Milovaná (II. díl)

2

,,Co to je?" zeptal se ne příliš přívětivě Ron a ke konci nasadil i znechucený úšklebek. 

Rentgenoval tekutinu uvnitř jedné z číší, která vizuálně připomínala močál.

,,Zlepšuje to paměť a soustředění," podotkla s rychlým protočením očí Hermiona a poté to nalila i Tomovi s Theem. Zašroubovala placatou lahev a schovala jí.

,,Má to nějaký vedlejší účinky?" zeptal se tentokrát i Harry a poťouchle se usmál.

,,Jo, třeba tu, že zešprtovatíš jako tihle tři." odpověděl mu Blaise, když pokývl hlavou k trojici, která tu ne moc lákavou tekutinu vlastnila.

Nejmladší Weasleyová se usmála do hrnku s dýňovou šťávou a nezúčastněně otočila list Denního věštce.

,,Tak abyste věděli..." nedokončila už hlavní nebelvírka, poněvadž jí opět oponoval Blaise.

,,Jo, jo - OVCE jsou nám v patách, vyžaduje to velký úsilí - a bla, bla, bla..."

Přestože Hermiona nesnášela vtipy o šprtech a podobně, usmála se nad tímto výrokem stejně jako ostatní.

Tedy, skoro všichni ostatní.

,,Draco?" zbystřila Hermiona, poněvadž si Malfoy už dobrých deset minut pohrával s vidličkou a jídlo spíš hypnotizoval.

,,Grangerová?" vyslovil pro změnu on a než se na ní podíval, promnul si místečko pod očima.

,,Nepotřebuješ s něčím pomoct?" změřila si ho lítostivým pohledem a koukla i po zbylých ef čtyřkách - ani oni se netvářili, že by tušili, co s Dracem je.

,,Dobrý... jenom poslední dobou moc nespím." odstrčil talíř a uvelebil se.

,,Na to máme přece taky lektvar - můžu ti ho pak vzít." čekala na jeho odpověď a zkoumala jeho oči, které byly až nezvykle nepřítomné.

,,Jo, dík - jsi spása." odpověděl po minutě ticha a obličej do stolu schoval.

,,Kdybys potřeboval pomoct s učením, stačí říct." dodala zpětně a to už mu do očí neviděla.

,,Budu na to myslet." zamumlal se rty skoro přilepenými ke stolu. 

Na jednu stranu už i kdyby jen ze zvyku bylo jasné, že žádný rok v Bradavicích neprobíhá bez komplikací. Ať už vás na záchodě přepadne trol, nebo budete mít návštěvu z paralelních světů...

* * *

Ginny se ještě dobrou minutu dívala po Tomovi, Hermioně, Dracovi, Theovi a Daphné, kteří zmizeli ve dveřích - a v hlavě se snažila vstřebat, co se právě dozvěděla.

,,Počkej a myslíš to vážně? zeptala se a otočila se zpět na Blaise, se kterým právě obývala zmijozelskou společenskou místnost.

,,No jasně, lovci talentů nejsou jen v americkejch filmech, který koukáme o prázdninách u Riddleový. Sice nejsem Malfoy, ale taky mám nějaký kontakty, plamínku." spiklenecky na ni mrkl a rázem už byl polapen v polibku, se kterým začal ihned spolupracovat. 

,,Když už jsme u toho Malfoye," promluvila Ginny, když se od Blaiseových rtů jemně odlepila. 

,,Tušil jsem, že se mě na to zeptáš." pousmál se Zabini a dal jí ohnivý pramínek vlasů za ucho.

,,Víš něco?" 

,,Bohužel ne víc, než na sebe sám práskl. Myslel jsem, že když začal konečně chodit s Pansy, tak se uklidní a něco se v něm probudí, ale jak tak hádám, Dransy nálepka mu asi moc nedává,"

,,Počkej, ty myslíš, že s ní být nechce? Proč to teda -"

,,Já upřímně nevím, lásko," přerušil jí Blaise a opřel si jí chycením za zátylek o hruď.

,,Znáš Draca, on nikdy o takových věcech nemluví." dodal a kreslil jí po rameni malá kolečka.

,,To jeho chování je v poslední době takový..." 

,,Já vím... těžko říct, co se s ním děje."

Mezitím v nebelvírské společenské místnosti...

,,Prosím, pomoc mi!" kňoural zoufale Ron a odhodil svůj brk někam do háje. ,,Já prostě nevím, jak na to a už toho mám dost, chci si jít lehnout," předstíral, že pláče, opřel se o gauč hlavou asi tak jako Malfoy ráno u snídaně o stůl a zůstal tak ležet.

,,Tak hlavně, že jste se nám ráno smáli, že?" podotkla, poněvadž jí to hrálo do karet a zavřela svou rozečtenou knihu.

,,Já tě prosím!" 

,,No, dobře!" povzdechla si s promnutím spánků a natáhla se po jeho pergamenu.

,,Jsi prostě skvělá."

,,Jo, já vím - když se ti to hodí." zakoulela očima a pozvedla obočí už nad první větou, kterou z pergamenu vyčetla.

Když se opět vrátíme k zmijozelské části, tentokrát ale do ložnic...

Pansy seděla vedle Draca, opírala se o čelo jeho postele a i ona pracovala na úkolech jako nebelvírská část klanu.

On ale jen prázdně ležel vedle ní a pohled upínal do stropu.

Když se na něj s povzdechem podívala, zaklapla učebnici a brk smetla z postele rovnou na zem.

,,Nechceš si o tom popovídat?"

,,Máš pravdu, nechci." zamumlal blonďák a pohled jí neopětoval.

,,Hele - není ostuda jít na ošetřovnu..."

,,Přestaň..."

,,Za deprese se nemusíš stydět, zrovna ty fakt ne..."

,,JÁ NEMÁM ŽÁDNÝ DEPRESE!"

Slečna se psím čumákem párkrát zamrkala, nechala učebnici učebnicí a už byla na nohou. 

,,Já půjdu." tentokrát už se o víc nesnažila.

Rozmrzele se během vteřiny dostal pod peřinu a přetáhl si jí až přes hlavu. Neměl náladu na nic. Ani na kluky a už vůbec ne na Pansy.

Ten den byl tedy po sečtení všeho příšerný. Možná to byla jen otázka času - než se rozhádá někdo další. 

Nejen, že se Pansy už delší dobu až moc motala ve svých myšlenkách - což se jí absolutně nepodobalo... ale rafla se s Dracem, který se dle chování začal vracet do dob před Fantastickou čtyřkou. Byl věčně zamlklý, něco ho očividně hodně štvalo, ale ne a ne to komukoliv říct.  

Když se za půl hodiny k Hermionině dlani dostal papírový ptáček se vzkazem to doučování beru, její úsměv se aspoň na chvíli vrátil.

Tak takový má být poslední rok v Bradavicích?