『neznám tě ale miluju tě 』

『018』

Melánie

když se mnou někdo lehce zatřásl, tak jsem si uvědomila že jsem zas celou cestu prospala.

-dan- jsme doma 😊
-já- jo ?
-dan- ano. jak jses vyspala ?
-já- ☺️ dobře.
-dan- tak to je fajn.

pak Dan vstal ze sedačky a vyndal z poličky nad námi naše batohy.
pak mi podal ruku, a já ji přijala.
vzala jsem si od něj můj batoh, a vydali jsme se s davem ven z autobusu.
málem jsem hodila z těch schodů v buse držku, protože jsem byla pořád ospalá.

když jsme vyšli z busu, tak mě Dan opustil, a šel pro kufry.
já jsem se mezi tím odebrala za holkama.

-iret- ale, ale. koukněme kdo pak nám to tu jde. Růženka.
-já- ha ha ha .
-sára- normálně fakt že jo. spíš jak cestou tam, tak cestou zpátky, a pokaždý na Danovým rameni.
-áďa- to je hrozný toto fakt.
-já- no jo no. 🤷 víte jak je to "rameno" pohodlný ?
-sára- vím.
-áďa- jak ?
-sára- Jarda má nejpohodlnější rameno co snad může existovat.
-iret- tvl já se z vás zblázním.

všichni jsme dostali záchvat smíchu. všichni se na nás otočily, protože jsme se smály fakt na hlas.

-iret- jo a Mel ??
-já- ano ? už se bojím.
-iret- 😂. ale.. co, se, mezi vámi, v tom městě stalo !?
-sára- to by mě taky zajímalo.
-áďa- yess.
-já- no.. jo no. amm...
-dan- čau :) mám kufry. vzal jsem i vaše jestli nevadí. když už jsem tam byl.
-áďa- 😑 jo.. díky.
-iret- ach jo tvl ! my se to nedozvíme !
-sára- já se zabiju.
-já- 😂 prosimtě to nedělej.

je mi jasné že jednou jim to budu muset říct, ale ne teď. ne hned po výletu. Dan nám všem podle kufry, a vydali jsme se domů.
s holkama jsme se na rozcestí rozdělily, a naším směrem jsme šli už jen já, Dan, a Iret.

Iret se od nás odpojila u sveho baráku, a my jsme šli dál.
Dan bydlel ještě víš na kopci než já, takže jsme šli až k mému baráku spolu.

když jsme k baráku došli, tak jsme se zastavily. Dan se na mě otočil, a chytil mě za pas. já jsem jen stála, a nechápavě na něj koukala.

-dan- tohle byl můj nejlepší výlet co jsem kdy zažil.
-já- i když další 3 týdny v klidu nebudeš spát, protože tě všechno bolí ?
-dan- jo. i tak.
-já- ☺️ tak to je fajn.
*položím ruce na Danovi ramena*
-dan- mám tě rád Mel.
-já- mám tě ráda Daniku.
-dan- 😊

dal mi pusu na čelo. ještě chvíli jsme si koukali do očí, a já spojila naše rty.
když jsme se po chvíli odtáhly, tak se na mě zase on nechápavě usmíval.

-dan- to jsem nečekal.
-já- jo ? měl bys
-dan- bude mi to chybět.
-já- a kdo říkal že už to nezazijes ?
-dan- no nevím.. budeme zase chodit do školy, psát písemky, takže nebudeme mít..

skočila jsem mu do věty dalším polibkem. on si jen povzdechl, a usmál se.

-dan- a ty jsi mi to právě teď vysvětlila.
-já- uhm. jo.
-dan- 😊
-já- ☺️

pustily jsme se, a zamavali si na rozloučenou.
když odešel, tak jsem se vydala domů.
když jsem odemkla dveře, tak jsem zjistila že je doma jen ségra.

-já- čau
-ségra- no ahoj
-já- co je ?
-ségra- kdo to byl ?
*ukázala prstem z okna*
-já- amm.. oh shit.
-ségra- aha. to jsi mi toho fakt řekla.
-já- jo. no. am. jakoby. Dan ?
-ségra- jo tak Dan. a Dan ti jen tak dál pusu, a ty jsi mu dala taky jen tak pusu že ?
-já- amm.. jo. hele já si jdu dát sprchu. včera jsem se moc nebyla takže.
-ségra- uhm jasný.
-já- bayy

ty vole tak to mě fakt nenapadlo že bych to musela vysvětlovat ségře. to mě radši zabijte. a co když budeme spolu dlouho, a já ho budu muset představit rodičům. ahhhh.... nechciii !!

když jsem finally vyšla ze sprchy, tak se mě ségra už na nic neptala. díky bohu. jen mě hodila výraz jakože já na to přijdu svině.

když jsem přišla do pokoje, tak jsem sebou švihla do postele. bylo to nádherný pocit... ale hned jak jsem dopadla tak mě začal bolet ten bok. hej tak to bude ještě něco.

když jsem si odhrnula tričko, tak jsem tam měla totální modřínu. přez celý bok. miluju fakt.

šla jsem si pro obvaz, oblavázala si celý tělo. tak aby to nešlo vidět, a zároveň mě to upozorňovalo že tam něco takového mám.

chvíli jsem jen tak odpočívala v posteli a byla na telefonu. mamce jsem napsala že jsem v pořadu doma, -no v pořádku se říct nedá ale to nevadí- a koukala na videa.

když oba rodiče dorazily domů, tak mamka vypadla docela dost naštvaně. já jsem se zděsila už teď.

-máma- můžeš mi laskavě říct proč mám zprávu od vašeho pana učitele o tom, že jsi zmlátila 2 osmáky ?
-já- no. joo. tak to asi povím ale bojím se vaší reakce.
-táta- já se z tebe picnu.

rodiče mě zavolali do obýváku, a já si sedla doprostřed na zem.
začla jsem vyprávět. že jsem potkala fajn borce, a prostě můj adrenalin v krvi mi poradil dát těm dvoum odplatu. že pak on upadl do bezvědomí, takže kdyby ho mlatily ještě víc, tak by mu mohlo být i něco víc.

-máma- a tobě nic není ?
-táta- neřekl bych. ten lehkej monokl na oku říká vše.
-já- jak jsis toho mohl všimnout ?
-táta- už jsem to párkrát viděl.
-máma- a tak teda ti nic víc není ?
-já- no. jakoby.
*stoupla jsem si, a vyhrnula tričko*
-máma- to si že mě děláš srandu.
-táta- tak to je pěkný.
-já- nebojte, je to jen obří modřina. jeden z těch blbců mě docela silně kopl. nic víc.
-máma- tak to jsem ráda.
-ségra- am.. co to je ?
-máma- Mel se porvala.
-ségra- hustý. ale jsi debil
-táta- výstižné.

když jsem přišla do pokoje, tak jsem si pustila film.
udělala jsem si večeři, a šla si to k filmu zpapat.

když jsem šla spát, tak jsem ještě napsala Danovi dobrou noc.
neptejte se kdy jsme si je stihly vyměnit. on hned odepsal.

už ? no. taky bych už mohl jít. dobrou noc 😘.

ja jsem se nad tím jen usmála, a šla spát.