I See You Disappear Before My Eyes

Kapitola 21. - Apologize

Pohled Billa:

Mám pocit, že jsem se zamiloval, toužím po Sam, po těch jejích dotecích už několik týdnů a zatím to ví jen Georg s Gustavem, kteří to snad Tomovi neřeknou. Myslím, že by mě zabil. Seděla vedle mě a já se jí snažil aspoň nějak dotknout. Všimla si toho a váhala, nakonec mi ruku opatrně stiskla a u toho se ohlédla na Toma, který se napjatě koukal na film. Chvíli jsme tam tak seděli a koukali na ten film, šlo vidět, že se už celkem uklidnila a Tom si toho ještě nevšiml, je do toho filmu totálně zažraný.
„Jinak Tome, co jste sakra dělali na tom pokoji?" Zeptal se s úšklebkem Gustav a Tom se na něj nechápavě podíval. Sam se zarazila a začala zrychleně dýchat. Stiskl jsem její ruku a cítil jsem, jak se uklidňuje. Tom se nadechl a vykulil oči, už mu to došlo. „No neasi, ahh Tome, ah Sam bože,.." napodobil jsem to a Sam s Tomem se na sebe tak podívali a nic neříkali. „My jenom, že to slyšeli podle mě až v horním patře. Přes ty stěny jde slyšet všechno." Řekl s úsměvem Georg a Tom mu na to odpověděl. „No tak se stává." Zasmál se u toho a dál jsme všichni koukali na film. Po chvíli jsem slyšel jak se Sám nadechla. „Tak já už asi půjdu spát, tak se mějte." Řekla a už se zvedala. Tom si nenechal ujít jedinou sekundu z filmu, tak mě poprosil jestli bych ji nešel doprovodit. Má o ní prý strach, i když je to jen pokoj vedle. Souhlasil jsem a vyrazili jsme.

Pohled Samanthy:

Byli jsme ticho a šli celkem dost pomalu. Bill mi chtěl něco říct. „Nechtěla by jsi zítra někam zajít?" Zeptal se mě opatrně. „No přemýšlím, ale nevím no." Řekla jsem mu s úsměvem. Na Billovi šel vidět, jak mu zhasl ten záblesk naděje v jeho očích. „Ne prosimtě, ráda půjdu." Řekla jsem mu a musela mu tu pusu dát. Bill to nečekal, ale po chvilce se vzpamatoval a začal spolupracovat. Myslela jsem, že to bude jen pusa, ale prý ne. Upřímně nevadí mi to, vím mám Toma, ale prostě bych to dělat neměla, ale co už. Chvíli jsme stáli a líbali se. V tom jsem slyšela dveře od Billova pokoje. Vycházel z nich Tom a když zvedl pohled, zarazil se a zatajil se mu dech, v očích mu šlo vidět jak pohledem vraždí Billa. Zavadilka jsem o Toma jedním okem a sledovala ho. Pomalu jsem se odtáhla od Billa a pořád koukala na Toma. „Jako fakt Bille?" Zeptal se a Bill se prudce otočil. „Není to taky jak si myslíš." Řekl mu Bill s takovým jiným tónem hlasu. „Tak jenom kamarádi a nejlepší, jasný." Řekl Tom a zakroutil hlavou. „Samantho, vždyť.." rozešel se k nám a když se na mě naposledy podíval, viděla jsem slzy V jeho očích. „Tome, notak, nejsme spolu ani nic jinýho." Řekla jsem s klidným hlasem. „Tome!" Teď jsem na něj zakřičela, ale ne zas tak moc. Ignoroval mě a rychlím krokem šel pryč. Rukou se utíral v oblasti očí. „promiň, já nechtěl." Řekl Bill a do očí se mu hrnuly slzy. „to nic, Tom to jen špatně pochopil." Uklidňovala jsem ho a držela jeho obě ruce. Připomnělo mi to, jak jsem ho utěšovala kvůli těm nervům díky tomu koncertu.
On už to nevydržel a z očí se mu hrnuli další nové slzy. „promiň.." dostal nějak ze sebe a šlo vidět, že mu je to opravdu líto. „Bille, v klidu, je to v pohodě, bude chvíli naštvanej a pak to bude dobrý, jsi přeci jenom jeho brácha." (Jen jsem si to naivně myslela) Řekla jsem mu na oplátku já a donutila ho aspoň se usmát. „Tam běž za klukama a netrap se tím, já si to s ním vyřeším." Pomalu jsem pustila obě jeho ruce a on mě objal. Potom už se jen rozloučil a odešel k sobě.

Když jsem vešla dovnitř mého pokoje, došlo mi, že bych za Tomem měla zajít, přeci to nemůže brát tak vážně. Pokoj!? Ještě mi někdo řekněte, že už si nepamatuju číslo. Chvíli jsem přemýšlela a nakonec jsem si přeci jen vzpomněla.
V

yrazila jsem a šla hledala jen jeho pokoj. Oči jsem upřela na 109 a najel mi mráz po zádech, není se čeho bát. Zaklepala jsem a chvíli čekala, chtěla jsem to otočit a jít zpátky, ale v tu chvíli mi Tom konečně otevřel. Všimla jsem si kloubů od krve a rudých očí, které si ještě utíral. „Co je, přišla jsi mi říct, že to tak není a že jste JEN kamarádi?" Zeptal se mě nevrlým hlasem a neměl náladu se semnou bavit. „Já jen, chtěla jsem si o tom promluvit." Řekla jsem mu opatrně a on chvíli váhal, ale nakonec mě pozval dovnitř, nezamykal. „Tak co, říkej." Řekl mi nervózně a já teda začala. Nádech výdech. „hele chci abys věděl, že to, co jsi viděl je moje i Billova chyba. Já jsem mu jen chtěla dát prostě tu přátelskou pusu, kterou dávám i klukům, jenže on mě začal líbat a já spolupracovala, nedokázala jsem to zastavit, až když jsem viděla tebe. Omlouvám se, ale mám tebe, takže nikoho jinýho nepotřebuju." Řekla jsem mu důrazně a on jen protočil očima. „Já věděl, že to řekneš. Nejsem pro tebe dost dobrej, takže se za mými zády taháš s mým bráchou, nikdy jsem si to o tobě nemyslel, ale asi už jsem o tobě zjistil pravdu, jseš jenom děvka, která si neumí vážit kluka, co ji opravdu miluje. A jasný, jste jenom kamarádi." To mi zase řekl on s otráveným hlasem a já se nestačila divit. Jak mě to sakra nazval? „Super, takže za to stejně můžu já." Naposledy jsem mu tohle řekla a když se mi začali hrnout slzy do očí, sebrala jsem se a odešla. Tomovi to bylo zřejmě jedno.

Pohled Toma:

Proč jsem jí sakra tohle řekl. Je ve mně akorát vztek, bouchl jsem do nejbližšího zrcadla a měl krev už i na druhé ruce.

Pohled Sam:

S brekem jsem došla až ke mně na pokoj a lehla do postele.
Co teď bude, má mě ještě vůbec rád? Byl to prostě jenom omyl, proč to vzal tak špatně?
Moje myšlenky přerušil telefon na kterém byla zpráva od Riu.

R: ahoj, tak jak se vede? :)
S: jde to..
R: tak povídej, co se děje

Nakonec jsme volali asi dvě hodiny, já jí všechno řekla a ona mi řekla, že měla před pár dny taky problém s jedním borcem. Bylo mi konečně fajn, nasmáli jsme se a chvíli jsem aspoň nemyslela na Toma.
Když jsme ukončili náš extra dlouhý hovor, šla jsem si udělat hygienu a šla spát. Měla jsem celkem dost problém usnout, ale nakonec to stejně nějak šlo.

-----
Vzbudila jsem se asi okolo 8 a chvíli ještě ležela v posteli. Mám dneska jít s Billem, upřímně hrozně se mi chce, ale po tom včerejšku moc ne. Vytáhnu kluky na snídani a pak s Billem promluvím.
Rozhodla jsem se, že si vezmu úzké černé šaty, silonky a samozřejmě tenisky. Zatím jsem na sebe hodila nějaký top a kraťasy. Udělala jsem si klasicky hygienu a pak jsem se rozhodla, že si udělám nějaké lehké stíny a linky. Musím říct, že se mi to dost povedlo. Nevim proč jsem se tam strojila, ale proč ne. Vytáhla jsem paty z pokoje a mířila to je klukům. Zaklepala jsem na Billa a Georga. Přišel mi otevřít Bill a měl jenom boxerky. Oči mi sjeli dolů, ale musela jsem se podívat nahoru. „Dobré ráno." Pozdravil mě a já jeho. „Nějak se červenáš." Řekl s úšklebkem. „A ty se divíš, když se tady promenáduješ jenom v boxerkách?" Řekla jsem mu a cítila jsem se hrozně trapně. Bill se tomu jenom zasmál a já se ho zeptala na tu snídani. Ten souhlasil a hned se zeptal Georga, který taky souhlasil. „Tak já jdu za Gustavem. Vy se zatím připravte." Kývl na mě a zavřel dveře. Zaklepala jsem na Gustava, který mi otevřel během chvilky. „Dobré ráno, jdeš semnou a klukama na snídani?" Zeptala jsem se ho a on mi s radostí odpověděl m, že půjde. Rozloučila jsem se a měla namířeno k Tomovi. Měla jsem divný pocit. Pozdravila jsem recepční a kráčela si to směrem nahoru. „Nechci být otravná, ale jdete za Kaulitzem?" Zeptala se mě a já se musela zastavit a otočit. Šla jsem blíž k ní, nebudeme tady na sebe řvát přes celý hotel. „Ano, jak to víte." Řekla jsem jí zvídavě. „Byla jsem tady včera večer a tak jsem vás i jeho viděla, jak chodíte tam a zpátky." Odpověděla mi a já jen kývla. „Opustil pokoj krátce před 8:30, jinak ještě v 8 ráno šel směrem vás pokoj, ale pak se otočil a nakonec odešel." Řekla mi a já nevěděla, co mám dělat, je to tady znova. „Dobře děkuju." Ona jen kývla a já šla zpět k sobě. Napsala jsem klukům, že se sejdeme v 9:00 se sejdeme. Všichni mi na to hodili palec nahoru a já už se jen šla převléct do těch šatů. Učesala jsem si už jen vlasy a čekala na kluky. Všichni jsme se sešli a kráčeli do restaurace, tam jsme probrali všechno, co se stalo a já se dozvěděla, že Bill ke mně začal něco cítit. Řekla jsem jim i tom, že odešel. Užili jsme si ráno a pak už jsem si vzala Billa na stranu a šla se s ním domluvit. „Tak klidně s tebou někam zajdu, ráno jsem přemýšlela jestli jít, ale nakonec půjdu." Řekla jsem mu a on kývl. „Tak jestli by jsi chtěla, je tady pouť, tak bychom mohli zajít tam a pak třeba ještě někam." Navrhl Bill a já souhlasila. Domluvili jsme se na 14:00.

-----

Když jsme přišli zpátky, Bill se rozešel k sobě a já k sobě, jen jsme se pozdravili a zapadli do pokojů. Bylo to s ním venku fajn. Byli jsme na té pouti, pak jsme zašli do města na nějaké nákupy a pak do kavárny. Na hotel jsme došli nějak okolo 18:00. Hodně jsme se nasmáli a bylo mi s ním fakt dobře, jen jsem měla v hlavě Toma, kam zase šel, co s ním teď bude.

Jelikož jsem neměla co dělat, pustila jsem si Netflix a koukala do pozdního večera. Už jsem se jen vysprchovala a udělala hygienu, jak vždy. Zalehla jsem do postele a byla ještě chvíli na telefonu, psala jsem si s Riou a říkala jí o tom Billovi a Tomovi. Potom už jsem jen všechno pozhasínala, vypla a šla spát.

Ahooj, tak další kapitola, jak jsem slíbila. Doufám, že se máte fajn a kapitola se líbí. Samantha se trochu pohrotila s Tomem, ale s Billem to vypadá nadějně.🤭 Uvidíme jak se to vyvine, myslíte, že nakonec skončí spolu?

Upřímně ten venek s Billem jsem chtěla nějak rozepsat, ale už se mi nějak nechtělo. Samozřejmě užívejte poslední dny prázdnin a dovolených, pokud ještě někdo vůbec někde je. Mějte se hezky.💛