Eruwen (Část druhá)

Edoras

K městu ležícího na skále jsem dorazila ve večerních hodinách. Skála byla z jedné strany velice prudká a těžce přístupná, zatímco na té druhé méně hornaté a prudké stály domy žijících obyvatel Edorasu.

Pokud otec opravdu ovládl mysl krále, a pokud jsem chtěla zachránit králova syna, musela jsem si počínat opatrně a dostat se ke svému cíli nepozorovaně. Calada jsem dovedla k prudkým skalám, po kterých jsem vylezla nahoru. Žádné hradby se z té strany, kudy jsem šla, nenacházely a stráže především hlídaly hlavní vchod.

Dostala jsem se až k domu a nepozorovaně jsem se snažila objevit okno pokoje, kde se nacházel onen zraněný Théodred a nebylo to těžké. Vzala jsem na sebe podobu drozda, aby se dostala dovnitř, než jsem se přeměnila zpět.

Vytáhla jsem Athelas, namočila ho do vody, která ležela vedle něj, a přiložila jsem následně rostlinu na jeho ránu.

"Menno o nin na hon i eliad annen annin, hon leitho o ngurth, (Ať požehnání, které mi bylo dáno, je ode mne posláno jemu, ať je osvobozen od smrti)" začala jsem říkat v elfštině. K dokončení kouzla bylo potřeba to zopakovat ještě několikrát.

Zaslechla jsem tiché kroky, které se blížily ke dveřím od pokoje, kde jsme byli. Schovala jsem se do stínu a sledovala onoho příchozího. Byl to Gríma Červivec, králův rádce a našeptávač. Poznala jsem ho podle charakteristiky rohanských jezdců - Éomer se domníval, že mu Saruman za jeho služby slíbil jeho sestru Éowyn.

Plížil se jako duch a jeho záměr nebyl nijak vznešený. Plánoval nástupce trůnu otrávit, což jsem překazila.

"Stráže! Stráže!" začal křičet, "Pokusila se otrávit syna krále!!"

"Ať král rozhodne, co se mnou," odpověděla jsem a jeden ze strážných mi dal ránu do obličeje.

Ke králi mě ale odvedli.

"Co tu pohledáváš?" zeptal se král pomalu.

"Ukrývala se ve stínu a plánovala otrávit vašeho syna," zašeptal Červivec.

"Tu lahvičku si měl u sebe, Grímo," odpověděla jsem.

"Eruwen," promluvil král a naznačil, aby mě stráže pustili, hlas ale patřil mému otci, "ukaž svoji pravou tvář."

"Jak si přeješ," řekla jsem a vzala na sebe svoji skutečnou podobu.

"Přidej se ke mě, Eruwen."

"A co za to budu mít?"

"Budeš vládnout Středozemi a staneš se jedním z patronů."

"Lákavá nabídka," promluvila jsem, "ale nechci."

Přeprala jsem všechny strážné, než jsem začala kouzlit.

"Opusť tělo krále!" řekla jsem a muž na trůnu bojoval proti mé moci.

"Nemáš proti mě šanci!" odpověděl otec, což mě nijak nezastavilo.

Muž s sebou dvakrát cukl.

"Když odejdu," pokračoval čaroděj, "Théoden zemře."

"Jeho si nezabil," zareagovala jsem, "jsi slabý!"

"Rohan je můj!"

"Odejdi z jeho mysli!"

Měla jsem nad ním převahu. Král se zvedl, ale pravou nohou jsem do něj kopla, aby se znovu posadil. V onen moment jsem pocítila, jak Sarumanova moc jeho tělo opustila.

Stáli kolem nás všichni a krásná mladá žena doběhla ke svému králi, aby mu pomohla. Během chvíle muž začal mládnout a nabíral zpět svoji sílu.

"Znám tvou tvář," promluvil, "Éowyn."

Dívka radostí a štěstím plakala.

"Kdo jsi?" obrátil se král ke mě a snažil se postavit na nohy.

"Mé jméno je Eruwen, můj pane," odpověděla jsem, "nadechněte se znovu čistého vzduchu."

"Poslední dobou jsem měl temné sny."

"Vliv čaroděje je nebezpečný," souhlasila jsem.

Všichni kolem sledovali svého krále, který pohlédl na svého našeptávače.

"Vaši lidé jistě najdou zajímavé věci v jeho komnatě," poznamenala jsem, zatímco dva muži Červivce pevně drželi.

Našli mnohé ze zracených králových věcí včetně meče. Strážní ho vyvedli ven a shodili ze schodů. Král se svým mečem v rukách za ním kráčel a chtěl ho zabít, což jsem zarazila.

"Smrti kvůli němu bylo prolito dost," vysvětlila jsem ho, než jsem k našeptávači došla, "Vyřiď otci, že si jdu pro něj!"

Gríma se rozeběhl, nasedl na koně a utíkal pryč. Slunce začalo vycházet.

"Vzdejte holt svému králi!"

Rohanský uklekl před svým králem, jehož mysl byla osvobozena.

"Můj syn," vzpomněl se král, "Kde je můj syn?"

"Byl ošklivě zraněn v bitvě a leží na lůžku," odpověděla jsem, "jeho zranění se mi podařily vyléčit. Gríma ho chtěl otrávit, což jsem překazila."

"Já," promluvil muž, který mě předtím praštil do obličeje, "omlouvám se."

"Omluva se přijímá," řekla jsem a zaslechla kopyta Calada.