I See You Disappear Before My Eyes

Kapitola 24. - Weird Feeling

Vzbudila jsem se na budík v 6:00, když jsem se konečně rozhodla vstát, převlékla se a roztáhla žaluzie. Byl ten perfektní den babího léta. Vzala jsem si kraťasy, top a mikinu. Po ránu začíná být chladněji, ale odpoledne je na umření. Udělala jsem si hygienu a jen lehce dala řasenku. 
Mamka to má poslední dobou náročnější v práci, jelikož dva lidi skončili, tak musí pracovat o to víc. Chodí ráno brzo a vrací se pozdě večer a má jeden volný den v týdnu, je mi jí dost líto.
Vzala si rychlou snídani a šla rychle na bus, lehce nestíhám. Obula jsem a zamkla, ve dveřích jsem si ještě zavazovala tkaničku. Když jsem zvedla pohled před domem stála nastartovaná červená Audina. Otevřely se dveře a auta vystoupil Bill ve slunečních brýlích. Spadla mi čelist z toho jak mu to k sakru slušelo. Jen se usmál.
„Tak jdeš? Vidím, že nestíháš." Řekl mi a já se oklepala. Zasmála jsem se a šla si sednout.

Dojeli jsme ke škole.
„Co tak, že jsi přijel?" Zeptám se ho.
„Jen tak, nemám, co na práci." Odpoví mi celkem nejistě. Oba víme, že tady není jen tak.
„Tak povídej, co máš na srdci?" Řekla jsem mu a celkem se bojím odpovědi, ale celkem něco tuším a není to úplně dobrý. Chcete to vědět, fajn. Mám tušení, že ke mně Bill něco cítí a nejsem daleko od pravdy.

„No, nevím jak to říct, je mi to dost blbý vůči Tomovi, ale nedá se s tím nic dělat." Odpoví mi a já mně se zrychlí tep. Pobídnu ho, aby to dořekl.
„Už celkem dlouhou dobu se mi líbíš. Řekne mi a kouká mi do očí. Naskočí mi mráz po zádech a vybaví se ta chvíle s Tomem v autě, kdy jsme si to taky řekli.
Chytnu Billovi ruce a koukám mu do očí.
„Bille, ani nevíš jak moc bych byla ráda kdyby jsme spolu byli..

Pohled Billa:

„Bille, ani nevíš jak moc bych byla ráda kdyby jsme spolu byli..
Při téhle větě se mi objevila malá jiskra v naději, že by to šlo a byli spolu a naskočil mi mráz po zádech.

Pohled Samanthy:

..ale nejde to, co by na to řekl Tom a ostatní a prostě přijde mi to blbý, omylem přijdu o jednoho a začnu chodit s jeho bráchou, promiň, ale nejde to." Řekla jsem mu a viděla slzu, která se vylila z jeho oka a putovala na tvář. Setřela jsem jeho slzu a mně se nimi začaly zalévat oči. 
„Promiň." Řekla jsem mu předtím než jsem mu pohladila tvář. Rozloučili jsme se a já šla. Ohlédla jsem se za sebe a zahlédla, že tam s autem ještě stojí a má obličej v dlaních. Je mi ho líto, ale přijde mi to fakt blbý. Lee dneska není ve škole, uvidím jak to zvládnu. Šla jsem směrem ke dveřím a viděla několik lidí, kteří se na mě otáčeli a řešili co se stalo. 
Mnula jsem si oči, když jsem do někoho prudce narazila. Zvedla jsem pohled a viděla Riu. Koukla jsem se na ruce a měla je od řasenky. Super. 
„Co se stalo, viděla jsem tě v Billově autě a pak takhle." Zeptala se a zněla, že se o mě dost bála.
„Řeknu ti to později, teď si jdu smýt tu řasenku a nějak to vstřebat." Odpověděla jsem jí a šla na záchod, Ria mě následovala. 

Cestou do třídy jsme potkaly Krise a pak partičku těch namyšlených holek. Cestou jsem Rie o tom všem řekla a nestačila se divit, ale byla ráda, že jsem takhle učinila.

-----

Cestou domů jsem šla s Riou a řešila zájezd do Švýcarska.
„Já pojedu, něco mě tam hrozně táhne." Řekla jsem jí a to stačilo k tomu, že pojede taky. 

-----

Udělala jsem hygienu a vysprchovala se. Mamka přijela, tak jsme se najedly a řekly si, co je nového. S tím zájezdem souhlasila, takže dobrý.
Furt přemýšlím nad tím, proč do toho Švýcarska tak chci. Z těch myšlenek jsem nakonec usnula.

O měsíc později.

Je tu den, kdy odjíždíme, mám sbalenou jednu tašku, kufr a batůžek. Ke škole nás hodil Riin táta a jela s ním moje mamka, kvůli těm věcem o zákonném zástupci a tak. My jen čekali než nás zavolají, abychom jim dali papíry a nastoupily do autobusu.

Všechno proběhlo dobře a už jsme vyráželi. Cesta byla v pohodě, jen celkem dlouhá. Cestou jsme s Riou drbaly a řešily různé věci. Lee přestoupila na jinou školu, kvůli nějakým problémům tady.

-----

Když jsme dorazili, měly jsme s Riou a ještě jednou holčinou pokoj, Andrea se jmenuje a je dost fajn. První den jsme si vybalovali a odpoledne jsme šli na krátkou procházku městem. Večer jsem usnula dost brzo. Cítila jsem se divně, ne že by mi bylo špatně, ale měla jsem divný pocit, jako kdyby tady někde něco, nebo někdo je.

Dneska je druhý den a v plánu je výlet po místních památkách a tak. S holkami jsme se připravily na snídani a všichni včetně učitelů se sešli v restauraci. Není nás moc, nějak okolo 20.
Po snídani jsme si chvilku odpočinuli a šli si všichni zahrát nějaké hry ven. 
Byl čas oběda, všichni jsme se znovu sešli v restauraci. Mega jsme si to užili, ale pořád jsem měla ten divný pocit. 
Učitelé nám dali chvíli pauzu a pak jsme vyrazili. Držely jsme se někde u konce a musím říct, že ty památky jsou fakt moc pěkný. 
V půlce cesty jsme si šli něco koupit. Miluju suvenýry, takže jsem si vzala noviny na památku a několik dalších věcí. Zbytek výletu probíhal moc v pohodě, ale ten divný pocit, byl ještě blíž mě.

Teď sedíme v pokoji a já si prohlížím několik prvních stran novin, divný pocit stále narůstal a já chystám se otočit na další stranu, když v tom mě vyruší Ria, že jdeme na večeři. Zvedla jsem se a šla. Všechno probíhá dobře, jen ještě nevím, co se stane, když se vrátíme na pokoj a já znovu zasednu k novinám.
Na večeři jsme se dost smály a bylo takové v pohodě. Ten pocit se vytratil a pak se vrátil v ještě v větší a hroší síle. Nechápala jsem, co se to děje. Ria si toho všimla a zeptala se mě, co se děje. Vše jsem jí řekla a měla lehký pocit úlevy.

Vrátily jsme se na pokoj, do sprchy šla první Andrea, potom půjde Ria a nakonec já.
Dočítám poslední odstavec stránky a chystám se otočit stranu, ale zastaví mě to, že mi začne silně bušit srdce a ten divný pocit naroste do nehorázné síly. Znovu neotočím a vrhnou se mi slzy do očí.
„Už zase?" Zeptá se a lítostně na mě koukne. Kývnu a konečně otočím stranu.
Přes slzy toho moc nevidím, ale během chvilky se všechno změní. Upřeně se dívám na článek úplně nahoře a ten divný pocit ustane. Začnu zrychleně dýchat a celá se mrazem oklepu, je mi neskutečně hrozně. Zrak upírám do očí na fotce a vrhají se mi další slzy do očí. Nedokážu nic udělat,mám husí kůži a mám pocit, že nedýchám, srdce mi buší neskutečnou rychlostí a já nedokážu koukat jinam než do těch tmavých oříškových očí, které patří někomu do koho bych nikdy neřekla, že tohle udělá.

Známý kytarista z kapely Tokio Hotel před pár měsíci opustil Německo a nikdo o něm do teď nevěděl. 
 Řeší se několik případů vražd ze kterých je obviněn pravě Tom Kaulitz.

Podotkl, že odjel kvůli bratrovi Billovi a své zřejmě už bývalé přítelkyni Samanthy. Jeho vzhled se velmi změnil a jeho chování také. 

řekl pro EMt noviny sám Tom Kaulitz.

Zbytek jsem nebyla schopná dočíst, nechápala jsem to.

Ahooj, tak další kapitola tady, začátek se mi moc nelíbil, kvůli tomu, že jsem ho hrozně zkrátila, ale ten konec je podle mě pecka. Doufám, že se líbí.