Milovaná (II. díl)

4

Bohužel pro Draca, Blaiseův výlev v knihovně o tom, že s jejich situací obeznámil Brumbála byl stoprocentně pravdivý. Ten si toho samozřejmě nejspíš všiml a jelikož jsou to sedmáci, (a měli by mít dost rozumu) rozhodl se je i nejmladší Weasleyovou pustit. 

Blaise to sice myslel dobře (ostatně jako vždycky) a těšil se stejně jako tehdy na onen projekt. Nuže, atmosféra byla pořád místy trochu dusnatá.

Do finální zastávky sídla Zabini je dopravil kočár - dva kočáry. 

Když se Hermioniny nohy dotkly země, vydechla zhluboka a upustila přebytečnou páru. Věděla, že celá ta situace s Dracem se nesrovná minimálně do doby, kdy tomu přijdou na kloub. Zároveň však byla pod tlakem a v tuhle chvíli to bylo poprvé, kdy se odhodlala aspoň tento víkend na celou školu zapomenout.

Blaise se zaculil a záměrně zacinkal s taškou, ve které byly dle zvuku lahve. Čeho asi?

,,Pro ty, kteří tu ještě nebyli," koukl k nebelvírským (kromě Ginny, která už za ním samozřejmě párkrát přijela) a udělal poněkud dramatický úklon. 

,,Vítejte u mě doma!"

Malfoy zase vyletěl jak čert z krabičky a jako jediný už se raději procpával branou, aby se ostatních byť jen na chvíli zbavil. 

Pansy si poraženě povzdechla, na což jí bylo Hermioně opravdu líto. Dřívější rivalita, nerivalita - tyto bolestivé situace si nezaslouží nikdo. 

,,Buď můžete mít pokoj spolu, nebo zvlášť." změnil téma směrem k Harrymu a Ronovi pán domu, poněvadž tu byli jediní bez partnerek - Levandule s nimi v ,,partě" nebyla (Ron se o to naštěstí ani nesnažil) a Harry byl nezadaný.

,,Když už je ten víkend, tak ať se aspoň dobře vyspíme." rozhodl Harry, což znamenalo jasné. Bude mít po dlouhé době ložnici sám pro sebe.

,,Tak jdeme." pokývl Tom a ostatní už také procházeli branou.

Sotva se někteří rozkoukali, Hermiona se civilizovaně a nutno zmínit i s dovolením usadila na hlavním gauči Zabini sídla a s obdivem v očích se rozhlížela. 

Ovšem, všichni už tak nějak vypozorovali, že nejen Draco, ale i Theo s Blaisem pochází z bohatších poměrů, ale pokud si na něco ještě nezvykla - bylo to navštěvování ,,domů", které se podobají palácům z jejích oblíbených románů.

,,Máte to tu opravdu krásné, Blaisi."

,,Oh, děkuju, Riddleová - ale je to spíš jenom taková cena útěchy za to, že rodiče nejsou většinu času doma." chytil se za srdce a poté mrkl na zrzku, jejíž tváře zčervenaly.

Tom zaujal místo vedle Hermiony a položil ruku na opěradlo za její hlavou. 

,,Třeba takovýmu Tomíkovi jsem nabízel, že by mohl místo sirotčince bydlet u mě a odmítl." dovysvětlil Blaise, ale pak si dal okamžitě ruku před pusu, jako kdyby řekl něco, co neměl.

Všichni to pozorovali s překvapením ve tvářích.

Tom mu vyslal kratičký pohled s nepatrným pozvednutím koutku a zakroutil hlavou s pohledem do země.

,,Ne, tak samozřejmě mi poděkoval a vážil si nabídky, ale -"

,,Ale nemůžu takovou věc přijmout. Ještě jednou díky, vážím si toho i teď... ale dodělám školu a konečně si svůj domov vybuduju." dokončil to za něj Tom, na což se Hermiona pousmála.

* * *

Netrvalo dlouho a všichni měli přidělené pokoje i vybaleno. Měli sice s sebou i nějaké to učení, ale spíš se tam jen tak povalovalo, poněvadž se všichni chytli Hermionina plánu, který všechny překvapil - užít si ,,poklidný" víkend bez pomyšlení na školu.