I See You Disappear Before My Eyes

Kapitola 26. - dream

Jsme tady už několikátý den.
~Dnes jsem se vzbudila poměrně pozdě a Ria už byla vzhůru. Vzala jsem mobil, pozdravila ji a šla hledat nějaké věci. Nenašla jsem ohledně Toma nic. Psala jsem mu, volala, ale číslo není dostupné, mám celkem strach.
Chvíli jsme ještě ležely a já si psala s Billem, říkala jsem mu co je nového a tak.
Rozhodla jsem se vstát, zvedla jsem se a namířila si to ke skříni, vzala Tomovo tričko, které mi jednou dal a nějaké kalhoty. Ria se oblékala taky. Šla jsem do koupelny, udělala jsem si skincare a prostě tu klasickou hygienu.
Sedla jsem si na gauč a koukala do telefonu. Když přišla Ria, rozhodly jsme se jít na snídani do restaurace v hotelu.
Když jsme se vrátily, vzaly jsme všechny věci a vyrazily jsme.
Prvních několik kilometrů jsme hledaly neúspěšně, když jsme si daly oběd, chtěly jsme to otočit a jít zpět, jelikož tudy už cesta nevede, ale tentokrát to byla Ria, která tuhle situací obrátila na správný směr.
„Najdeme ho, jen to chce čas, věřím že aspoň dneska nějakou stopu mít budeme." Podpořila nás Ria a já kývla a podaly jsme si ruce.
Zaatily jsme tu pizzu a vyrazily jsme.
Když jsme došly do vedlejšího, ale přesto víc vzdáleného města, před námi se objevil jeden kluk, vypadal tak divně, mám pocit, že to je nějaký Tomův kamarád, jelikož tak vypadá. Na hlavě má kapucu, ale jakmile nás spatřil dal si ji dolů a koukal na nás. Riu sjel pohledem jako první a mě taky, než mi začal skenovat obličej.
„Ty jsi ta Tomova ex že jo? Samantha nebo jak to říkal." Ozval se a zastavil se před námi.
„Jo jsem, proč?" Odpověděla jsem mu a nadzvedla obočí. Zalil mě pocit tepla, jako kdyby jsme konečně narazily na něco správného.
„Ale, jen tak, já jen, že je divný tě, no vlastně vás tady potkat." Řekl a mrkl na Riu, ta se na něj usmála, myslela si že jsem asi slepá.
„Okeey, no tím pádem, chci se zeptat, nevíš něco o Tomovi?" Zeptala jsem se ho a on se ušklíbl.
„Já o něm vím věcí, ale teď vám to nemůžu říct, nemám čas, zítra se u nás stavte." Řekl a byl na odchodu, mezitím dál Rie ještě papírek, ta se culila jak měsíček na hnoji. Sebrala jsem jí ho z ruky a přečetla si, co tam bylo. Je tam jeho číslo a adresa.
„Tobě se jako fakt líbí?" Zeptala jsem se jí a vrátila jí papírek.
„Já nevím, doslova jsem ho viděla poprvý v životě a ani nevím jak se jmenuje." Odpověděla mi a už jsme byly na cestě zpět.
V hotelu jsme si daly ještě večeři a pak šly zpát, bojím se zítřku.
Před tím než jsem usnula, vybavovala se mi postava, obličej Toma, i toho podivína.
Tom měl černé copánky, které byl hezký spletené, lícní kosti měl dost vidět a v jeho očích šla vidět lítost, ale zároveň chuť zabíjet. Postavu měl asi stejnou a styl oblečení stejný akorát, že začal nosit černou.
Ten kluk byl o trochu vyšší než já, hnědé vlasy s tímhle střihem:

Postava nebyla přes tričko vidět, zase tak hubený nebyl, ale nevypadal vůbec špatně.

Nakonec jsem přeci jen usnula.
Ráno jsem se vzbudila a v noci se mi nezdál jediný sen.
Vylezla jsem z postele a šla se připravit, Ria už seděla na křesle a culila se do telefonu, zřejmě si píše s tím klukem. Nechala jsem to být a pokračovala v přípravě.
Vzala jsem si nějaký fit a udělala klasicky hygienu. Potom jsme zašly do restaurace na snídani a vyrazily jsme na zastávku, kterou Ria četla z telefonu.
„Vyzvedne nás tady Mike." Řekla mi a já kývla. Projížděla jsem sociální sítě a v tom před námi zastavilo černé auto a z něj vystoupil Mike. Pozdravil se s námi a my si vlezly dovnitř. Interiér je fakt pěknej.
Cesta uběhla rychle, já koukala z okna a Ria si povídala s Mikem, vypadá to mezi nima dobře, ale bůh ví, co je zač.
Dorazili jsme, vystoupili jsme z auta a před námi stála obří budova. Mike nám otevřel dveře a my vešly dovnitř, žuly jsme se a Mike šel před námi do obýváku. Řekl mám ať si sedneme na gauč.
„Tome, je tady velmi vzácná návštěva, pojď už konečně dolů." Zakřičel do horních pater a mně přejel mráz po zádech když řekl jeho jméno.
„Jo bože, vždyť jdu." Zakřičel na něj Tom zpět a třískl dveřmi.
Zalapala jsem po dechu, slyšela jsem jeho hlas, naháněl mi hrůzu, ale zároveň mě hrozně uklidňoval.
Slyšela jsem kroky dolů a zhluboka jsem se nadechla, začala jsem zrychleně dýchat. Když jsem otevřela oči, otočila jsem se na stranu toho zvuku a viděla Toma, když mě poznal, ztěžka polkl a zíral na mě. Koukali jsme si přímo do očí a já znovu toužila po jeho rtech. Přišel pár kroků blíž a ve světle šel perfektně vidět jeho obličej, který byl vcelku vybledlý a na jednom oku měl monokl, který hrál všemi barvami.
„Ahoj." Nějak zvládla ze sebe aspoň vypustit tohle a on znovu ztěžka polkl a pozdravil mě na zpátek.
Slzy se mi vrhaly do očí a já měla chuť ho obejmout a nepustit. Zvedla jsem se a šla k němu, věděla jsem, co dělám, ale nohy mě neposlouchaly, jako kdyby měly svoji hlavu. Ve stejnou chvíli jsme se k sobě přitáhli a skončili v dost pevném objetí. Tom mi hladil záda a dýchal na krk, naskočila mi husí kůže. Pohupovali jsme se a on mi hladil záda. Tohle mi chybělo.
Odtáhl se ode mě a já viděla jeho slzy v očích, které neustále potlačoval.
Nakonec se otočil a rozběhl se zpět, po chvíli jsme znovu všichni slyšeli prasknutí dveří od jeho pokoje. Mike i Ria mě pobídly ať jdu za ním. Kývla jsem a šla. Koutkem oka jsem zahlédla jak si Mike sedl vedle Rii. Mike mi ještě řekl kam mám jít a šla jsem.
Jsem tady, z pokoje jde slyšet smrkání a pravidelný nádech a výdech.
Zaklepala jsem a všechny zvuky ústály.
„Pojď." Řekl a já pomalu otevřela dveře. Když mě viděl začal si utírat oči, jako kdyby brečel.
Seděl na posteli a rukou na ní poklepal. Sedla jsem si vedle něho.
Přitáhla jsem si ho blíž a začala mu něco říkat. ~
Vzbudila jsem se a začala brečet, byl to jenom sen, který vypadal tak reálně. Sedla jsem si na postel a byla zmatená. Ria ke mně přišla a já ji řekla všechno, co se stalo.
Pak jsme zašly na snídani a pokračovaly v hledání.

Čus, takže další kapitola je venku, vlastně celá je jen sen, což je škoda, že to nebyla realita no. Sorry, ale chci to hledání protáhnout. 😅
Snad se líbí.
Užívejte víkend 🫶🏼