Milovaná (II. díl)

1

,,Tak ať to lítá, lidičky - prázdniny už jsou dávno fuč, tak než se nám ozve další zima, můžete se opalovat maximálně tak ve vzduchu..." nadhodil odhodlaně Dean, než se družstvo v červených hábitech sjednoceně zvedlo do vzduchu.

,,Není snad kapitán Harry?" zmínil Blaise a pozvedl jedno obočí.

,,Je, ale kdyby se velká část tvýho týmu skládala ze straších hráčů, taky bys to po jejich odchodu musel obsadit jinýma - to bych to radši zabalil, mají ve třídě větší individua než máme my." odpověděl mu Draco, který byl řadu pod nimi, ležel na sedadlech a pohazoval si se zeleným jablkem.

,,Seamus říkal už na nádraží, že Deana něco osvítilo. Prý chce z posledního roku vyždímat maximum." zasmála se Hermiona a pohrávala si s vlasy Salazarova dědice, který měl hlavu v jejím klíně a stejně jako Draco ležel s pohledem do nebe.

,,No jo, je to konec jedný velký kapitoly." přidal se tentokrát i Theo a přivřel oči pod návalem slunečních paprsků.

,,Není úžasná?" podotkl zasněně Blaise s pohledem na Ginny, která zrovna střelila gól.

,,Je..." dala mu za pravdu Hermiona, skoro stejně nadšeně.

,,Malá Weasleyová nám roste před očima - má potenciál." uznal s úšklebkem Tom, ale pozoroval zespoda spíše Hermionu.

Pravda je taková, že to tu Draco víceméně nikdy nemusel. Ano, když se tehdy před dvěma lety přidal k Tomovi, nepřipadal si tu tak úplně k ničemu a jeho bratři od jiných matek s Tomovou přítomností co nevidět také souhlasili. Ale čím víc se blížily OVCE, tím horší to tu pro mladého Malfoye bylo. Vždyť co bude dál?

* * *

Společná dvouhodinovka se táhla jako nikdy předtím. Přestože to byl poslední rok studentského života, zrovna dnes měli všichni baterie takřka vybité. Část osazenstva usínala, někdo už spal a něčí oči byly sice otevřené, ale uši vše takřka okamžitě vypouštěly.

Theo si pečlivě zapisoval, ale po chvíli se i jeho hlava zdála až příliš těžká - ulehla na desku lavice a už se nezvedla.

Nádherná Daphné ho nepřítomně hladila ve vlasech a aspoň ona se pokoušela pozornost udržet - už jen pro své nejbližší, kteří z opakování látky pravděpodobně nic nepochytí a někdo jim to přece bude muset dát opsat.

Blaise, který dnes seděl vedle Harryho už se také pomalu, ale jistě chystal na kutě. Netrvalo dlouho a pokojně oddechoval. 

Potter to samozřejmě vypozoroval a když opatrně sklopil brk, zmáčkl Blaiseův nos a měl co dělat, aby utlumil svůj smích - Zabini prudce vystřelil z místa (tím jak se lekl a pokoušel se nadechnout) a skoro až zakřičel. ,,Co - já to nebyl!" 

,,Proč tak křičíš?" vyjel na něj Dean, který si málem rozbil hlavu tím, jak vylekaně nadskočil.

,,Hele, klídek v kočičí farmě -" vrátil mu Blaise a uraženě strčil loktem do Harryho - poté se sice stejně usmál, ale chápeme se...

,,Sklapněte oba dva," vmísil se i Zmijozelský princ a Pansy sebou trochu trhla, poněvadž se při napomenutí narovnal a ona se mu doposud opírala o rameno. 

,,Ale to platí pro všechny!" okřikla je šeptem Hermiona, na což se pousmál Tom, který ležel hlavou směrem k ní, tudíž byla tím prvním, co po probuzení uviděl.

No, ovšem. Bradavice byly jednoduše a prostě domovem pracovitých jezevců, ctižádostivých zmijí, orlů, kterým nechybí nadhled a samozřejmě lvů, kteří jakoby se všichni ucházeli o hlavní roli hrdiny v pohádkách. 

Slečna Parkinsonová si ospale zajela do vlasů, až jí postranní pramínky popadaly do obličeje. Koutkem oka pohlédla ke svému princi, který se povýšeně šklebil před sebe a otočil stránku učebnice. Kdo by to byl tehdy řekl - vyhrála. Získala si jeho přízeň a nechal ji nakouknout i do své nové partičky - samozřejmě to nebyla otočka o tři sta šedesát stupňů, nepadla si s vševědkou a zrzkou kolem krku a nejsou z nich nejlepší kamarádky (to by snad po tom všem ani nešlo, ne?). Ale to jediné důležité je, že ji přijal on a splnil tím její sen. 

Přesto se tak nějak zdála ztracená. Obzvlášť ve svých myšlenkách. 

Škubla sebou v tuto hodinu už podruhé - tentokrát proto, že na svém rameni ucítila kratičký dotek ruky.

,,Pans." 

Jeho hlas v tichém šepotu ji opět částečně uklidnil. Pokusila se o úsměv a nechala ho, aby si ji stáhl k sobě do náruče. Nebyl to z jeho strany nijak láskyplný a procítěný akt (což samozřejmě věděla) - pořád je to Draco. Ale už to, že vůbec něco takového udělal se počítalo. A to hodně...

Nechala svou hlavu dopadnout na jeho rameno a znovu zavřela oči.

Draco mihl očima po třídě a vyhledal kousky své party. 

Ale vážně... co bude dál?