I See You Disappear Before My Eyes

Kapitola 7. - Love or Hate

    Otočila jsem se a viděla někoho, koho jsem tady tedy vůbec nečekala, byl to Tom, koukali jsme si přímo do očí a já měla pocit, že se v těch jeho topím. Nedokázala jsem nic říct, ale v tu chvíli jsem musela, jelikož mě pozdravil. Vykoktala jsem se ze sebe aspoň to blbý ahoj. V ten moment jsem v sobě měla tolik nenávisti, jelikož mě štvalo, že je to tu znovu ten stres a nemohla jsem se uklidnit. Po chvilce jsem se uklidnila a on mi řekl, ať nečekám, že se už dneska neuvidíme, u toho se tak hezky usmál a pak někam odešel. Otočila jsem se a pak ještě na Riu, „viděla a slyšela jsi to taky?" Zeptala jsem se jí a ona mi odpověděla: „myslíš, že jsem hluchoslepá? Vůbec jsem to tady nesledovala, cože se stalo?" a u toho se ironicky usmála. Já ji ihned zavraždila pohledem.
Chvíli jsme zase seděly na gauči a povídaly si, v tom jsem řekla, že mám docela žízeň, takže si skočím pro pití, Ria mě poprosila, ať jí vezmu taky. Kývla jsem a šla. Dojdu do kuchyně a tam kdo jiný než Tom. „pane bože, ten taky musí být všude." Protočila jsem oči a snažila se jít rychle pryč, aby mi zas něco neřekl, naštěstí se mi to povedlo, natočila jsem limonádu a rychlím krokem jsem šla k Rie. V tu chvíli mi došlo, co jsem právě udělala, momentálně jsem se snažila utéct před Tomem Kaulitzem o kterém tak básním, upřímně ani nevím proč. Začala jsem přemýšlet, jestli ho teda miluju nebo nesnáším. Došla jsem k Rie a všechno jsem jí řekla. Řekla mi, ať si z toho nic nedělám, že si to mám projít hlavou. Ona přesně věděla, jak se cítím, takže mi vždycky poradila nejlépe, co mohla. Kývla jsem na ní a poděkovala jsem jí.
Chvíli jsme se seděly na gauči a já přemýšlela, co k němu teda cítím. V tom mě Ria přerušila a řekla mi sebevědomě, ať za ním jdu a prohodím s ním řeč. Chvilku jsem váhala, ale nakonec jsem usoudila, že za ním teda půjdu. Šla jsem se podívat do kuchyně, kde Tom ale nebyl. Otočila jsem se a šla se zeptat Simone jestli neví kde je, moc se mi nechtělo, ale řekla jsem, že půjdu. Když jsem se jí zeptala, odpovědi kde přesně je jsem se nedočkala, jelikož mi řekla, že by tady někde bude, ani ona sama to nevěděla. „Super, teď tady budu celý večer hledat Toma " řekla jsem si pro sebe, protočila oči, ne že bych byla na Simone naštvaná, ale znáte ten pocit, když je celý dům plný lidí a vy musíte najít toho, který je věčně někde pryč. Pak jsem se rozešla a přitom koukala do země, najednou jsem do někoho narazila, samozřejmě to musel být Tom, podívala jsem se na něj a dala jsem si hlavu do dlaní a kroutila hlavou na to, jak jsem zase udělala něco, za co se zase hrozně stydím. Tom mi v tu chvíli prstem nadzvedl bradu a koukal se mi do očí, znovu jsem se v nich topila, když jsem se asi utopila, tak jsem se mu omluvila a on se usmál a šel spokojeně dál. Já taky a v tu chvíli mi došlo, že to nemůžu nechat jen tak.

S: Tome?

T: Jo?

S: Bude ti hodně vadit, když s tebou půjdu? Aaa je mi jedno kam jdeš.

Tom se v tu chvíli zarazil a řekl, že jo a u toho se vítězně usmál.

S: A jak se vůbec máš?

T: jo, dobrý. Co ty?

S: těžká pohoda

Oba jsme se zasmáli a já se cítila lépe než kdy jindy.

T: A nějaký plán na zítra máš?

S: Asi budu zase jen ležet doma a nudit se. Ty?

T: no budeme zítra ve studiu, připravujeme nové album.

S: tak to se ty nudit nebudeš.

T: nebudu no, ale zase je to těžké, ty dva mají věčně s něčím problém, hlavně když se ráno špatně vyspí a pak tam do mě furt jedou.

S: Myslíš Gustava s Georgem?

T: Jo, přesně

S: Tak to tě chápu

Oba jsme se na sebe pousmáli a Tom najednou zvedl hlavu a vypadalo to, že dostal nápad a nebyla jsem daleko od pravdy

T: Hele, nechceš jít zítra s námi, ať se doma nenudíš?

S: Faakt?! Jo, budu hrozně ráda

T: Tak jo, zítra v 15:00 budu u tebe.

S: Fajn, beru

Plácli jsme si a začali se smát, připadala jsem si, že ho znám roky, přitom ho znám pár týdnů a osobně jsem se s ním potkala jen dvakrát, byla to asi nejlepší chvíle mého života. Nějak jsme tak šli a ani jeden si neuvědomil kde jsme, nějak jsme došli za dům, kde jsem se zastavila a spadla mi spodní čelist, ten západ slunce byl úžasný. Miluju západy slunce, takže jsem se cítila jako ve snu, ještě s Tomem po boku, no dokonalost, ani jeden jsme nechápali, jak se to stalo. Toho Tom využil a přitáhl si mě blíž k němu a já měla pocit, že se asi rozteču, nejlepší chvíle života, chvilku jsme tam tak stáli a koukali na ten západ a já si opřela hlavu o jeho rameno a cítila jsem jak se Tom lehce pousmál. Po chvíli jsme rozhodli jít zpátky a v tu chvíli mi Tom nabídl ruku, já souhlasila a propletl naše prsty. 
Když jsme došli na roh domu, kde už byli lidi, jsme se pustili a šli jsme směrem k Rie. Cestou zpět jsme kecali o všem možném a hodně se nasmáli. Už jsme byli zase kousek od gauče, kde seděla Ria, tak jsem se rozloučila s Tomem a šla jsem za ní.

R: Tak povídej, jaký to bylo?

S: Já nemám slov, cítila jsem se tak úžasně, nejde to ani slovy popsat.

R: tak to mám moc velkou radost Saam.

Další kapitola je na světě, konečně dlouhá, už mezi Tomem a Sam začíná něco pomalu jiskřit. Přeji všem krásné prázdniny.😁