If you want it's me you see

Domů

Je právě sobota ráno a včera odjeli kluci. Včerejší večer jsem docela probrečela. Doufám ze to dnes bude lepší. Budu si volat s Tomem a taky se musím trochu učit. Vlastně jsem přijela hlavně kvůli tomu...

Vstala jsem z postele a zamířila jsem rovnou do koupelny. Tam jsem se vysprchovala a provedla veškerou potřebnou hygienu. Vyšla jsem ven z koupelny a šla jsem si hledat něco na sebe. Je divný se vracet do toho pokoje když vím, ze uz ho tam neuvidím...
Když jsem se převlékla, šla jsem si dát dolu snídani. V kuchyni byla Simone a dělala něco na notebooku. Nevím co dělá za práci, ale musí to být dost složitý, protože si me ze začátku ani nevšimla.
"Dobré ráno." Řekla jsem opatrně, aby se me nelekla. Simone se stejně trochu lekla a také mi popřála dobré ráno.
Udělala jsem si k snídani křupinky s mlékem a vzala jsem si to s sebou do pokoje.
Tam jsem si sedla k psacímu stolu a pomalu jsem jedla. Nevím, je fakt zvláštní ze tu kluci nejsou. A ještě zvláštnější je, ze dřív jsem si neuměla představit je potkat naživo, a teď je mi divné bez nich žít.

Vyndala jsem si z kufru všechny učebnice a notebook. Rozhodla jsem se ze se první vrhnu na matematiku. Ta me vůbec nebaví, ale mám z ni nejvíce úkolů. Chci to už mít všechno za sebou.
Asi za necelou hodinu jsem měla vše z matiky hotové. Divný, normálně to mám tak za dvě hodiny. To jiné prostředí fakt pomáhá.

Úkolů z němčiny nebylo moc. A hlavně, je to proboha němčina a já jsem v Německu takžeee. Jo měla jsem to tak za deset minut.

Učila jsem se ještě asi dvě hodiny a z ničeho nic mi začal volat Tom. Samozřejmě jsem mu to okamžitě zvedla. "Ahooojj." Křikla jsem radostně do mobilu. "Je promiň, špatný číslo." Řekl Tom a předstíral ze pokládá telefon. Začala jsem se smát a on taky.

Ti: Co ze tak najednou voláš?
T: Jen kontroluju jestli beze mě ještě dýcháš.

Trochu jsem se uchechtla.

T: Ne teď jako fakt. Jak se máš?
Ti: Mám se docela fajn ale moc mi tu chybíš. Co děláte vy?
T: Máme teď chvíli času, takže ti volám. Taky mi moc chybíš.
Ti: A co právě děláte ze máte chvíli času?
T: Jsme jen v busu a nejspíš dneska ani nevystoupíme. Jedeme... kam ze to vlastně jedeme.... O JO, do Kodaně.
Ti: To je na hovno no ze nemůžete ven. Ale zase Dánsko bude asi moc hezký.
T: Jo to snad jo.

Docela dlouho jsme si s Tomem takhle povídali. Nenudím se s ním ani po skypu. Fakt ho asi milu€@£•... nedokážu to ještě říct. Tohle slovo pro me hodně znamená a bude těžký mu to někdy říct... Ale ještě mám čas.
Když jsme hovor ukončili, musela jsem pokračovat v učení. Bohužel jsem asi v polovině dějepisu usnula.
Probudila jsem se až kolem devátý večer.
Trochu se mi motala hlava. Nechala jsem na stole všechno učení a šla jsem do koupelny. Tam jsem si rovnou vyčistila zuby a umyla obličej. Potom jsem si šla dolů pro ibalgin.
Ten jsem zapila a pak už jsem šla rovnou spát.

Ráno jsem se probudila docela pozdě. Asi v jedenáct. Podívala jsem se na mobil a měla jsem asi deset zmeškaných hovoru od Toma!
Šla jsem rychle do koupelny na záchod a hned jsem mu pak zavolala zpět. Tom mi to zvedl asi za půl minuty. "Ahojj co ze voláš tak brzo??" Zeptala jsem se když mi to zvedl. "Jen taaak! Vadí to ze volám?" Zeptal se on.
"Prosimtě nee jen se divím ze zrovna ty beze me nemůžeš žít." Odpověděla jsem mu.
T: Dobrý no tak cau...
Ti: Nenenenee nekončiii! Já si chci povídat!
T: No to máš zrovna štěstí! Slyšel jsem o jednom hot kytaristovi který si chce taky povídat!

Začala jsem se smát.

Ti: Musím si tě ale dát nahlas, protože jsem teď vstala a jsem ještě v pyžamu.
T: Vyfoť se mi!
Ti: Ale zalez!!!
T: Šmejde!

Nějak takhle vypadají naše hovory.
Šla jsem se převléknout a měla jsem Toma na repráku. Celou dobu ze sebe vydával nějaké vtipné zvuky a já se nemohla přestat smát.

Celý den jsem se pak jen učila a při tom volala s Tomem.

Každý další den vypadal dost podobně. Vstala jsem, koupelna, Tom, snídaně, Tom, učení, Tom, TomTomTomTommmmm. Nevím co bych dělala kdybych ho neměla aspoň na tom mobilu. Zachraňuje mojí náladu a rychle mi to tu s ním utíká.

Celé mé zbylé dva týdny jsem si jen volala s Tomem nebo s celou kapelou a učila jsem se. Měla jsem znovu skvělé známky a opravdu se mi dost dařilo. Můj život jde konečně do kopce.

Je právě 29. 6. a já zítra odjíždím. Sedím tu v pokoji na posteli a poslouchám hudbu. Přemýšlím co se tu za ten měsíc všechno stalo. Nelepší měsíc mého života. Stalo se toho strašně moc...
Z mého přemýšlení me vyrušilo vyzvánění skypu. Byla to Liv s Davem. Okamžitě jsem jim to zvedla.
Ti: Čaaauuu lidiii!!
L,D: Nazdaaar!!
Ti: Co potřebujete???
L: No zítra se vracíš a už se na tebe těšíme!
D: A navíc nás něco napadlo...
L: MLČ!!!!
Ti: O co jde?
L: Ale niiic!
Ti: Olivie o co jde?!
L: Eeehhh nooo... když už to tady pan chytrý vytáhl hned na začátek tak ti to řeknu..
Ti: Poslouchám?
L: Tak nějak jsem- jsme nás přihlásili do StarBand (je to samozřejmě smyšlený, ale je to něco jako superstar nebo ČS má talent)....
Ti: COO?!!!
L: Noo jo. Fakt chci abychom už prorazili a čekat na to, až budeš připravena publikovat písničky se mi-nám vůbec nechce.
D: Navíc jsme fakt dobří! A ty písničky jsou pecka, fakt vyhrajem!!!
Ti: Tyvole já se z vás poseru! To si ze me děláte prdel!!.... No ale chápu to.
L: Takže si pro??!!
Ti: No co mám s váma dělat?
L: Juchuuuuu!!!
D: Uvidíš, vyhrajem fakt!!!!
Ti: No to doufám! A jak se máte?

Docela dlouho jsme si pak povídali. Bohužel jsem to pak musela ukončit kvůli balení.
Balit jsem si šla asi tak v osm večer.
Měla jsem všechno všude a nesmím si tu nic zapomenout, jinak to s největší pravděpodobností nikdy nevidím. Kontakt mám jen na Toma, jinak na nikoho. Ani na Simone, ani na tu agenturu, která me sem poslala a všechno zařizovala. Takže kdybych náhodou něco zapomněla, tak už to tu zůstane, protože Tom má turné.

Chodila jsem po celém domě a hledala jsem všechny své věci. Našla jsem všechno, kromě jednoho trsátka. Ale bez toho se obejdu.
Měla už jsem všechno sbaleno. Podívala jsem se na hodiny a už bylo deset.
Šla jsem se naposledy vysprchovat a pak už jsem šla spát. Naposledy spím v jeho posteli.

Ráno me probudil budík. Vstala jsem v devět a v deset už me Simone veze na nádraží.
Převlékla jsem se a udělala jsem si make-up.
Šla jsem dolu na snídani a Simone už byla také vzhůru. Popřály jsme si dobré ráno a domluvili jsme se na odjezdu.
Po snídani jsem si šla rovnou nahoru pro zavazadla. Všechna jsem je naložila do auta a sluchátka jsem si dala na krk.

Když už bylo deset, šly jsme obě do auta. Já se naposledy rozloučila s pokojem a s domem. Bylo mi smutno, ale zároveň jsem se už těšila domu na mamku a na kámoše.
Celou cestu až na nádraží jsem poslouchala písničky. Nemůžu uvěřit ze to byl jen měsíc a ze už jedu domů. Cesta na nádraží trvá asi půl hodiny...

AHOJKYY JE TU NOVÁ ČÁST. DOUFÁM ZE SE BUDE LÍBIT! BUDU RADA KDYŽ BUDETE HLSOVAT!! Jinak moc moc děkuju za 1,33k zhlédnutí!!! Jsem straně moc ráda že vás můj příběh baví!!! Děkuku a PAPAAAA (samozřejmě ještě nekončíme)