Koupena Mafií

Kapitola 5.

Probudila se. Smutně se rozhlédla po pokoji. Na tvářích měla ještě zaschlé slzy. Pomalu vstala a došla k oknu. Zrovna vycházelo slunce. Zase cítila jak se jí hrnou slzy do očí. Snažila se je ale zahnat. Zase přemýšlela nad útěkem, i když věděla že nemá žádnou šanci.

Do místnosti vstoupila služebná, a nesla jí snídani. Pořád měla hrozně stažený žaludek. Včerejší netknutá večeře jen postávala na nočním stolku Nemohla vůbec nic sníst. Služebná se po chvíli představila jako Olivia. Prosila ji, ať něco sní. Po dlouhé době to nakonec vzdala a odešla. Pořád měla ztažený žaludek.

...

Už se začalo stmívat. Celý den jen bloumala po pokoji a netušila co dělat. Večeři přece jenom snědla už nejedla opravdu dlouhou dobu. Když už byla úplná tma se ozvalo zarachotění zámku. Elen ztuhla. Doufala že to je Olivia ale mýlila se. Do místnosti vstoupil on. Pomalým krokem vstoupil do místnosti, a co Elen vyděsilo nejvíc zamkl za sebou. Na tváři mu hrál křivý úsměv. A začal se pomalu k ní přibližovat. Tušila co se stane ale nehodlala to připustit. Začala pomalu couvat. Pak se otočila a chtěla utéct do koupelny, ale silná ruka jí pevně chytila za předloktí a strhla na postel.

Strhl jí tričko. Elen začala křičet a bránit se ze všech sil. On najednou vstal. Sáhl za svůj opasek a vytáhl pistoli. Odjistil ji a zamířil přímo do Eleniny tváře. Elen ztuhla. ,,Už jsem ti to jednou říkal. Buďto se budeš pořád bránit a zastřelim tě rovnou tady a teď. Nebo se nebudeš bránit a budeš žít.

Elen stekla po tváři první slza. Přejel jí pistolí několikrát po tváři plné slz a nakonec ji zase zastrčil za opasek a pokračoval. Za chvíli už byla Elen úplně nahá. Sjel pohledem celé její tělo. ,,Jsi opravdu pěkná"
Elen pořád tekly po tvářích slzy a potichu vzlykla. Odvrátila hlavu na stranu a pevně zavřela oči. Začala prosit, ať to nedělá. On ji ale úplně ignoroval. Slyšela zacinkání opasku, a ještě naposledy se snažila probudit se z noční můry.

Pak to Elen ucítila. Neuvěřitelná bolest. Každý jeho dotek na jejím těle jí byl tak nechutný. Z každého jeho vzdechu jí bylo neuvěřitelně špatně. V hlavě prosila, ať někdo přijde a zastaví to. Objevila se jí myšlenka, jestli nebylo lepší nechat se zabít, než tohle zažít.

...

Konečně vstal. Oblékl se a odešel. Elen se schoulila do klubíčka a naplno se rozbrečela. Po nějaké době se pokusila vstát z postele. Sotva uděla pár kroků, se jí ozvala prudká bolest v podbřišku.  Podlomila se jí kolena a sesunula se na zem. Přes ukrutnou bolest zase vstala a došla do koupelny.

Když zavírala dveře do koupelny padl jí zrak na postel. Byla na ní krev. Její krev. Ucítila, kreč v žaludku. Sehla se k záchodu a vyzvracela všechno co měla v žaludku. Došla k umyvadlu a vypláchla si pusu. Ve sprše na sebe pustila proud horké vody. Doufala že jí voda smyje její trápení a špatný pocit. Chtěla ze sebe smýt jeho doteky.

Vždy chtěla své poprvé strávit s někým, koho by milovala a byl by k ní ohleduplný. Bylo jí špatně ze sebe samé. Takovýhle pocit prázdnoty nikdy v životě nezažila. Zase jí po tvářích tekly nové slzy a koupelnou se ozývalo hlasité vzlykání.

Vyšla z koupelny obmotaná ručníkem. V pokoji potkala Olivii. Převlékala postel. Když se Elen podívala Olivii do tváře, bylo jí jasné že služebná ví co se tu stalo.
,,Moc mě to mrzí slečno" poznamenala tiše.

Olivii bylo Elen neuvěřitelně líto. Ta mladá dívka byla tak krásná a nevinná. Nezasloužila si tenhle osud.

Když Olivia odešla Elen si lehla do čisté postele. Takhle příšerné se nikdy necítila. Celé tělo ji pořád hrozně bolelo. Cítila se tak sama. Chyběl jí někdo kdo by ji obejmul a utěšil se slovy že vše bude dobré. V pocitu samoty obejmula polštář.

S těmito myšlenkami nakonec upadla do tvrdého spánku, jako by jí snad mohl pomoci zapomenout na to co se stalo.

No, jak to říct. S touhle částí nejsem moc spokojená. Určitě ještě detaily upravím. Doufám že se část i tak alespoň trochu líbila.

P.S. nezapomeňte na hvězdičky, komentáře a nebo si knihu přidat do knihovny ;))