I See You Disappear Before My Eyes

Kapitola 25. - Switzerland

Ještě chvíli jsem to rozdýchávala, když jsem se konečně uklidnila, začala jsem brečet, to kvůli mně teď zřejmě zabíjí nevinné lidi. Mám strach, je tady někde, ale kde to nevím, mám pocit, jako kdyby byl za dveřmi pokoje a stál na chodbě, ale zase mám pocit, že je kilometry daleko. Ria se teď sprchuje, An jsem nemusela nic vysvětlovat, pochopila to sama.
~Rozhodla jsem se a rozešla se ke dveřím. Natáhla jsem ruku na kliku a pomalu ji dávala dolů. Bála jsem se. Otevřela jsem dveře a nikdo tam nebyl, ale cítila jsem před nosem jeho nejoblíbenější parfém, viděla jsem ho před očima. Viděla jsem každou jeho křivku, měla jsem pocit, že blázním. Byl tady, stál přímo přede mnou, ale zároveň tady nebyl a já koukala pouze do prázdna, všechno tohle je jen v hlavě. Chtěla jsem zavřít dveře, jenže se o ně semnou někdo přetahoval, byl to Tom, ruce od krve, kapky krve hrozně pomalu padaly dolů, byl jako skutečný. Zavřela jsem prudce dveře a když udělaly ránu, jako bych se vzbudila z noční můry.~
„Pane bože, dobrý." Řekla Andrea a oddychla si. Ria si taky oddychla a držela se za srdce.
„Co se stalo, proč nejsem u těch dveří?" Zeptala jsem se zmateně. Seděla jsem pořád na židli u stolku a četla noviny.
„Byla jsi, jako kdyby v tranzu, byla to chvilka, ale teď si se probudila." Řekla An a já to pochopila.
Chvíli jsem tam s holkama ještě rozebírala to, co se stalo a pak jsem se šla vysprchovat. Měla jsem zase divný pocit, že je tady někde blízko, měla jsem strach.
Když jsem vylezla, lehla jsem do postele a usla.

T: tak co Bill, doufám že jsi konečně spokojená.
T: jsi ráda, že jsem utekl, nezáleželo ti na mně.
S: Tome ne, záleželo, pořád záleží a záležet vždycky bude.
T:.kecy, nikdy jsi mě nemilovala.
T: ale to si počkej až tě najdu, jsi tu někde, cítím to.
S: Kolikrát ti mám ještě říct, že to byl omyl a že jsem tě pořád milovala a jo taky pořád miluju.
S: Tome?
S: Tome?!

Vzbudila jsem se a stékaly mi kapky potu z čela, dýchala jsem zrychleně. Koukla se na hodiny, 4:40. Zkusím ještě usnout. Nějak se mi to podařilo a už to bylo naštěstí v klidu.

Vzbudila jsem se na budík a koukala všude okolo sebe, An s Riou na mě tak nechápavě koukaly. Dobrý jsem v realitě.
Oblékly jsme se a vyrazily na snídani. Potom jsme znovu chodili po městě a tak.

-----

Dnes odjíždíme, mám Toma plnou hlavu, mám strach nejen o sebe, ale i o něj. Chci ho najít, ikdyž mi může něco udělat. Byl to jen sen, ten snad nic neznamená.
Zbalily jsme si věci a já přemýšlela, jak to udělat. S Riou jsme se dohodly, že tu semnou zůstane a že pojedeme domů, vezmeme jiné věci a poletíme znovu sem, musím ho najít. Bude to náročné, ale musím to udělat. Chci mu to vynahradit aspoň tímhle.

Cestou domů jsem poslouchala písničky a řešila s Riou to Švýcarsko. Máme to naplánované dobře.
Dorazili jsme domů, přijel pro nás Riin táta a mě cestou hodil domů. Odlétáme zítra, nemáme moc čas.
Rychle jsem si vybalila a naházela věci do pračky. Po hodině jsem to nechala uschnout a naházela do kufrů několik dalších věcí, nemám tušení jak dlouho tam budeme. Mamce jsem to musela říct, chvíli nechtěla, ale nakonec mi popřála hodně štěstí a měla čisté svědomí, že o tom ví.
Večer jsem si udělala hygienu, zavolala Billovi, jak to teď bude a šla spát. Dnešní noc byla klidná naštěstí.
Vzbudila jsem se v 5:30 a šla se připravit, dobalila jsem poslední věci a rozloučila se s mamkou. Před domem jsem čekala na Riu, která tady byla během chvilky. Na letiště nás odvezl její táta a my už pak šlo svou cestou. Po hodině na letišti jsme konečně našedlý do letadla a letěly jsme. Celou cestu jsem s Riou prokecala.

Když jsme doletěli ubytovaly jsme se na hotel někde uprostřed Švýcarska, ať se hledá líp. Vybalily jsme potřebné věci a vyrazily na cestu městem. Ptaly jsme se místních jestli ho náhodou neviděli, ale všichni kývli na to, že ne.

Zbytek dne jsme chodily všude možně a nikde nikdo, kdo by o něm aspoň něco věděl. Večer jsme se šly vysprchovat a pak Ria pustila nějaký film.
„Přijde mi fakt crazy tady být a hledat zřejmého sériového vraha." Řekla Ria a obě jsme se začaly smát.
Když jsme dokoukaly film šly jsme konečně spát.

Cuus, tak další kapitola je tady. Sorry, že tak krátká, ale na další už mám rozmyšlený lepší a delší obsah, takže ta příští bude fakt bomba, teda aspoň doufám.
Mohla by vyjít ještě tenhle týden, věřme tomu😭.
Co na to zatím říkáte?
Btw u toho začátku jsem brečela když jsem to psala.😱🤣