Dark-Find-Light (Larry)

17-"A-asi by jsme m-měli jít"

Harry

Čím více jsem se k němu přibližoval, tím více on couval než ho zastavila zeď za ním, šel jsem pořád blíž, až jsem stál těsně před ním a skoro jsme se dotýkali hrudníkem.

Chyběl takový kousek, tak strašně moc jsem ho chtěl políbit, až jsem myslel, že snad zešílím. Koukal jsem se mu přímo do očí, ve kterých měl strach, ale také očekávaní myslím, že netušil co má čekat.

Já jsem, ale nic nedělal, jen jsem tam stál a topil jsem se v těch nejkrásnějších modrých oči.

Naši chvilku vyrušil ten otravný zvonek, ale já dělal jakože nic a začal jsem se k němu naklánět L:"A-asi by jsme m-měli jít" bylo na něm poznat, že je nervózní a ke konci věty, už skoro šeptal, jako by to ani nechtěl říct.

Neodpověděl jsem mu jen jsem zakroutil hlavou na nesouhlas a jak nejvíc opatrně a jemně jsem uměl jsem se svými rty otřel o jeho spodní poraněný ret, ale jen tak, že jsem se ho sotva dotkl, ale bylo to úžasné..... jako by mi celým tělem projelo snad 1000 voltů.

Slyšel jsem, jak se Louisovi zadrhl dech a jemně se zachvěl. "Teď už můžeme jít" vydechl jsem, když jsem se znovu narovnal, ale ani o kousek jsem od něj neustoupil.

Louis tam stál jako opařený, myslím, že jen potřeboval pobrat to, co jsem právě udělal. Po chvíli mu začali stékat slzy po tvářích, ale nevzlykal, prostě jen nechal slzám volnost.

Když jsem zvedl ruku, abych mu je setřel, ucukl a svou ruku položil na mou hruď, jemně mě odstrčil a odešel ze záchodů pryč. Tentokrát jsem tam jak opařený stál já. Proč plakal? nemohl jsem to pochopit. Když jsem se konečně trochu vzpamatoval, tak jsem se vydal do třídy, omluvil jsem se za pozdní příchod a šel si sednou na své místo, kde už seděl Louis koukajíc ven z okna.

Učitel:"Pane Tomlinsone mohl by jste přestat zírat z okna a dávat pozor?"
L:"Omlouvám se" špitl Louis. Když zaregistroval, že tam sedím, jen se na mě podíval a hned svůj pohled odvrátil na tabuli i když na něm šlo vidět, že o něčem přemýšlí a nevnímá nic z toho co se děje ve předu.

Pohladil jsem ho po ruce, ale hned jak jsem se ho dotkl, svou ruku dal pryč. Podíval se na mě takovým zvláštním pohledem jako by...ja nevím......ublíženě? L:"Tobě nestačí mi ubližovat fyzicky? To už musíš i psychicky ?" zašeptal tak potichu, jak jen mohl a otočil se zpět k stále něco žvanícímu učiteli.

Po zbytek dne se na mě ani jednou nepodíval natož, aby mi něco řekl.

Louis

Já už se v něm vážně nevyznám proč mi tohle děla? Udělal jsem mu něco? Takhle psychicky vydeptaný jsem dlouho nebyl.

Prvně mi přetrhne ret Dobře já vím můžu si za to sám, protože jsem se mu do té rány schválně postavil, ale jen abych ochránil Nialla. On si nic z toho co mu dělají nezaslouží.. a potom mi to ošetří a nakonec mě políbí? Nebyl to sice tak úplně polibek jen se mi lehce otřel o spodní připomínám Jím roztrhnutý ret, ale vím, že tohle jen tak z hlavy nevyženu. On je většinou hrubý, ale do tohohle ,,polibku,, dal tolik jemnosti kolik jen mohl a to mě zmátlo ještě více.

Pro dnešní den jsem toho všeho měl tak akorát dost a to jsem ještě nevěděl, co mě čeká doma.

:) Sice se v tomhle díle moc nemluví a je docela krátký ale tak doufám že jste si ho užili :) :D Komentáře a Votes potěší :* :3 ps: Víc jak půl hodiny jsem přemýšlela nad tím jestli ho políbí nebo je vyruší zvonek a nic nebude no nakonec jsem se rozhodla takhle :D