Království Písku a Kostí

Kapitola VII.

,,Příště si beru kočár," nádvoří paláce bylo přesně takové, jaké si ho Amara před svým odchodem pamatovala.
Okázale jako šatník její sestry, nikdo při jeho stavbě rozhodně nešetřil.

Nechala sloužící aby jejich koně odvedli do stáji, obě se vydali přímo do paláce a družinu neechali daleko za sebou.

,,Tvé stěžování se nikdy nezmění," když šli po chodbě, vedoucí do pokojů které stále patřily Amaře nemohla se při ubránit pohledu na muže který zrovna umýval podlahu.
On zrak nezvedl, dál místo toho pokročoval v drhnutí a ona si tak mohla i přesto všimnout jak jeho tvář vypadala.

Strhaná a unavená od veškeré práce, lidé i poloviční víly zde vypadali mnohem starší než ve skutečnosti byly.

,,Jsem princezna a k tomu ještě vrchní komormá, tak si snad můžu dopřát pohodlí."
Řekla posměšně na úkor toho muže, chytla Amara za ruku a pokračovali dál v cestě.

,,To neříkám, ale kočár by nás akorát zpomaloval.
A i tak jsme dorazily až večer, kdyby někdo vyspával až do poledne."
Aikaterine jen pokrčila rameny, otočila se na ní a opět svůdně zamrkala očima které měla orámováné hustými řasama.

,,Bože, mám úplně zpocený zadek,"

,,Takhle za Raven nemůžeš."

,,To vím."
Bez tak se chtěla nejdříve umýt, než se s ní měla setkat.
Aikaterine otevřela černé dveře a nechala jí, aby dovnitř vešla jako první.
Její osobní komnaty se skládali z přijímacího pokoje, ložnice, koupelny a samostatné pracovny.
Ale pak tam byl ještě jeden pokoj, takový do kterého mělo služebnictvo vztup zakázaný.

,,Tvé pokoje zůstali tak jako byly předtím, dokonce zůstali i tvé služební."

,,Tak to se divím," byla tímhle dost překvapená, zárubeň ale čichazala že tohle vše nebylo jen tak.

,,Obě jsme dobře věděli, jak nemáš ráda ty které musíš osobně zaučovat aby vyhovovali tvým potřebám."

,,Jak pozorné, od vás obou."

,,Chceš poslat někoho na pobavení?"

,,Proč se nepobavime spolu."
Věděla že ji kvůli hromadě povinnosí které na ní čekali odmítne, nemusela se tak obávat že jí po této větě někoho pošle.

,,Dnes ne, ráno přijde první z poslů a já musím ještě něco zařídit.
A nezapomeň že pozítří je pohřeb toho idiota, musíš na něm vypadat úchvatně co by čerstvá vdova."

,,Neměla bych spíš vypadat zdrceně?"
Aikaterine Amaru políbila, poté rukou přejela mezi jejími prsy ale dál nepokračovala.

,,O to se postarají plačky," odtáhla se a zamířila je dveřím, než k nim však došla otočila se na Amaru která zkoumala zda je opravdu vše na svém místě.

,,Kdyby sis to rozmyslela, stačí dát vědět," s poťouchlým úsměvem zmizela za dveřmi.

,,To samozřejmě dám," dodala ale to už byla pryč.

,,Princezno," ze stínů vyšla postarší žena, obličej měla také strhaný a unavený přesto na rtech měla úsměv když spatřila svou paní.

,,Heko, ráda tě vidím," její bývalá chůva z dob kdy byla tady v paláci, značně zestárla přesto dál vykonávala namáhavé práce které jí svým způsobem zaručili ještě nějaký ten čas na živu.

,,Dluho jste tady nebyla, už jsme mysleli že se nikdy nevrátíte."
Pamatovala si ten den kdy odjela, kdyby vzala všechny bylo by to příliš nápadné.
A tak nakonec vzala pouze děti a, několik starších, ti co zůstali si byly dobře vědomi že nejspíše zemřou.