Milovaná (II. díl)

7

Škola nedávno sotva začala a už se stačilo dát do obrátek rovnou několik věcí. Pro sedmáky byl boj s časem neúprosný. Co vše ještě přinese někteří ani nechtěli vědět.

Co ale jednu určitou skupinu lidí zajímalo byl jeden podvečer, kdy je Tom svolal do nebelvírské společenské místnosti.

Dracovo doučování přeci jen pokračovalo. Po pár knížkách už se zdálo, že pro něj OVCE nebudou takovou překážkou jak si ještě nedávno myslel. Poté se studijní skupinka samozřejmě rozrostla - a vše se jak se zdálo vracelo do svých původních kolejí. Pansy s Daphné se se smíšeným klanem vídali častěji než kdy předtím a nikomu to nevadilo.

Tento den se na doučování dostavil jen Draco, tudíž dělal Hermioně společnost rovnou několik hodin.

,,Abys v těch zkouškách nakonec nedopadl lépe, než já." povzbuzovala ho s kapkou kousavosti Hermiona a nenápadně mu nakoukla přes ruku - co má u jaké odpovědi napsané.

,,Prosím tě," odfrkl si Malfoy a své odpovědi schoval rukávem od hábitu. ,,Nikdo z nás se s tebou nemůže měřit, Grangerová - vsadil bych se, že ses narodila právě proto, abys v takovejch věcech vynikala - ještě líp, aby se ostatní cítili jako tupci." volnou rukou měl podepřenou bradu - tvář se mu mačkala jako štěněti, co má nos jako Pansy a Hermiona ho s utlumeným smíchem šťouchla. ,,Draco! - Pssst..."

,,Vždyť je to pravda, určitě jsi taková byla i v tom druhým světě," prohodil ledabyle, ale pak utichl, poněvadž vzpomínka na největší bitvu jejich života poznamenala každého.

Hermiona se chytla za levé zápěstí - ruce měla v klíně a opatrně si palcem přejela po vystouplé jizve.

,,To jsem posral - promiň." pronesl s pokrčeným nosem nad svým výrokem a odfoukl si z čela platinový vlas.

,,Neblázni," pousmála se Hermiona a ruce vrátila na stůl. ,,Není to žádné zakázané téma... plus tebe to určitě bolelo o dost víc než mě." ke konci se usmála a ťukla ukazováčkem k jeho levačce.

,,Padl jsem k zemi jak pytel brambor." zašklebil se blonďák a opět ji rozesmál.

,,Byli jste skvělí, když byl Tom pryč, skoro o všechny jste se postarali sami." zavzpomínala s úsměvem i v očích a tentokrát si podepřela bradu ona.

,,To víš, měli jsme drsnej výcvik - věděla jsi vůbec, že nás všechny zasvětil tím, že s náma mrskl o zeď?"

Smáli se oba a naprosto upřímně. Madam Pinceová je musela dokonce napomenout a Hermiona si pak dala ukazováček ke rtům a chtěla se smát ještě víc.

Věděl, co byl jeho úkol. Přijal ho rád a přesto sám nad sebou občas kroutil hlavou. 

,,Tak jo, pro dnešek asi končíme - dobrá práce, studijní parťáku." rozhodla se po pár dalších momentech (psaní - smích - učebnice - diskuze) a začala si balit.

,,Jasný," promnul si rty blonďa a nejistě se kousl do jazyka. ,,Poslyš, nedáme ještě jednu hru? Teda... jestli někam nespěcháš."

Popotáhla si popruh u tašky a překvapeně se usmála. ,,Ovšem, máme ji ve společenské - půjdeme?" 

,,Fajn." Draco pozvedl pravý koutek rtu a opouštěli knihovnu.

* * *

Když už byli ve finálním patře a Buclatá dáma je pouštěla dovnitř - nesla smíšený výraz, hihňala se, sem tam něco zašeptala a poté se tvářila, že tam vůbec není. 

,,Chápeš to?" šeptla směrem k němu Hermiona a musela se tomu zasmát.

,,Třeba jí někdo něco hodil do pití..."mihl rameny Draco a zastavoval se, aby dáma vešla jako první.