Eruwen (Část druhá)

Minas Tirith

Jeden z vojáků zatroubil a my se objevili na kopci, odkud byl výhled na Minas Tirith. Armáda skřetů byla obrovská - mnohonásobně vyšší než jsme byli my, ale to jsem měla v plánu změnit.

Éomer doklusal ke svým mužům na levém křídle, Théoden vedl střed a Théodred pravé křídlo. Ptáci létali nad námi, připraveni vyrazit. Skřeti se museli otočit naším směrem, takže Město králů se mohlo nadechnout.

"Boj!!!" křičeli Rohanští jezdci, než vyrazili s kopími v rukách kupředu. 

Skřeti vystřelili salvu šípů, které jsem proměnila v prach. Havrani vyletěli spolu s námi a mířili na lukostřelce. Vystřelili po nás ještě dvě další salvy, které vždy skončili rozpadlé v prach, než na ně zaútočili havrani.

Běžela jsem v levém křídle u Éomera s mečem v rukách, připravená bojovat. Skřeti znervózněli, což jezdcům dodalo odvahu. Feon běžel rovně a mě stačilo jen pevně držet meč v rukách. Calad pomáhal tím, že odhazoval skřety z cesty.

Skřeti se rozprchli, ale Théoden se radoval předčasně. Blížili se nepřátelé na velkých slonech, král chtěl zaujmout pozice, ale objevil se někdo další. Nazgûl - konkrétně černokněžný král Angmaru.

Blížil se ke mě jeden velký slon, na kterého jsem vyskočila, abych ho zabila, hodil se mi luk, jelikož jsem mohla střílet i po vedlejších slonech. Feon vyletěl do vzduchu a pomáhal mi tím, že srážel nepřátele z výšky. Calad své parohy využíval na skřety na zemi a slonům se vyhýbal. 

Pomáhali mi i havrani. Seskočila jsem na druhého slona, kterého jsem zabila, než jsem si všimla Aragorna a proletého vojska, které se rozhodl splnit svůj slib, což nám napomohlo k vítězství.