『neznám tě ale miluju tě 』

『020』

Vypravěč

takto si žily 2 krásné roky.
Dan udělala přijímačky a dostal se na střední školu kam chtěl.

Mel si užívala života se svými nejlepšími kamarádkami a Danem. nakonec o tom že s Danem chodí musela říct i rodičům. protože chtěla na Danův ples, ale rodiče neviděli důvod proč. takže jim to musela říct, a samozřejmě se rodiče chtěli s Danem seznámit. vše proběhlo v pořádku, a za to jí i Danovi spadl kámen ze srdce. teď je Mel v 9. třídě a připravuje se na přijímačky. je to pro imi velmi náročné.. takže s Danem se uz moc nevídají. ale Danovi jde skvěle čeština. takže Mel pomáhá v učení.

holky na tom nejsou nějak jinak. Sára se stresuje, Áďa taky, a Iret je dyslektik takže je o něco víc v pohodě než ty 3.

Sára s Jardou jsou pořád spolu. za měsíc budou slavit své 3 a půl leté výročí. to to frčí.

z Rymbiči a Mel se nakonec stali i docela dobří kamarádi. už ji neříká Mělnice, takže tato přezdívka je zapomenuta.

o 6 měsíců později.

Melánie

mám to. přijímačky dodělané. jsem volná !

když jsem dostala email o tom že mě vzali, začala jsem doslova vyšilovat.

je mi už 15 let. jsem přijatá na střední školu. s mými nejlepšími kamarádkami jsme si udělali společně tetování aby jsme na sebe nikdy nezapomněli.

s Danem to je pořád stejné. máme se navzájem moc rádi.. ale já nevím jestli to mezi námi vydrží. už to že jsme se teď tak dlouho neviděli je crazy.

nevím.. nějakým způsobem už to není tak jako dřív.
mám pocit že to víme oba dva.
mám ho pořád ráda.. to jo. ale prostě mám ten pocit že se chci posunout zase dál. je to můj 1. kluk vůbec. a vím že na střední to nebude jednoduché. proto se i bojím že bych na něj přenášela až moc mých emocí. smutných, i šťastných.. nevím.

i na něm jde vidět že mě má pořád rád.. ale není to miluju tě.

za 3 dny se máme vidět. chci se ho zeptat jak to má. protože já to mám takto.. a nechci to v sobě dusit, lhát mu, předstírat,.. nic takového. on si to nezaslouží.

o 3 dny později.

Dan

dnes se máme vidět s Mel. už se nemůžu dočkat až ji uvidím a obejmu ji.

mám pocit.. tě chci být kamarád. ne že bych ji neměl rád.. to určitě mám ! ale už ne jak dřív.
vím že to cítí stejně. cítím to.

proto se jí chci dnes zeptat jak to na ona. nechci ji lhát.. to si nezaslouží.
zaslouží si vědět pravdu.

Melánie

zazvonil zvonek ve chvíli co jsem se obouvala. tak jsem to ani nezvedala a hned jsem vyšla z bytu a následně z baráku.

-já- ahojj !!
-dan- ahojj !!!
*objali se*
-já- tak kam jdeme ?
-dan- am.. hřiště ?
-já- souhlas !

šli jsme na hřiště kousek od baráku. když jsme tam došli tak za mnou Dan přišel, a:

-dan- máš babu !
-já- to není fér !!

rozeběhla jsem se za ním a se smíchem jsem se ho snažila chytit. to se mi povedlo asi po hodině protože toto fakt hrát neumím.. a má delší nohy, takže je rychlejší.

znaveně jsme si lehli na tokovou provazovou síť.

-dan- Mel ?
-já- aňo ?
-dan- miluješ mě ?

a je to tady. pomoc pomoc pomoc. nechci mu lhát !! rychle jsem si sedla a chytila ho za obě ruce.

-já- nevím jak ty.. ale já nevím.. nevím.. nevím jak to říct. ale! prostě nemám pocit že to je jako dřív. bojím se že jak půjdu na střední tak se nebudeme vídat už skoro vůbec. a to bych asi nezvládla. mám tě pořád ráda.. to rozhodně ! ale.. asi bych ti nadále nezvládla lhát o tom že to k tobě cítím pořád stejně.
-dan- díky bohu.
-já- 😶🤨😂 cože ?
-dan- no.. já to mám úplně stejně. nevím prostě jestli.. prostě že bych ti taky dokázal dál lhát o mých pocitech. mám tě moc rád.. ale prostě asi spíš jako kamarádku než přítelkyni.
-já- to znamená.. že by jsme mohli být nadále kamarádi ale prostě.. kamarádi ?
-dan- ano. kamarádi.
-já- jupí !

vykřikla jsem štěstím. jsem tak šťastná že jsem mu doslova skočila do náruče.

diky bohu že to cítil úplně stejně. kdyby ne.. tak by jsem se asi zhroutila.
když jsme se pustili, tak jsem si zpátky lehla. Dan si taky lehnul.

-já- upřímně.. jsem šťastná.
-dan- jo ?
-já- ano.
-dan- já taky. jsem šťastný.
-já- to je dobře.

podívali jsme se na sebe a usmáli se.

KONEC

.................................................................
okay.. to není ukončování pomalililinku ale rovnou. hihi :)
doufám že se vám tento příběh moc líbil. psala jsem ho asi rok a něco málo. chtěla jsem aby to mělo dobrý konec.. ale zase by to nebylo že spolu vydrží až navždy. bo takto 1. lásky nefungují.
teda.. Sára s Jardou je jiný případ.
upss..
no nevadí. doufám že budete mít fajn život a já i tento příběh se s vámi loučí.

babayyy !! gábi <33