I See You Disappear Before My Eyes

Kapitola 15. - Ain't Happy

Probouzím se v 4:45 kvůli budíku a následnému ruchu v našem pokoji. Tom už v posteli nebyl, tak jsem usoudila, že už je vzhůru. Šla jsem se rychle převléknout a udělat hygienu. Trvalo mi to asi 15 minut, což se divím, celkem dost pospíchám abych se na mě potom nečekalo. Potom jsem šla do kuchyňky, kde panovala napjatá atmosféra. Bill se držel za hlavu a absolutně nic prý nestíhal, Tom běhal sem a tam a hledal trsátko na kytaru, Gustav seděl na gauči a balil bubny, ten vypadal v klidu a nakonec Georg, ten si měnil struny na base a zkoušel. Všichni byli v klidu, ale jenom Tom s Billem byli v nervech, hlavně Bill. „aa mám hoo" vykřikl Tom a všichni se na něj podívali a jen se věnovali své práci. Šla jsem si dát nějakou snídani a potom už všichni seděli v klidu na gauči a kontrolovali, jestli mají všechno. Tom tedy pak ještě zaběhl do nějaké místnosti pro kytaru, asi jich má málo, nebo nevím. Jediný Bill znovu chodí po kuchyni je hrozně vystresovaný a popravdě se mu ani nedivím. Neměla jsem co dělat, tak jsem došla za ním.
S: hele můžeš na chvilku?
B: jo, co potřebuješ?
S: vidím to na tobě, jsi hrozně v nervech, chápu to a nedivím se, ale nejsi na to sám, uklidni se a buď v pohodě, jsme tady s tebou, no spíš já, kluci jsou taky v nervech si myslím.
B: já vím, ale tohle já nesnáším, nejde s tím prostě nic dělat, i když se snažím, ale děkuju moc
V tu chvíli se mu slzami zalily oči a já neváhala ani sekundu a pevně jsem ho objala. Cítila jsem jeho zrychlený tep, který pomalu, ale jistě zpomaloval. Zavřela jsem oči a čekala než se on rozhodne odtáhnout.
Billův pohled:
Držím Sam pevně v objetí a cítím, jak slzy pomalu ustávají. Poděkoval jsem jí a byl jsem hrozně rád, že tu v tuhle chvíli aspoň někoho mám. V objetí jsme zůstali celkem dlouho a mezitím mi hlavou prolétla myšlenka, jaké musí mít Tom štěstí, že ji má. Bojím se o ní, že to bude tak jako s každou, ale zatím mám pocit, že Tom našel konečně někoho, kdo mu ukáže, co je pravá láska. A myslím, že Sam to má stejně, nedávno se mi s tím svěřovala, že nikdy neměla nikoho jako je on.
Pohled Sam:
Pomalu jsme se od sebe odtáhli a všimla si jak na nás Tom žárlivě kouká. Hodila jsem na něj pohled s myšlenkou jestli to fakt myslí vážně. Bill má teď úsměv na tváři a doufám, že ho bude mít dlouho.
Je přesně 7:00 a my jsme do této doby jen seděli na gauči a koukali na film. Vzali jsme všechny věci a šli před hotel. Tam už stál tour bus do kterého jsme naházeli všechny ty věci a šli si sednout. Já s Tomem jsme zabrali gauč a kluci se všude nějak střídali. Chvíli jsme se koukali do telefonu, potom ho Tom položil a já následně taky. Koukl se na mě a usmál se, já mu úsměv opětovala a on už se rukou pomalu blížil k té mé. Když se dotkl, chytil ji a my jsme propletli prsty. Přisunul se blíž a opřel se hlavou o mé rameno a po chvíli usnul. Mě už začínalo dost bolet rameno a hlavně mi jeho hlava furt sjížděla dolů, takže jsem mu ji vždy zvedala. Když jsme dorazili na benzínku, už mě to rameno bolelo fakt dost, takže jsem lehce sykla bolestí a pomalu vzbudila Toma
S: Tomí vstáváme
T: ještě ne
S: jsme na pumpě, skočíme si něco koupit a pak si můžeš spát dál.
Jen se na mě koukl, ruku si obmotal okolo mého pasu a pevně mě držel. Nějak jsem se vymotala z jeho v uvozovkách objetí a chytila ho za ruku. Už jsem ho jen táhla za sebou z busu a šli jsme na pumpu.

-----

Když jsme se vrátili, sedla jsem si na gauč a vytáhla mobil a projížděla Instagram. Tom si za mnou za chvilku přišel sednout. Neřešila jsem ho a všímala si svého. Dal mi pusu na tvář a znovu se uvelebil na mém rameni. Měla jsem chuť ho zabít, jelikož jsem věděla, že zase usne a já umřu na bolest ramene. Nechala jsem ho být a po několika minutách usnul.

-----

Dorazili jsme na místo a začali všichni vybalovat. Já jsem tam nechtěla stát, tak jsem pomohla Tomovi s kytarami. Nechápala jsem proč vozí tolik kytar. Když jsme měli hotovo, kluci se už pomalu rozehřívali a pomáhali s připravováním nějakých drobností na stage. Já seděla koukala na Toma, jak nemůže chytit rytmus. Podívala jsem se na něj a pohledem ho pobídla, aby pokračoval, že se to za chvilku srovná, jen se usmál a hrál dál. Když dohrál, tak se na mě usmál a někam zase šel. Kytaru položil jak nějaké miminko, tomu jsem se musela zasmát. 

-----

Bylo pět minut před začátkem koncertu a už poslední lidi se nahrnuli do arény. Já bylo v backu, tam jsem asi 15 minut hledala dobré místo na sledování kluků. Našla jsem přesně na straně, kde stojí Tom. Byla jsem na sebe pyšná. 

Kluci začali hrát a ta energie byla skvělá, ještě ten řev těch všech fanynek a všechno okolo. V tu chvíli jsem si uvědomila, že pár měsíců jsem tam stála já a ani ve snu by mě nenapadlo, že to budu já, která bude jejich koncert sledovat z backu a bude pro ně skoro jako rodina. Z myšlenek mě vytrhla tma a někdo rychle přicházející ke mně. Rychle jsem rozpoznala, že to je Tom. Chytil mě za ruku a přitáhl mě blíž. Řekl mi přesně co budu teď dělat, nestačila jsem se divit. Kývla jsem a s pomocí vyskočila na stage. Tom mi podal mojí kytaru, která už byla připravená. Bylo mi divné proč tady mám mojí kytaru, ale pak mi došlo, že Tom byl ráno v té místnosti přesně pro ní.

Stoupla jsem si vedle něj víc doprostřed stage a přehodila si kytaru přes hlavu. Světlo se rozsvítilo nad Billem.

B: tak joo, máme tady poslední písničku, která se bude hrát ještě s někým na víc. Přivítejte holčinu, která byla naši fanynkou a teď je pro nás něco jako rodina, hlavně pro mě s Tomem. 

Světla se rozsvítila nade mnou a Tomem a všichni začali křičet.

B: poslední písničkou budee... Reden

Všichni znovu začali křičet a začalo se hrát.

-----

Poslední vybrnknutí a začal neskutečný řev fanynek. Já měla úsměv od ucha k uchu a Tom taky. Zvládli jsme to na čem jsme pracovali měsíc. V jednom kuse jen tahle písnička a už vím proč. Odložili jsme kytary a museli jsme se obejmout. Oba jsme byli šťastní a fanynky křičeli ještě víc.

-----

Zabalili jsme věci a naložili do náklaďáku, který jezdil s námi. Kluci vyřešili ještě nějaké organizační věci a už se jelo.

Všichni jsme v busu usnuli a probudili se až u hotelu. Vybalili jsme věci a šli na pokoj. Náklaďák odjel a prý se vrátí až zítra ráno. Vzali jsme věci a postupně se naskládali do výtahu a zmáčkli 11. patro, které bylo také poslední. Vyšli jsme s výtahu a přešli jsme poslední začátku, která nás dělila od pokojů. Šla jsem první a vedle mě Bill, za námi se táhli kluci. 

Zůstala jsem stát a zatajil se mi dech, Billovi to samé. Nedokázali jsme říct jediné slovo, otočila jsem se na Billa, kterému stékala po tváři slza. Kluci za námi už taky nic neříkali. Všichni jsme jen stáli a koukali na to, co se právě stalo.

Tak jo, další kapitola venku, trvalo mi dlouho, než jsem se k ní dokopala, tak napište jestli se vám líbí a co si myslíte, co stojí za tím, co se právě stalo🤍