If you want it's me you see

Už zítra

Ráno jsem se probudila šokem, protože se Tom rozhodl ze bude super nápad po mne hodit polštář...
Rychle jsem se zvedla a hodila ho po něm zpět. "Magore!" Křikla jsem na nej a on se jen trochu uchechtl.
Když jsem se podívala na hodiny bylo teprve devět. Jako ano, jsem schopná to nestihnout takže chápu proč me vzbudil teď.

Po tom co jsem se vyhrabala z postele, jsem si šla hledat něco na sebe. Musí mi to slušet už jen z principu ze jedu s mojí oblíbenou kapelou. Vzala jsem si teda bokové džíny, k tomu jedno pěkné tílko a mikinu. Trochu jsem si vyžehlila vlasy a udělala make-up. No z koupelny jsem vylezla až za hodinu a půl...
Ale stálo to za to!
Měla jsem ještě půl hodiny a nevěděla jsem co mám dělat. Bill si chystal věci a Tom si šel koupit cigarety.
Stále mi ale v hlavě vrtalo to s tím Williamem. A kdy jindy mu mám napsat než právě teď.

Ti: Ahoj.
W: Cau coe?
Ti: Jen me zajímá proč si byl včera tak naštvaný..
W: To je jedno
Ti: Není, zajímá me to. Pořád si člen kapely a hlavně kamarád. Chci to vědět.
W: Dobře no.. řešíme teď prostě rodinné problémy. Jde o tátu. Je v nemocnici a musíme s nim být 24/7. Proto pak nemám čas chodit na zkoušky.
Ti: To me strašně moc mrzí Wille, fakt moc.. Ale proč si to neřekl Davovi a Liv?
W: Já nevím. Nemám odvahu o tom mluvit nahlas. Promiň ze to takhle seru tu kapelu.
Ti: Neomlouvej se. Za to přeci nemůžeš. Jen si pamatuj ze jsme tu s tebou a ze nám můžeš říct všechno.
W: Dekuju

Do pokoje mi v tu chvíli vešel Tom. "Tak jdeš nebo ne?" Řekl a opřel se o futra. "Kolik je?" Zeptala jsem se. "Za pět minut jedenáct..."
"COZEE!"
Rychle jsem se zvedla z postele a běžela ke dveřím. "STIHAAAM!" Zakřičela jsem.

Jeli jsme autem a Bill řídil. Tom a já jsme seděli vzadu.
Po cestě jsme vyzvedli Gustava a později pak i Georga. Pouštěli jsme si písničky a kluci byli hrozně hlasití. Tom dělal kraviny asi nejvíc , ale celou dobu měl položenou ruku na mém stehně.

Jeli jsme asi hodinu. Kluci nemůžou riskovat ze by je někdo viděl zkoušet, takže mají svou halu. Všude stáli nějací bodyguardi.
Uvnitř byla hala docela veliká. Stáli tam různé hudební nástroje. Já si samozřejmě hned všimla kytar. Bylo jich tam asi dvacet. Všechny byly podobné, ale každá byla něčím zvláštní.
Kluci si připravili veškeré vybavení a začali zkoušet. Billovi chvilku blbnul mikrofon, ale za chvilku to bylo zase dobré.
Zpívala jsem celou dobu s nimi a bylo to úplně dokonalé.
Přišla jsem si znovu jako ta bláznivá fanynka.

Poté si dali chvilku pauzu. Na něčem se domlouvali a ja seděla opodál, takže jsem jim nerozuměla. Nevím o čem se bavili, ale Tom se na me při té konverzaci podíval. Za chvilku to samé udělal i Bill. Dost me to zajímá. Šla jsem se napít abych zjistila o čem se baví. Když jsem tam ale přišla, zmlkli. K sakru o co jde?
Za chvíli začali znovu hrát. Zahráli cele album Schrei so laut du kannst, potom i anglicky a nakonec Humanoid. Také, jak německy tak anglicky. Strašně jsem si to užila. K jídlu jsem si dala jen jedny hranolky.
Za celou tu dobu jsem s klukama moc nemluvila. Měli moc práce a také je ta hala fakt docela dost velká. Jen jsme si s Tomem třeba  zamávali nebo si navzájem poslali prostředníček... ale jinak nic. Přesto jsem si to užila jako takový Vip koncert.

Čas tu utíká hrozně rychle. Domů jsme jeli asi v šest. Tom si znovu poranil prsty a asi dvakrát mu praskla struna. Měl by dávat větší pozor, aby se to nepřihodilo na turné. A hlavně vím jaká je to bolest... chudák. Ostatním se dnes docela dařilo. Tom jen asi neměl zrovna svůj den.

Když jsme dorazili, pozdravili jsme Simone a všichni jsme zapluli do svých pokojů. Tam jsem Tomovi ošetřila ty prsty a on pak šel za Billem. Docela me štve ze se se mnou dneska moc nebaví. Až přijde tak mu to řeknu.
Ležela jsem v posteli a jen jsem koukala do stropu. Čekala jsem než přijde Tom.
Po nějaké době se otevřeli dveře. Zvedla jsem se a byli to oba kluci. Tom vypadal docela sklesle a Bill taky nevypadal nejlíp. "Co se děje?" Zeptala jsem se. "Víš..musíme ti neco říct." Řekl Bill a sedl si ke mne na postel. Tom šel taky trochu blíž ale jen stál.

B: Dneska jsme se od Georga dozvěděli, ze naši techniku už opravili a ze bychom stihli náš původní termín turné.
Ti: Co? A kdy je ten původní termín?
B: No právě o to jde... bylo by to už zítra. Už zítra bychom museli jet. Navíc už máme i prodané lístky a byla by hromada práce s tím to znovu předělat.
Ti: Takže už tedy zítra odjíždíte?...

Když jsem dořekla větu trochu se mi vlily slzy do očí. Nechtěla jsem aby to poznali tak jsem to hned utřela.

B: Tino moc nás to mrzí. Chtěli jsme ti to říct až doma a ne hned na té zkoušce. Věděl jsem ze by tě to sebralo. Tom z toho byl taky dneska špatnej a nemohl se ani soustředit.. Budeš nám strašně moc chybět.

Podívala jsem se na Toma a měla jsem slzy v očích. On asi trochu taky. "Kluci ani nevíte jak budete chybět vy mne..." řekla jsem a objala jsem Billa. Tom si taky sedl k nám a taky jsem ho objala. Držel me opravdu pevně a měl zabořenou hlavu v mém rameni. Bylo mi opravdu smutno a nechci aby odjeli... nemůžu jim ale nařídit, aby tu se mnou zůstali. Taková svině nejsem. A navíc je to fakt velká věc to turné.

Po nějaké době Bill odešel a Tom se ode me nechtěl vzdálit ani na krok. Furt me držel a bylo to moc hezký.  Musím si užit ty poslední hodiny s ním.
Nešla jsem se ani sprchovat, byla jsem jen s ním.
Usnuli jsme dost pozdě.

Ráno zvonil Tomovi budík, který probudil i me. Vstali jsme v osm ráno a atmosféra byla už od počátku rána dost smutná.
Oba jsme se převlékli a umyli. Potom jsme šli na snídani, kde byl už i Bill. Taky byl takový skleslý.
Všichni jsme se nasnídali a kluci si šli balit. Já šla s Tomem abych mu pomohla.

Balili jsme a oběma nám bylo smutno.
Tom už měl sbaleno a tak jsme se rozhodli jít naposledy spolu válet do postele.
Jen jsme se mazlili a dávali si pusy. Bylo to fajn, ale bylo to naposledy....
Za nějakou chvíli přišel do pokoje Bill. Už měl sbaleno a byl připravený jet.
S Tomem jsme se na sebe nešťastně podívali a šli jsme dolu.

Dole byla Simone a spousta zavazadel. Kluci je začali odnášet do auta. Trochu jsem jim pomohla.
Bohužel pak přišlo na loučení. Začala jsem samozřejmě brečet. Objala jsem Toma a vůbec jsem ho nechtěla pustit. "Tie dam ti své číslo a budeme si každý den volat." Řekl mi Tom do ucha. "Tak jo." Vyndala jsem mobil a podala jsem mu ho. On mi tam napsal své číslo. "Nechceš ho napsat i někam na papír?" Zeptal se. "Nee to je v pohode. Ten mobil mám stejně u sebe furt." Odpověděla jsem a znovu jsem ho objala.
Kluci už šli ke dveřím a Simone me chytla okolo ramen. Znovu jsem začala brečet. Když už se pomalu blížili k autu, vyběhla jsem ze dveří a chytla jsem Toma. Dala jsem mu poslední pusu. Pak už jen nastoupili a odjeli pryč. Mávala jsem jim, ale furt se vzdalovali až jsem je nakonec ztratila z obzoru....

AHOOJJJ!! JE TU PO DELŠÍ DOBĚ NOVÁ ČÁST! SNAD SE BUDE LIBITT A UŽ BUDU ZNOVU VYDÁVAT ČASTĚJI. URČITĚ BUDU RADA KDYŽ NAPÍŠETE NĚJAKÝ KOMENTÁŘ A NEZAPOMEŇTE HLADOVAT!!! ZATÍM PAPAAA