Eruwen (Část druhá)

Konec jezdce na okřídleném koni

Kdo se nabídl nést prsten, byl Frodo Pytlík.

"Já ho ponesu, i když neznám cestu," prohlásil a zastavil hašteření všech zúčastněných.

Rada skončila a většina z nás se rozprchla po Středozemi. 

Bilbo využil chvíle a promluvil si s mým bratrem a synovcem. Připadal si, jakoby stál u Ereboru před nedávnem a ne před šesti desetiletími, jelikož ani jeden z nás elfů nezestárl, vypadali jsme pořád stejně.

Měli jsme v plánu vyrazit zpět do jeho království. Tedy alespoň já a Thranduil, Legolas si přál zůstat v Roklince.

"Myslíš, že by byl otec schopen využít Feona jako svého zvěda?" zeptala jsem se po cestě.

"Získala si někdy podezření, že by ho tvůj otec ovládal?" promluvil elfský král.

"Otec ho stvořil a dal mi ho darem. Zvířata mu naslouchají, to je to, čeho se obávám."

Mé neklidné myšlenky přetrvaly po celou cestu do království. Věnovala jsem čas zvýšení magické obrany, než jsem se rozhodla pro bolestivý úkol.

Z Feona jsem sundala postroj a vyrazila s ním do lesa mimo stezku. Ruku jsem položila na jeho hlavu, než jsem na chvíli spatřila záblesk mého otce ve své věži. Přeci jen ho využíval. 

Probodla jsem mu srdce svým mečem - bylo to rychlé.

Tím končila má kapitola jezdce na okřídleném koni.