Království Písku a Kostí

Kapitola XII.

Ti kteří mysleli že jí znají - se jí báli.
Ti kteří o ní slyšeli - se třásli.

Možná to tak bylo lepší, protože aspoň věděla že maska kterou nosí je dokonalá.

Hra už dávno začala, teď zbývalo jen přijít na jeviště a odehrát životní roli která mohla zmanat rozsudek mezi životem a smrtí.

Byl to tanec, který měl skončit až přestane hrát hudba a zemře poslední člen orchestru.

____

Stále se říkalo se, že neexistuje krutější místo, kde se člověk může narodit, než Černá země.

V jistém ohledu musela Amara souhlasit, pokud šlo o někoho ze vznešeného rodu který byl plně loajální královské rodině - měli se dobře.

Nebo stačilo plazit se před někým výše povýšeným a doufat, že vám to zlepší postavení.

Nad tím se Amaře chtělo zvracet, kolik takových už potkala jenž si chtěli zajistit její přízeň.

Rodiny posílali své členy, aby se dostali do její blízkosti a možná i do postele, nikomu se to druhé nepovedlo a to první se stalo jen třikrát.

Třikrát se vrátila těla dotyčných domů bez hlavy, kdyby pochopily že mají odejít mohli se vrátit živý.

Ale jakým stylem se hrnuly do jejího města, s drzostí, krutostí a arogancí.

Takové nenáviděl víc než sama sebe.

Ale lidé a míšenci takové štěstí neměli, takový se museli bát i pouhého nadechnutí jen aby někoho nenaštvali.

Amrithis byl plný takových jako byly oni, a jen několik vznešených vílých rodů, kteří je tam brali jako sobě rovné a tak s nimi také tak zacházeli.

A nyní měla zažít další čistku v hlavním městě, ještě pár hodin před zatměním slunce.

Jako malá tento svátek naprosto milovala, jeden z mála dnů v roce kdy se jí matka věnovala alespoň s hranou láskou a otec se zájmem, který nepramenil z chtíče po jejím těle.

I když to bylo jen divadlo pro poddané a ostatní členy rodiny, naučila se aspoň tu krátkou lásku si užít naplno.

Jenže teď už žádní rodiče nebyly a z hlavní královské rodiny po čistce z vlastních řad, zbyla jen ona s Raven a Aikaterine.

Povzechla si a potlačila nutkání skočit z hradeb do části řeky, které byla plná jedovatých hadů a krokodýlů.

Tentokrát měla svázané ruce natolik, že plán který narychlo vymyslela byl riskantní jako žádný předtím.

Stačila jedna malá chyba či nějaká nesrovnalost, a vše se mohlo zhroutit jako domeček z karet.

Trh s otroky praskal ve šveh, ale ona tentokrát mířila jinám.

Tohle nebyl vrchol dnešního podvečera, ten se nacházel jinde a tohle co se odehrávalo na náměstích bylo jen divadlo pro hloupé šlechtice kteří se nezajímali co se odehrávalo několik metrů od nich.

Před Raven to obhájila tím, že potřebuje takové kteří svou práci již umí a že nechce takové kteří by zvyšovali ztráty svou neschopností.

Nikdy se nezajímala, zda si bere mladé nebo staré, nemocné či umírající.

Pro svou sestřenku jak říkala, chtěla to nejlepší a tak jí v tomhle nechala volnou ruku a výběr tak byl jen na ní.

Život v hlavním městě je krutější než cokoli, co si kdy dokázala představit.

Viděla krutost ve všech formách, díky kterým dokázala mnohé přesvědčit o tom že je monstrum.

Ravenin dvůr byl plný takových víl, kteří se netěší ničemu jinému než kořistí otroků a lidský život má pro ně menší cenu než úplné nic.

A teď se blížilo něco, čemu říkala jatka.

Čistka byla masová vražda lidí a míšenců, kteří se měli stát oběťmi jako dar bohům a jejich předkům.

Kdo si otroka nekoupil, mohl ho jednoduše získat během právě tohohle.

Vojáci byly v ulicích mnohem dříve, než společně se svými muži dorazila do části města kde bydlely ti nejchudší a mnozí patřily do rodin jejichž členové sloužily v paláci.

Bylo jednoduché jim vysvětlit aby rychle šli do vozu, vzali si sebou jen nezbytné věci kterých ani tak moc neměli a opustily své přístřešky které nazývali domy.

Sotva se druhý povoz vydal na cestu, připravovala už třetí a předposlední se kterým se měla vydat do půlky cesty vedoucí do Amrithisu.

,,Někdo se snaží uprchnout přes zeď, a ten popis odpovídá tomu co ti řekl ten muž u chrámu."
Amara se na Karima překvapeně podíval, zatím co Karimův bratr - Faris nechápavě přivedl za otěže Amařinu válečnou klisnu.

Postarší muž, který ležel na schodech chrámu i když moc dobře věděl kdo je - prosil aby našla jeho dceru.

Až když přišel blíž, vysvětlil že se znal s Hekou, ta mu řekla jak jeho dceru dostat i o s jejími známími z města.

Pár otroků navíc by nic divného nebylo, zkrátka by to svedla na to že jich potřebuje pár co by potravu pro své mazlíčky.

Pro muže bylo už pozdě, rozbitá hlava byla natolik vážná že mu nedokázala ani ona sama pomoct.

Pro jeho dceru ještě ne, mohla začít jinde a svobodně.

,,Farisi, vem si mou klisnu a dohlédni na tenhle povoz. Počkej s ostatními u oázy, pokud nedorazíme ještě před západem, musíte pospíchat do Amrithisu.
Natan už na vás čeká, dala jsem mu vědět předem."

,,Počkej, proč tak riskuješ pro tu holku? Chápu že jsi to tomu muži slíbila, ale je to sebevražda tohle dělat."

,,Farsisi," zavrčel na něj Karim varovně, zatím co si uvazoval šátek okolo tváře takže mu z ní šly vidět oči.

,,To je v pořádku, nemáme čas na to abych ti řekla celý příběh víc podrobně."
Kývla na dalších šest mužů kteří měli jít s nimi ke zdi kam dívky běželi, aby se rychle připravily.

,,Když jsem byla mladá, během bitvy na mě spadl kůň a já se svalila ze srázu dolů. Tehdy jsem ještě nebyla úplně taková, jakou mě znáš teď.
Probrala jsem se v chudé chatrči, kde žil chudý otrok a jeho žena.
Mohli mě klidně zabít, nebudu lhát v tom že jsem k nim v prvních dnech nebyla nijak moc milá.
Ale postarali se o mě, tehdy jsem pochopila že i když věděli kdo jsem bylo jim to jedno.
Potřebovala jsem pomoc a oni mi jí poskytly, nesobecky, nic za to nechtěli."

,,Co se s nimi stalo?"

,,Rychle!"
Křikl kdosi a Amara uchopila Farise za rameno, s laskavým úsměvem na rtech a smutkem v očích.

,,Byly už velmi staří, svým způsobem měli štěstí že jejich původní majitel o ně ztratil zájem. Deset let poté co jsem je přivedla do Amrithisu zemřel nejdříve on a o rok později ho následovala žena. Smrtelníci mají krátký život, ale oni dva i přesto vše ho měli krásný."

Než zmizeli společně se svými vojáky v uličce, ještě se za ní stihl před svým vlastním odjezdem vykřiknout otázku.

,,Jak zemřeli!"

Amara se na něj otočila a o pár kroků se vrátila, aby nemusela ona sama křičet.

,,Ve spánku, oba měli štěstí a zemřeli klidně ve spánku."

Pořád jim tuto smrt svým vlastním způsobem, tiše záviděla.