Koupena Mafií

Kapitola 2.

Pomalu začala otevírat oči. Neuvěřitelně se jí točila hlava a skoro nic neviděla. Chtěla si sednout ale ruce a nohy měla svázané. Poznala že jede ve velkém kufru auta, spíš dodávce. Hlava jí neuvěřitelně bolela.

Chtěla vydat nějaký zvuk, ale jen  naprázdno otevřela pusu. Zepředu slyšela hlasy, ale nemohla poznat jakým jazykem mluví. Něco z východu?

Auto prudce zatočilo doprava a Elen prudce přeletěla v kufru dodávky na druhou stranu. Hlava jí narazila do stěny auta a zase upadla do tmy..

...

Elen opět otevřela oči. Všude okolo ní byla jen tma. Pořád cítila že má ruce i nohy svázané. Pokusila si ruce  vyprostit, ale bylo to naprosto marné. Provaz se jí akorát víc zaryl do kůže. Bolestí sykla. Pomalu začala přicházet k sobě. Pár metrů od sebe uslyšela tlumené zvlyky. Její oči si přivykly na tmu. Poté uviděla, že není jediná v místnosti. Okolo ní bylo dalších asi 15 holek. Všechny vypadaly zhruba v jejím věku. Několik nich ještě byly v bezvědomí. Ostatním co byly vzhůru tekly slzy.
Elen už také cítila že už se jí do očí nahrnuly, ale pokoušela se je zahnat. Netušila co se děje, ale byla si jistá že to není nic dobrého. Trochu blíž se posunula k dívce která nahlas vzlykala. Podívala se na ní více zblízka. Měla blonďaté vlasy a sytě modré oči.

,,Víš proč tu jsme?" Zeptala se jí opatrným a roztřeseným hlasem Elen. Blondýnka se jen ještě víc rozbrečela. ,,Já.. ne-nevím ale hrozně se bojím co přijde tohle nemůže dopadnout dobře"  Tohle bylo jako zlý sen. ,,Jak se jmenuješ zeptala se jí po chvíli blondýnka ,,Elen" ,,Já jsem Vicky" ,,Kolik ti je Vicky?" ,,16"

...

Čekaly, co jiného jim také zbylo. Dveře někdo začal odemykat. Vicky se k Elen instinktivně víc natiskla. Do místnosti vešlo několik vysokých mužů. Rozdělovali si pokyny. Pořád jim ale mluvili jinou řečí. Postupně všechny holky vytáhly ven. Elen se snažila bránit ale pořád cítila jak na ní ještě uspávací látka trochu působí.

Dovlekly je do celkem malé místnosti, ze které vycházely ještě další dveře. Ze dveří vystoupili 2 muži popadli jednu černovlásku a i když se bránila dovlekly jí do té místnosti. Všech dívek se zmocnil strach, jestli nebohou černovlásku ještě uvidí. Trvalo to asi 20 minut a pořád nevycházela. Ti muži zase přišli a odtáhli další holku. Postupně odtáhli další a další holky. Zbývalo jich už jen asi 5. Potom přišli k Elen a odtáhli ji také do té místnosti.

Místnost vypadala jako nějaká ordinace. Za malým stolem seděla žena okolo 45 let asi. Smutně se na Elen podívala a požádala mě jestli bych si lehla na lehátko. Nevypadala jako někdo kdo by vám chtěl ublížit, spíš naopak. Elen byla ochotná alespoň zkusit požádat ji o pomoc.
,,Prosím, pomozte mi-" chtěla ještě pokračovat ale žena ji opatrně zastavila. ,,Vím co chceš říct, ale nejde to, ráda bych ti pomohla ale oni.. zabili by mi mé děti, a o-oni jsou všechno co mám" řekla a oči se jí leskly. ,,Já musím tě požádat aby ses nechala vyšetřit, jinak prý.." a se strachem v očích pohlédla do dalších dveří. Netušila jsem co se tam skrývalo. Nechtělo se jí vůbec, ale bála se protestovat.

Dále ji  vyšetřila, zvážila, změřila netušila jsem proč to všechno.
,, Za tohle se omlouvám" dodala a do levého předloktí jí píchla injekci.

Pak už pomalu přestala cítit kontrolu nad svým tělem. Zvládala  udržet vědomí, ale byla taková mimo. Vše, co se okolo ní dělo byly jen rozostřené věci. Už jen opravdu slabě vnímala jak jí vlečou někam dál do jiné místnosti.

Zase uviděla holky za chvíli se k nim připojila i Vicky taky vypadala docela mimo. Ti muži mezi nimi pořád procházeli a koukali do nejakých papírů. Pak se k její hrůze zastavili u ní ,,Tahle je panna" řekl tomu druhému lámanou angličtinou ukázal na Elen. Přisunul k němu papír. Ten jen pokýval hlavou.
Elen nic nechápala. Jen ji táhli, teď ale delší cestou. Šli i nějakou chodbou a po schodech. Za nějakou chvíli ji dali do místnosti podobné té ve které byla předtím. Bylo tam pár holek. Elen se z posledních sil pokoušela bránit. Jeden z mužů jí krutě kopl do břicha. Bolestí se schoulila do klubíčka

,,Ty kreténe, tahle jde do aukce, jestli bude mít modřiny tak za ní moc nedaj. Jestli nějakou chceš jít zmlátit tak jdi za těma co jsou ještě ve sklepě" Seřval ho nějakej další chlap. Břicho jí neuvěřitelně bolelo.

...

Po nějaké době, která Elen připadala jako hodiny přišli zase ti muži a odtáhli je zase do nějaké místnosti. Tentokrát tam bylo spoustu židlí, zrcadla, skříně a kdo ví co ještě. Nějaké slečny ji postupně ji namalovaly a převlékly.

Elen byla pořád pod vlivem drog, stěží zvládla vnímat co se s ní dělo. 
Pak už je zase táhli do nějaké místnosti, která byla dost malá.

Jakoby z dálky uslyšela hlas
,,Pánové dnes jsme si pro vás připravili celkem 8 dívek, všechny pochopitelně nedotčené, ale jak všichni víme za tuto vzácnější věc se i více platí.

Elen strnula hrůzou, bylo jí špatně. Postupně začali odtahovat dívky z místnosti. Nebránily se stejně jako Elen byly zdrogované. Žadná dívka v místnosti už nezbyla kromě Elen.

,,A na konec jsme si pochopitelně přichystali tu nejkrásnější. V ten moment ji popadli a táhli do té místnosti. Byla spoře osvětlena. z dálky viděla jen několik křesel na němž vždy někdo seděl. Elen ale neviděla nikomu do tváře. Ucítila jak se na ní obrátily nepříjemné pohledy všech v místnosti. To už ten divný hlas z reproduktoru začal zase mluvit.

,,Bruneta dlouhé vlasy, tmavě hnědé oči, hubená postava výška 164 centimetrů, váha 51 kilo a 17 let stará. Pánové cena tentokrát začíná  až na 80 tisíc euro.

Elen jen stála uprostřed místnosti. Chtěla protestovat, utéct, bránit se ale nemohla. Celé tělo ji neposlouchalo. Jako z dálky slyšela lítat nabídky částek které si nedokázala představit. Cena už byla nad 250 tisíc euro. Nabídky pořád přicházeli. Cena se celkem vyšplhala na 400 tisíc euro.

,,Prodáno číslu 37 za 400 tisíc euro"
Cítila jak ji po tvářích stékaly slzy.
Prodali jí? To jde prostě jen tak prodat lidskou bytost? Připadala si jako nějaká bezcená věc

Odvedli ji zase do nějaké tmavé místnosti. Kde jí nezbývalo zase nic jiného než čekat.

... Po další době už opět cítila jak její tělo táhnou neznámo kam. Na chvíli ucítila čerstvý vzduch pohlédla nahoru a uviděla oblohu posetou stvovkami hvězd. Byl to krásný pohled, po tolika hodinách ve tmě mohla vidět aspoň tu oblohu, ovšem mohla si to užít jen na chvíli. Strčili ji na zadní sedadla nějakého už od pohledu drahého auta. Tam už se Elen začly únavou klížit oči a upadla do spánku...

Wow přes 1000 slov. Dost dlouhá kapitola dnes. Snad se bude líbit. Do komentářů pište jak by se vám líbil vývoj příběhu. Nezapomeňte na hvězdičky a také příběh přidejte do knihovny aby vám neunikla nová kapitola. Doufám že si tento příběh oblíbíte <3