Eruwen (Část druhá)

Čas po bitvě

"Vítězství!" vykřikl král Rohanu šťastně, "Zvítězili jsme!!"

Skuruti se dali na útěk směrem k věži mého otce. Chtěli se ukrýt v lese, který se jim ale stal osudným.

"Onodrim (Pastýři stromů)," řekla jsem s úsměvem na rtech.

"Zjistili, co se děje v Železném pasu," promluvil Gandalf, který seděl na svém bílém koni vedle mě.

"Stejně neměli otce rádi," dodala jsem. Mým plánem bylo oslovit právě Enty, aby mi pomohli v boji se Sarumanem. 

Vyrazili jsme s radostí zpět.

"Éomere," řekla jsem, když k němu doběhl Calad, a pozdravilajsem ho.

"Lhala si mi, Eruwen," vyslovil mé skutečné jméno.

"Musela jsem," zněla má odpověď, "jak posloužila má dýka?"

"Posloužila velmi dobře," promluvil a vrátil mi jí, "takhle vypadáš doopravdy? Bílé vlasy?"

"Ano."

"Protože jsi dcera Bílého čaroděje?"

"Budeš se divit, ale otec měl černé vlasy, zbělaly mu až později."

Kdo se s ním rád viděl, byl Théodred, jelikož si byli velice blízcí, považovali se za bratry a nikoliv za bratrance.

"Děkuju," vyslovil Éomer vděčně a k mému překvapení mě objal.

"Bylo mi potěšením."

Théodred mě potom také objal.

Haldir byl zpět na nohou a s ním i mnoho statečných elfských bojovníků. Rozhodli se pro návrat, takže jsem jim popřála šťastnou cestu. Elf mi v soukromí dal polibek na rozloučenou, než se vydal na cestu.

"Eruwen," ozval se Gandalf, "je čas podívat se do Železného pasu."

Okamžitě jsem byla připravena vyrazit. Kdo jel také, byl Aragorn, král Théoden, jeho syn Théodred, Éomer, Legolas a Gimli (ti dva jeli na jednom koni).