Milovaná (II. díl)

6

Když Draco procitnul, venku už se rozednívalo.

Jak se sakra mohl nechat tak unést? Schytali to od něj všichni - málem zmlátil Pottera, o Pansy v podstatě řekl, že je coura a Tomovi vlastně potvrdil, že miluje jeho holku.

To poslední by si nejradši vyrval z hlavy - nemůže to být pravda...

A přece jen je.

Cesta zpátky byla neskutečně nepříjemná. 

Draco sám nad sebou hodil znechucenou grimasu a přemýšlel, jestli si nepromluvit aspoň s Pansy, která to odnesla ze všech nejvíc a byla s ním ve vztahu několik dlouhých měsíců, aniž by věděla, že s ní není z úplně správných a upřímných důvodů.

Jeho rodiče to pravděpodobně bude mrzet víc než jeho - pravděpodobně určitě.

Když se vrátili zpět do školy byl čas oběda a blonďákovi se za boha nechtělo do Velké síně.

Přešlapoval na místě a nakonec se opřel o zeď a postával.

Když se k místu o něco později dostal Tom, uběhlo pár minut a postávali tam v tichosti společně.

,,Asi bychom si měli promluvit." načal nestranně Salazarův dědic a poupravil si kravatu.

,,Nejspíš." mihl do strany Malfoy a divil se, že ho Tom ještě nezabil.

,,Chtěl jsi mi to někdy říct?" stočil téma k té nejnepříjemnější otázce.

,,Ne, pochop - je to blbost, nikdy bych nic neudělal..."

,,Takhle jsem to nemyslel -"

,,Nikdo další se to nesmí dozvědět, jasný?"

,,Ví to Blaise, Theo a Harry."

,,Co? To jste to mohli rovnou poslat do Denního věštce!"

,,Ne, věř mi. Víme to jen my a tak to zůstane." 

Draco se zašklebil a složil si ruce na prsou. ,,Co, že jsi mě ještě neprohodil sklem vitríny slávy?"

Tom arogantně pozvedl pravé obočí a vypadalo to, že mu možná jednu opravdu vrazí. ,,Tak hele, to, že pro ní dýchám a udělalo to takový bordel, že se musel ozvat i další paralelní svět, neznamená, že zapomenu na to, kdo tady se mnou byl jako první. Netvrdím, že je to příjemný - není - mojí životní lásku miluje můj nejlepší přítel - a Theo měl pravdu - jo, nejspíš už to nikdy nebude jako dřív. Ale to poslední, co bych chtěl je tě zničit za to, že jsi poprvé v životě začal něco cítit." 

Tímhle Draca stoprocentně vykolejil. Koukal na něj jako na zjevení, ne-li na blázna.

,,To na tobě je, jestli s tím teď dokážeš žít." dokončil Tom a ironicky zakroutil hlavou s přivřením očí.

,,A to se mám vrátit k našemu stolu jen tak a předstírat, že nevidím Blaiseovo oční náznaky?" 

,,Nebudou a nikdo nic neřekne - tak už neodbíhej od tématu a řekni mi... dokážeš to?"

,,Jasně, že jo."

,,Můžu s tebou počítat i co se týče mýho obrovskýho kroku - životního rozhodnutí?"

,,Jo, pochop mě - nemám potřebu s ní cokoliv mít, nebo podobně - takový věci já prostě nedělám." 

,,Já vím, vážím si tě."

,,Jo, já tebe taky - proto jsem radši utekl."

* * *

Nakonec šli do Velké síně společně a co Tom slíbil, to tak bylo. Nikdo mu nic nevyčítal ani nenaznačoval. Smíšený klan spolu zkrátka zažil tolik věcí, že další rozchod a nové pocity to jen tak nerozhodí.