Eruwen (Část druhá)

Setkání v Roklince

Bylo potřeba reagovat na hrozby Mordoru, a jelikož se v Roklince objevili zástupci lidí, elfů i trpaslíků, bylo rozhodnuto, že se bude konat tajné rady vedené Elrondem.

"Eruwen," promluvil Glóin, když mě spatřil.

"Můj milý Glóine, jak se daří?" zeptala jsem se a objala ho, "Gimli," pozdravila jsem jeho syna.

Když jsem navštívila Erebor, měla jsem možnost se setkat s jeho synem, který byl kopií svého otce.

Nejvíce zastoupení měli elfové. Objevil se můj bratr a také synovec. Thranduil původně nechtěl přijíždět, ale nakonec se rozhodl vyrazit. 

"Přinesl jsem ti víno," promluvil a dal mi do rukou několik lahví, jež jsem si uložila do svých komnat.

Po dlouhé době nás lidé mohli vidět pohromadě. Naposledy tomu bylo před šedesáti lety u Ereboru. Legolas se vydal na svá vlastní dobrodružství a Thranduil měl na starost své království.

Účastnil se též hrdinný Glorfindel, Erestor - rádce a náčelník Elrondova domu, a Galdor - elf z Šedých přístavů.

Zástupci lidí byl Boromir, syn správce Gondoru, a Aragorn, potomek Isildura a jeden z posledních šlechetných Dúnadanů.

Přítomni byli Bilbo, jeho synovec Frodo a pochopitelně i Gandalf.

Tušila jsem, že nikdo nebude přinášet moc dobré zprávy, takže jsem si nějaké to víno dala již před zasedáním rady.

Začalo se mluvit o událostech ve světě a především na jihu.

Slova se také chopil Glóin. Sauron vyslal k Ereboru svého posla a měl zájem o jejich přátelství. Chtěl vědět o hobitech, a kde se ukrývali, což mu Thorin nechtěl říci. Trpaslíci se obávali, co by přišlo, jelikož se posel objevil i v Dolu a král Bain odmítal připojení k jeho straně.

Trpaslíky trápila i Moria, kam se vydali Balin, Ori a Óin s dalšími trpaslíky. Pravidelně od nich dostávali zprávy, než jejich komunikace utichla. V Ereboru mě žádali, abych se vydala zjistit, co se tam stalo, ale bylo to místo, kde se trpaslíkům podařilo probudit Balroga, démona děsu, který se v horách ukrýval. Sama jsem si tam neodvážila. Kdo ví, co vše se ve stínech skrývalo?

Boromir se dozvěděl skutečný příběh o Bitvě posledního společenství lidí a elfů, o tom, že se prstenu zmocnil Isildur, jež se rozhodl ignorovat naše rady o zničení a ponechal si jej.

Prolínala se zde minulost s přítomností, povídačky a legendy se skutečností. 

Velice nepříjemné téma o mém otci přišlo s dotazem Galdora, který se tázal, proč mezi námi neseděl Saruman, znalec Středozemě a také prstenů. 

"A jakou máme jistotu, že Saruman nevyužívá svoji dceru ke svým záměrům?" vznesl dotaz Boromir.

Glorfindel a můj bratr mě pevně drželi, jelikož takové urážky jsem nehodlala trpět. Já jeho moci nikdy nepropadla, ale horší byla otázka mého okřídleného koně. Byl by schopen můj otec ho využívat jako zvěda?