I See You Disappear Before My Eyes

Kapitola 23. - I don't understand

Je 1. září, dneska mám narozeniny, Bill taky, ale hlavně je má i Tom, od doby, co jsme přijeli a já jsem konečně doma uběhlo pár dnů, zbytek turné jsem hrála místo něj, všichni jsme s ním snažili spojit, ale marně, prolila jsem kvůli němu fakt hodně slz, ani nevím kde je, jediné, co nedávám z ruky, no spíš z krku, je ten řetízek, co mi dal ještě předtím než odešel.
Já se dnes probudila poměrně brzy, vzala si šaty a tenisky, jelikož jsme ve škole jen hodinu, udělala jsem hygienu a další věci a vyrazila jsem do školy.
U vchodu jsem potkala Riu, pozdravila jsem ji, ale ona mě ne, místo toho se bavila s Kate, holkou, kterou nesnášela. Koutkem oka jsem ale narazila na někoho dost zvláštního, byl k nám otočený zády a s někým se bavil, začala jsem zrychleně dýchat a byla jsem jako v tranzu, vypadal úplně stejně jako Tom, v tom se otočil a já ztratila veškerou naději, ale přesto mě ten kluk hrozně zajímal. Z myšlenek mě vytrhla jedna z kamarádek, se kterou se bavím. „Někdo říkal, že by měl nastoupit k nám do třídy." Řekla mi a já pořád koukala směrem toho kluka, byl stejný. Odpověděla jsem ji a pak jsem se s ní jen bavila. Když nás učitelé pustili dovnitř, sedla jsem si s Lee do poslední lavice, před nás si sedl ten kluk, přímo přede mě, cítila jsem stejnou vůni, jako byl Tomovo nejoblíbenější parfém. Nemohla jsem na něm nechat oči, hrozně mi ho připomínal.

Když jsme odcházeli, jen se na mě letmo podíval a šel někam pryč, já šla s Lee k ní, jelikož má pro mě dárek. Ria si mě nevšímá, nevím co se děje. Oliver se semnou taky přestal bavit, nevím co se jim stalo.

Když jsme došli k Lee, dala mi nějaký dost pěkný náramek s bílýma perličkama a takovou tu sadu těch šamponů,... 

Když jsem dorazila domů bylo asi 15:00, s Lee jsme byly nakupovat nějaké oblečení a byly ještě venku. Je Leonie, ale všichni jí říkají Lee, nastoupila minulý rok k nám do třídy a od tohohle roku se nějak dost bavíme, spíš bych řekla, že úplně nahradila Riu. Teď sedím na gauči a koukám do telefonu a pak se rozhodnu dojít si pro něco k jídlu, vzala jsem si nějaké sladké pečivo a v mikrovlnce se mi zatím dělá popcorn. Vrátím se a sednu si zase zpátky, vezmu mobil a vidím zmeškaný hovor od Billa. Chvíli tak koukám a nechápu, ale nakonec vytočím jeho číslo a celkem se bojím, co mi řekne.
„Ahoj, tak jak je?" Řekl mi celkem nejistým hlasem když to vzal.
„Ahoj, jo jde to, co ty, proč voláš?" Odpověděla jsem mu a on začal vyprávět.
„No babičce volal Tom a řekl jí všechno a zjistil jsem, že je teď někde ve Švýcarsku, ale kde to nikdo neví." Řekl mi vcelku sklesle a mně se začali hrnout slzy do očí. Jen mu nějak odpovím a oba si popřejeme k narozeninám, típnu to.

Začala jsem dost brečet, sedla jsem, jelikož nejsem schopná sedět když telefonuju. Vyčítala si, že je to moje chyba a zároveň se snažila uklidnit, ale slzy se valily ještě větším a rychlejším proudem. V tom mi cinkla mikrovlnka, na chvilku jsem se uklidnila a šla si pro popcorn.

Do večera jsem jen seděla, občas pobrečela a koukala do telefonu. Mamka těsně předtím než jsem přišla domů, jela na na nějaký seminář a pak na noční, takže jsem doma sama.

-----

Vzbudila jsem se na budík, připravila se do školy a šla. U dveří jsem potkala zase toho kluka a vypadal dost zmateně. Prošla jsem kolem něj, když v tom se zastavila a otočila když jsem slyšela jeho hlas.
„Ahoj, ehm, kde je učebna fyziky?" Řekl mi skoro stejným tónem hlasu jako Tom. Popsala jsem mu cestu, ale trochu nechápal, tak jsem šla s ním, stejně tam jdu taky. Celá cesta do druhého patra byla dost napjatá a oba jsme šli mlčky vedle sebe. Vešli jsme dovnitř a na nás padlo několik nechápavých a divných pohledů. Ty holky, co na nás tak blbě koukali, si začali něco šuškat. Měla jsem chuť jim jednu vrazit, ale radši jsem to nechala a zasedla na místo vedle Lee. Ta se na mě s úsměvem podívala a já věděla na co naráží, v hlavě ji běhala věta: Ty takhle s tím novým jo?
Jen jsem zakývala hlavou na odpor a dál se mě neptala. Dneska máme pět hodin a máme být s třídní učitelkou, tak uvidíme.
První hodinu vykládala o bezpečnosti, školním řadě a takových těch kravin, které nikoho nezajímají.
Konečně zazvonilo na přestávku, já s Lee jsme rychle vyběhli na školní dvorek vyčistit hlavu, z té první hodiny si nepamatuju nic, ale než jsme vycházely ze dveří všimla jsem si, že ten nový se zvedal, ale pak si sednul zpátky, ikdyž všichni už byli pryč, nikdo tam nechce zůstávat. Vypadal tak zmateně, jako když se mě ptal ráno na tu fyziku. „Běž napřed, dojdu tě". Řekla jsem Lee a ona kývla.
Srdce mi bušilo největší rychlostí, co kdy byla a to mi připomnělo první setkání s Tomem, oklepala jsem se a vyrazila směrem ten nový kluk.
„Ahoj, ehm hele nejdeš ven, na školní dvorek myslím? Řekla jsem mu a opřela se o roh lavice naproti jemu.
„Ahoj, asi jo, klidně a jenom proč se ptáš?" Řekl mi s klidem, což mě celkem děsilo.
„Tak jsi tu nový, nechceme, no spíš já tě tady nechci nechávat, o přestávky většinou chodí všichni ven a kecáme."
Odpověděla jsem mu a on kývl. Zvedl se a šel. Chvíli jsme šli mlčky a pak se ozval. „A jak se vůbec jmenuješ?"
Zeptal se celkem nejistě.
"Samantha, ty?" Odpověděla jsem mu.
„Kristoffer, stačí Kris." Odpověděl a pousmál se. Kývla jsem a když jsme vyšli ze dveří na školní dvorek, znovu se na nás naskytly ty pohledy, jako ráno. Protočila jsem očima a šla směrem k Lee. Kris šel pořád někde u mě, když jsem zezadu slyšela nějaké hlasy, které říkaly aby šel k nim. Když jsem se otočila Kris šel s Davidem k nějaké skupince těch populárních kluků.
„Tak povídej." Řekla Lee a já ji řekla všechno. Kývla a podezřele se na mě koukla.
„Ne pane bože, je sice stejnej jako Tom, ale ne nechci ho." Řekla jsem jí a ona si oddychla.
Chvíli jsme tak kecaly a pak se vrátili zpět do třídy. Přežily jsme celý den, Kris po mně tak pokukoval, ale radši jsem to neřešila. A Ria semnou konečně promluvila.

Teď jdu ze školy bez Lee, jelikož odjížděla poslední hodinu k doktorovi. Začal mi vyzvánět mobil.

~Bill♡~
S: Ahoj, co potřebuješ?
B: Ahoj, já jen, nechceš dneska někam zajít?
S: Ehm, jo jasný v kolik a kam?
B: Tak v 14:00 budu u tebe a cestou něco vymyslíme?
S: Jasný, beru.
B: Dobře, tak pa
S: Pa

Tohle byl dost divnej rozhovor, ale dobře, nebudu řešit.
Když jsem dorazila domů bylo 13:00, chvíli jsem si sedla na gauč a koukala na sociální sítě. Když bylo 13:15 rozhodla jsem se připravit. Nevím kam jedeme, tak jsem si vzala  modré kraťasy a bílý top, k tomu samozřejmě tenisky. Udělala jsem si lehce stíny a vzala voděodolnou řasenku. Sbalila jsem si pár věcí do kabelky a čekala na Billa.
Zazvonil zvonek a já šla otevřít. Ve dveřích stál Bill v hodně kulturním obleku. Pozdravili jsme se a on neváhal a vrhl se mi do objetí. Přitáhl si mě dost k němu a hladil mě po zádech. Až pod můj nos se linula vůně jeho parfému, toho který jsem mu vybírala já. Když jsme se pustili, nastoupili do auta a vyrazili jsme. Bill už měl v hlavě plán, jelikož jel směrem do centra města. Celou cestu bylo trapné ticho. Dojeli jsme k nějaké dost drahé restauraci, vešli dovnitř a sedli na rezervované místo. Bill mě nepřestává překvapovat. Vybrali jsme si nějaké jídlo a pití.
„Tak asi začnu tím, že o Tomovi nic nevíme, neozývá se, ani rodina o něm neví." Řekl mi a sklopil hlavu.
„S tím jsem počítala." Odpověděla jsem mu a on dal ruku na stůl dlaní nahoru. Chvíli jsem tak nechápavě koukala, ale nakonec jsem mu nejistě položila svojí ruku na tu jeho, sevřel ji.
„Je to moje chyba, omlouvám se." Řekl mi a já viděla, jak se mu lesknou oči.
„V pohodě, neomlouvej se." Odpověděla jsem mu a usmála se. Tím jsem ho přinutila usmát se taky a stiskla mu pevněji ruku.

Když jsem dorazila domů, bylo asi 21:40, byli jsme ještě v kině a něco málo nakoupit. Bylo skvělý si zase pročistit hlavu, ale pořád mi vrtá hlavou, co se s Billem stalo. Většinu času když jsme šli vedle sebe, se mě snažil nenápadně chytit, nebo jen dotknout mé ruky. V kině jsem si všimla, že natahoval ruku na mé stehno, ale nakonec ji stáhl zpět. Nechápu ho.

Z myšlenek mě vyrušil Bill, který otevřel svoje dveře od auta. Já následně taky a vyšla jsem ven. Bill mě zastavil před autem a přiblížil se ke mně. Nejistě se mě snažil obejmout, všimla jsem si toho, objala jsem ho a slyšela jsem ho si oddychnout. Znovu mě hladil po zádech a už klidně mi dýchal do vlasů. Když jsme se odtáhli, byli jsme pořád blízko u sebe, on měl ruce na mých bocích a já na jeho ramenech. Drželi jsme oční kontakt a já mu pořád kouka na rty. Už jsem to nevydržela a spojila naše rty. On začal spolupracovat a jeho ruce mu jezdili všude po mém těle. Já se prohrabávala v jeho vlasech. Ucítila jsem studený kov v jeho jazyku a nějak jsem ho zvládla kousnut do rtu.
Usmál se a dál pokračoval v hledání mého jazyku, když ho konečně našel, znovu si oddychl a dál mě líbal. Když jsme se odtáhli usmáli se na sebe a ještě se objali. Potom už se rozloučili a Bill odjel.
Nepochopila jsem tuhle situaci a cítím se blbě vůči Tomovi, přeci jenom asi s ním pořád jsem, ale k Billovi mě něco hrozně táhne a jemu ke mně zřejmě taky. Došla jsem do pokoje a zalehla jsem. Skočila jsem se rychle vysprchovat a udělat hygienu.
Když jsem se vrátila viděla jsem rozsvícený telefon.

Bill♡: Děkuju moc za ten dnešek
Já: Nemáš zač, taky moc děkuju

Jen mi to lajkl a já jsem jen nastavila budík, vypla telefon a během minuty jsem usnula.

Ahoj, konečně nová kapitola.

První důvod jo, několik dní zpátky, a mi přestal fungovat Wattpad, takže jsem nečetla, ani nepsala, ale konečně to je dobrý.
A druhej důvod je ten, že Šárinka je moc líná psát když nemusí, že ano, takže když mi ještě Wattpad fungoval, tak jsem byla moc líná něco psát.

Btw, ta část s tím školním dvorkem mi přijde taková divná, ale nevěděla jsem jak to jinak napsat. A taky nevím jak často budou vycházet kapitoly, ale pokusím se, co nejčastěji

Doufám, že se líbí a užívejte školu.🤣🤍