CYBERHILL - Vražedná Síť

EPSILON - Lark

Valerian byl vždy trochu snílek. Popravě to na něm obdivuji. Někomu se to možná zdá změkčilé. Já v tom viděl sílu. Nelituju ani toho že jsem kvůli němu vůbec u impéria skončil. Po tom, co on se k němu přidal dobrovolně.

Udržel jsem nás tak spolu. I přes fakt že jsme se stali se tím, co jsme od mala nenáviděli. Tím stejným produktem, které impérium vysílá vraždit moje, naše lidi. Teď jsme ale tady. Po tom všem, co jsme si oba vytrpěli a obětovali pro to abychom stáli na straně rebelů. V organizaci Hexagon. Jako jedny z jeho včel. Pilných dělnic.

My jsme děti války. Ve válce jsme narodili i vyrostli a nic jiného neznáme. Sice jsem měl mít poslední rok studií následovaný zkouškami. Stát se doktorem. Chtěl jsem pomáhat, protože jsem nedokázal ochránit.

Namísto toho musím bojovat a místo záchrany, životy brát. Na zápěstí mi zabliká modrý čtvereček se zprávou od generála. Je v tom s námi. Tohle by to ale mohlo možná změnit. Omega... Ta, jíž jsem jí vyhrožoval tím, že ji pošlu do pekla, když zaútočí, a co mi odsekla?

„Pošleš mě na moji základnu ty idiote?" Když jsem pak viděl svůj odraz v její masce, nemohl jsem věřit, že jsem stejná zrůda jako ta, jíž jsem byl poslán ulovit.

„Valeriane, jedna se přidala." Oznámím bratrovi, sedícímu vedle mě na zemi před výslechovou místností. Otočil hlavu a podívá se na mě unavenýma očima připomínajícíma podzim. Světlé oranžové se zelenými tečkami okolo panenky.

„Super." Zívne a helmu co drží v rukou si přivine jako nějakého plyšáka. Musím se pousmát, stále je to můj mladší bratr. Jeho únavě se nedivím, sám toho mám za poslední dny víc než dost. K tomu to, co se stalo s jejich základnou Beta. Byl to zbabělý útok, a stejně se připíše na naše konto. I když rebelský Hexagon to nebyl. Takhle důležitou věc by mi Tyra řekla.

„Už by mohla být při smyslech." Broukne Valerian a na ostře řezané čelisti je vidět, že stiskl zuby k sobě.

„To by mohla." Souhlasím, s těžkostí sbírám ztuhlé tělo ze země. Valerian jen žertovně zvedne ruku na znamení, že ho mám zvednout ze země. Protočím očima, a nakonec se zvedne sám.

„Mám jít tam nebo za zrcadlo?" Zeptá se Valerian. Pochybuju, že by se vůbec ptal správně. To ať raději usne. Byl bych za to raději.

„Za zrcadlo, ale hlavně neusni." Urovnávám si obvaz na ruce.

„Pak mě vzbuď." Uchechtne se, a vejde do kumbálu vedle výslechové místnosti.

Epsilon tam jen tak seděla se skloněnou hlavou. Vlasy barvy ohně v copu, měla volně hozené přes rameno. Pozvolně zvedla hlavu, pronikavě se na mě zadívala jasně žlutýma očima. Vyzařovala z ní stejná energie jako z Tyrai. Divokost a nevypočitatelnost divoké kočky, jež právě zhltla kanára.

„Dneska bez helmy?" Zeptá se a v očích jí žhne pobavení.

„Vidím že se, cítíš dobře." Odseknu jí klidně ve chvíli, kdy si sedám naproti.

„Kde je Omega?" Narovná se jako pravítko, přes všechna pouta, co ji drží v kovové židli.

„Omega? Je s námi. To že my impériu nefandíme ti asi došlo." Jdu rovnou k věci. „Víme, že tě za dva dny vypnou. Umíme to zvrátit"

Jen se na mě podívá bez výrazu nebo emocí.

„Co mám udělat pro to, abyste to zvrátili." Již dle pohledu je jasné že ví, o čem jednáme. Všem, kdo před ní seděli v této židli to došlo rychle. Nechce umřít.

„Pomoz nám svrhnout impérium a jeho diktaturu. Pak budeš volná." Sám jí nabízím něco, čím si nejsem jistý, ale i planá naděje je lepší než žádná. I když pak bolí o to víc. Po tváři jí přejde směsice výrazů.

„Když to nepřijmu, předpokládám že v následujících dvou minutách použiješ tu zbraň u pasu." Pronese pevně zahleděná do své tváře v odrazu. Přikývnu.

„Uvidím se s Omegou?"

Přikývnu.

„Víc vědět nepotřebuju, nechci. Jdu do toho. Je mi jedno pro koho zabíjím, já život ztratila. Ale jestli dám někomu šanci si vybrat lepší cestu – tím lépe." Teď to neřekl vypočítavý žoldák, ale osoba, která má ošklivou minulost. Je zlomená, smířená se vším, avšak ochotná bojovat. Když ne za svou kůži, tak za kůži ostatních. Někoho mi připomíná.

„Napadá tě, kdo z vaší jednotky by k nám chtěl ještě přidat?" Zeptám se s povzdechem. Už se opravdu potřebuju vyspat, už dva dny v kuse funguju bez odpočinku. Je stále těžší udržet si jasnou mysl.

„Neznám žádnou, která by ten život chtěla, ale půjdou tou jistější a známou cestou. Nebudou chtít riskovat. Impérium pro ně znamená jistotu." Odpoví stále koukajíc na zrcadlo.

„Tomu se říká věrná jednotka. O vás se mluví jako o nejvěrnějších." Prohodím s odfrknutím. Situace se stále nezměnila.

„Tohle není a nikdy nebyla otázka věrnosti, ty i ten kašpar za zrcadlem to víte ale neumíte si představit ani v nejhorších nočních můrách co se tam děje." Podívala se mi do očí, děsila mě, ale nechci si to připustit. Vím, že se tam dějí zrůdnosti, ale slyšet to od někoho kdo tam žije je vždy něco jiného než čísla a statistiky. Vím, co se tam děje, ale byl jsem tam kratší dobu, něž Valerian nebo ony.

„Je ti jasné že pro ně už jsi mrtvá" Opřu se do opěradla židle. Jen přikývla. „Mrtvá jsem už dlouho."

„Další věc, upozorním tě že my, s tím nemáme nic společného. Na jednu z vašich základen byla shozena nálož. Podle toho, co zatím víme tak to byla fázová bomba a přežilo to jen čtyřicet lidí a tři odtamtud utekli." Po tváři jí projede překvapení, v očích se zaleskne smutek i vztek. Nakonec si jen povzdechne.

„Takže jich přežilo jen třicet sedm. Ti tři spáchali vlastizradu pošlou na ně někoho od nás. Víte, jestli už někoho z nich chytili nebo kdo to byl?" Zeptá se, zatímco se kroutí v poutech.