přečetla sem na dveřích a pomalu šáhla po klice. Opřela sem se o ni a pomalu vešla dovnitř.
Viktor byl napojený na různých přístrojích a já to neudržela. Švihla sem sebou o zem kvůli bolestem které sem měla.
Slzy se mi neobjevili pouze kvůli nesnesitelné bolesti ale taky kvůli Viktorovy. Najednou do místnosti Přiběhla sestřička a za ní doktor.
Něco mi píchli a já zase usla. Probudil mě mužský pláč a silná ruka která svírala pevně mojí ruku. "Viky?" Řekla sem slabě a slza mi stekla přes zavřené oči.
"Kájo..." uslyšela sem a v naději sem otevřela oči. "Je mi to líto.." Řekl Péťa a já se rozbrečela. "Není mrtvý že ne?!" Řekla sem a petr se otočil. Stál tam calin který vypadal že taky brečel.
"Žije a je dokonce i vzhůru. " Řekl a já se Usmála. "Ale..." Řekl a mě se zastavilo srdce. "Měl těžké poranění mozku a stratil paměť.." Řekl a já se nechápavě podívala.
"Jakou dobu ztratil?" Řekl petr a calin se podíval do země. "3 roky..." Řekl a ve mě se něco zlomilo. Oba dva se na mě podívali. "Jaká je šance na to že si vzpomene?" Zeptala sem se.
"2%." Řekl calin a já se zhroutila. "Ahhhhhhhhhhhhhhhhh!" Pustila sem co se ve mě vytvořilo od té zprávy. Najednou přiběhl doktor. "Ste v pořádku?!" Přišel ke mě a podíval se na kluky.
"Já vám říkal že to říkat nemáte vy idioti." Řekl směrem k klukům. "Můj.. strejda." Vysvětlil calin a se rozbrečela. "Můžu ho vidět?" Řekla sem a oni se na sebe podívali. "Mého strejdu!?" Zeptal se nechápavě calin. "Ne vikyho." Řekla sem.
"Utři si slzy a my tě tam dopravíme." Řekl Péťa a já se Usmála. Utřela sem si svoje slzy a zvedla sem se z sedačky. Péťa mi pomohl před dveřmi.
Viktora jak kouká na instagram. "Sheene vedu návštěvu. " Řekl calin a viktor se na nás podíval..
"Kdo to je?" Zeptal se a to byla věta co mi nejvíc zlomilo srdce. "Já jsem Karolína.." Řekla sem se slzou v očích. "Ehh" Řekl a já se tak potupně Usmála.
"Sedni si Kájo." Řekl calin a já si sedla na gauč naproti viktorovi. "Co se ti stalo?" Položil mobil a podíval se na mě. "Vybourala sem se." Řekla sem a Utřela sem si slzu.
"Tys řídila?" Pousmál se viktor. "Právě že si řídil ty.." začali smí stékat slzy tak že sem je nestihla utírat a viky se přestal usmívat. "J-jak a co!?"zvýšil hlas až sem se lekla.
"Jmenuju se Karolína Evansová a sem- teda byla sem tvojí přítelkyní." Řekla sem a on na mě vyvalil oči. "Tomu nevěřím!" Zařval a calin se zvedl.
"Viktore ztratil si paměť! Stratil si 3 roky ale jestli budeš řvát dál fláknu ti takovou že ti přidám další rok!" Řekl calin a zase se posadil.
"Tak já už půjdu.." Řekla sem a petr mi pomohl. "Myslíš si že má šanci na to si vzpomenout?" Zeptala sem se na chodbě a on se zastavil
"Naděje umírá jako poslední princezno."
