『neznám tě ale miluju tě 』

『011』

Melánie
odešla jsem s Danem už dolů do jídelny kde jsme měli být. holky tam už byly a tak jsem si k nim přisedla.

-třídní- detska teď jsme tady doufám všichni a tak vám povím co se bude teď dít.
na zahradě jsme připravily různé stanoviště a ty budete plnit v těch dvojcích co jste si včera utvořily.
stanoviště  jsou 3. každý dostanete kartičku na kterou budete dostávat razítka za splněné úkoly.
po tomto programu bude oběd a po obědě bude odpolední klid.jakmile budete odpočatí tak se sejdeme zase tady, budeme batikovat ty trička, kdo to tričko nemá tak má hold smůlu.
a k večeru půjdeme do města a tam budete mít většinu času rozchod.

PUJDEME DO MESTAAA. hrozně se těším. bude to prdel. koukala jsem se na google mapy a tam to městečko vecer vypadalo úplně dokonale.

Iret
těším se do toho města a už mám vymyšlený jak nechat Mel s Danem samotný aby se mezi němi něco stalo. jakoby mám pocit že se mezi němi už něco deje a Mel se moc nesvěřuje s pocity k někomu jinýmu takže aby se mezi němi stalo ještě něco víc.

Melánie
šli jsme ven a tam už šly vidět všechny stanoviště. my jsme se rozdělili do těch dvojcek a rozebraly jsme si ty kartičky na razítka.

skoro nikdo nebyl na 1. stanovišti a tak jseme tam s Danem šli.
jak jsme přišli tak jsme se dozvěděli co se tam dělá. bylo tam napsáno že ať si provazem který leží na zemi svážem jednu ruku a nohu k sobě a budeme muset jít vyznačenou trasu.

-Dan- jeee. upozorňuji že předem že v tomdle jsem extrémně blbej
-já- já taky neboj. my hodíme držku

svázali jsme si teda jednu nohu a ruku. připravily jsme se a vyrazily.
moc nám to nešlo.

když jsme byly asi ve čtvrtce trasy tak Dan z ničeho nic si mnou propletl prsty protože se tak drželo líp než když jsme měli jenom přivázaný ty ruce.

takže mi to nevadilo. zároveň mě to potěšilo. nevím co se se mnou děje. nikdy jsem takový pocit neměla.
....
byly jsme skoro na konci a mě se podvrtla noha a spadli jsme. Dan na mě nespadl. stihl to se opřít rukama. byla to hrozně divná chvíle.
koukali jsme si navzájem z očí do očí a já jsem cítila jak pomalu rudnu. další pocit co jsem nikdy nezažila.

Dan se usmál a začal se zvedat. pomohl mi na nohy a já jsem řekla:

-já- promiň
-Dan- to nic . není ti něco ?? třeba zvrtnutej kotník ?
-já- ne. asi dobrý
-Dan- ok

Dan
šli jsme šli a najednou Mel se podvrtne noha. začali jsme padat na zem a já jsem to stihl tak tak že jsem se opřel rukama abych na ni nespadl.
začali jsme si navzájem koukat z očí do očí a POŘÁD mě fascinují ty její oči. nejsou poskládané z jedné nebo dvou barev, je tam milion barev které do sebe krásně zapadají.
začal jsem se zvedat abych ji mohl pomoct na nohy

-ona- promiň
-já- to nic . není ti něco ?? třeba zvrtnutej kotník ?
-ona- ne. asi dobrý
-já- ok

jak jsme se nachystali že už půjdeme pokračovat tak mě ona sama chytla za ruku a propletla si se mnou prsty. cítil jsem jak jsem asi hrozně zrudnul protože to jsem nečekal.

Melánie
když jsme se nachystali na odchod tak jsem si s ním propletla prsty protože mi to tak bylo příjemný. zrudl v obličeji, a já jsem měla na krajíčků se zasmát ale nedala jsem nic znát.

na konci stanovišti jsem nás rozmotala, dali jsme si razítko a šli dál.
..........
šly jsme k dalšímu stanovišti a tam jsme uviděly šátky a překážkovou dráhu.

-dan- tvl.
-já- 🫢 nekecej
-dan- co je ??
-já- ty umíš mluvit i sprostě ??
-dan- mm.. jo?
-já- wow. jsem tě žádný sprostý slovo nikdy neslyšela říct
-dan- heh. tak to jo 😊