Eruwen (Část druhá)

Psaní knih

Bilbo mě doprovázel za elfy. Nebo jsem já doprovázela jeho? Ať tak či onak, místo, které uchovával hobit hluboko ve svém srdci, bylo jediné - Roklinka. Ano, bylo to kouzelné místo.

Povídal mi o své knize, kterou začal psát. Vracel se vzpomínkami k našemu dobrodružství za cílem získání Ereboru a zabití draka.

"Měla bys také napsat knihu," napadlo ho.

"Strávila bych nad tím celý věk, než bych dala dohromady vše, co jsem zažila," odpověděla jsem s pobavením.

"Myslíš?"

"Je toho mnoho," vysvětlila jsem, "bylo by to unavující čtení."

"Dobrodružství nikdy nejsou unavující."

"To sice ne, ale zápletka začíná být pořád stejná nebo hodně podobná," promluvila jsem, "jedna strana, druhá strana, neshody, bitva, vítězství, oslavy, doba klidu a zas dokola. Občas by to bylo prokládané nějakými příjemnými chvilkami u vína."

"Mohla by si začít vyrůstáním."

"Bylo by divné, kdybych začínala něčím jiným," přerušila jsem hobita.

"Vyrůstáním mezi čaroději," pokračoval, "pobytem u elfů a následně bych se zaměřil na jednotlivé bitvy a dobrodružství."

"Navíc hlavní postava je pořád stejná. Chtělo by nějakou změnu."

"Nesmysl!" vykřikl Bilbo, "Jsi úžasná postava. Napůl elfského původu, napůl čarodějka."

"Drakobijec, jezdec na okřídleném koni," pokračovala jsem, "někdo, kdo usiluje o pozici patrona Středozemě a jenom kvůli vlastnímu otci se jím nestal."

"Nebuď tak negativní," napomenul mě, "zažila si mnoho úžasných dobrodružství."

"Chtělo by to nějaký konec. Něco velkolepého," přemýšlela jsem nahlas, "nechám postavu zemřít v bitvě."

"Nic jiného tě nenapadlo?"

"Může jí sežrat drak," byl můj druhý nápad.

"Jsi drakobijec!"

"Někoho si vezme a tím to skončí," řekla jsem a začala se smát.

"Co je na tom tak vtipného?" uvažoval hobit.

"Ještě tak mít někoho, kdo by si mě chtěl vzít."

"Co si tak pamatuji, zájemců nebylo málo."

"To je fakt. Jenom seznam mých milenců by byl pěkně dlouhý."

"To nebylo něco, co jsem potřeboval vědět."

"Ale začal si s tím ty," zareagovala jsem.