Království Písku a Kostí

Kapitola V.

,,Přečetla sis ten dopis od Aikaterine?"
Celý zbytek včerejšího dne a rána zůstali v přístavu, kde Amaru uchvátily cizinci a Natan se ke svému překvapení setkal se svými krajany.

Dlouho si neužila takové zábavy, takže jim nejen dovolila aby mohli zakotvit v hlavním přístavu ale i nějakou dobu zůstali.

Bylo to vítané rozptýlení, obzvláště když Amrithis byl před zbytkem známého světa více méně schován.

,,Já na něj úplně zapoměla," bez ho nechala v paláci, kdyby se pro něj měla včera vracet ztratila by tím alespoň hodinu cesty což se ji popravdě nechtělo.

,,Tak to je zlý."

,,Proč?"

,,Protože támhle zrovna stojí na balkónu u tebe."
Bílé vlasy a honosné šaty, které se dali považovat za výstřední nešlo přehlédnout.

,,O kurva."

,,Teď už můžu říct že je to zlý?"
Přikývla.
Aikaterine nesnášela jakéhokoliv muže, který se v Amary přítomnosti vyskytoval.
Měla ráda když ona byla tou hlavní v posteli své sestry, když byly jen ony dvě spolu.

,,Jsme v prdeli," vydechl a ohrnul si tmavě hnědé vlasy z tváře, Amara ho po ní pohladila a i po tolika letech nemohla odtrhnout oči od těch jeho.

Které vypadali jako dva překrásné safíry.

,,My?"
Překvapilo jí to, kdyby už neměla svou vážnou tvář možná by se nad tím i pousmála.

,,Ano my."
Narovnal se a postavil přímo před ní, slovo my myslel skutečně vážně.

,,Tak pane my - já jdu za svou sestrou, ty běž zařídit plán A."

,,Nemám spíš udělat i plán B."

,,Zatím jen A," ten znamel všem dát na vědomí, že dorazil někdo z hlavního paláce a jakkoliv prohřešek se tedy trestal obzvláště krutě.

,,Dobře."

,,Natane."

,,Ano."

,,O něco tě požádám."
Požádat, tohle slovo ještě před lety neznala a i teď ho používala málo.

,,Můžeš o cokoliv," věděla že kdyby mu nařídila aby skočil z hradeb dolů, udělal by to.

,,Vím že velmi rád neposloucháš moje rozkazy," tentokrát se uchechtl on, zastavily se u altánu který byl dokonale skrytý za hustým porostem keřů a květin.

,,To je pravda."

,,Nech mě tentokrát domluvit."

,,Dobře."

,,Tentokrát mě musíš poslechnout, až za ní půjdu do svých komnat nesmíš vejít ať uslyšíš cokoliv."

,,Ale..." nestačil nic říct, Amara se vyhoupla na špičky a přiložila mu prst na ústa.

,,Žádné ale, jestli mě máš aspoň trochu rád nesmíš za žádných okolností vejít."

,,Co když se něco stane," sundal se její prst z úst a nechal aby její ruka klesla zpět podél těla.

,,Nic se nestane, až to skončí tak ti to povím."

,,Slibuješ.

,,Slibuji."

,,No dobrá, ale dělám to nerad."
Tentok věřila že jí poslechne, a udělá přesně to co mu řekla.

,,Tak už běž vše zařídit," přikývl a místo polibku jako to dělal obvykle, se jí pouze uklonil a ona si všimla jeho zasmušilého výrazu.