Zavřeni v labyrintu

Zachránila nás...

Pohled Mii
Utíkáme před rmutem a do toho jsme potkali Minha.Přes všechnu brutální bolest v kotníku jsem držela tempo.
"Lidi labyrint se mění můžeme ho setřást!,,křikl Minho
Já a Minho jsme proběhli dvěma stěnami které se k sobě přibližovali.
Thomas zůstal na druhé straně...
"No tak Thomasi musíš běžet!,,křikla jsem
Thomas se rozběhl a hned za ním ten hnusnej pavouk.Thomas to málem nestihl ale jakmile k nám doběhl zdi rmuta rozmáčkli.
"No fuj!,,odplivl si Minho
Ozval se další hnusný řev docela blízko.
"Musíme jít,,řekli jsme všichni tři
Ani jsme nazašli za roh a byl tu další.
Nějakým způsobem jsme se rozdělili takže byl rmut mezi námi.
Šel pomalu k Minhovi a Thomasovi.
Odněkud vytáhnul takový hnusný bodák.
Vůbec jsem nevěděla co mám dělat tak mě napadlo jen tohle:
"Hej zrůdo,,zakřičela jsem z plných plic
Rmut se na mě otočil a já začala utíkat.
Rozběhl se za mnou a já s mým kotníkem vedela že je to můj konec.
"Mio NEE!,,slyšela jsem křik Minha

                             Pohled Newta
Většina jsme se rozhodla že přespíme u brány.
Posloucháme zvuky labyrintu a ta představa že kluci a Mia už jsou asi dávno mrtvý mi nahrnulo slzy do očí.
"Hej zrůdo!,,ozvalo se z toho strašidelného místa
"TO BYLA MIA!,,jásal Chuck
Objevili se mi jiskřičky naděje v očích
Posloucháme tentokrát všichni když najednou:
"MIO NEE!,,doprovázeli to zvuky rmuta a pak klid...
"A tohle byl Minho,,řekl sarkasticky Gally
"Co se tam asi stalo?,,zeptal se Pánvi
Přestal jsem poslouchat došlo mi co se mohlo stát.
Zase jsem nechal slzy téct a téct.

Ráno

Celou noc jsem nespal společně s Pánvim a dalšíma.
Brána se otevřela
"Říkal jsem to už se nevrátí,,řekl jsem
Už pomalu odcházíme
"No ty vole,,řekl Zart
Otočil jsem se a naskytl se mi pohled na Minha a Thomase.
"Zvládli to!,,křičel Chuck
Dotáhli Albyho do placu a svalili se na zem
"Jak jste to dokázali?,,chrlili všichni otázky
Byl jsem v tranzu nemohl jsem se pomalu ani nadechnout.
"Kde je Mia Minho!?,,zvýšil jsem hlas
Minho vydechl
"Newte....já se omlouvám,,řekl Minho provinile
"Ne ne ne ne ne!,,vychrlil se sebe Pánvi
"Co se tam stalo?,,tekla mi slza za slzou
"Zachránila nás....obětovala se,,řekl Thomas
Všichni v tichosti sedíme Jeff s Clintem vzali Albyho na medynu ale my zůstali u brány.
Teď už brečíme všichni dokonce i Gally.
"Heej,,slyšíme zvláštní hlas
Otočíme do labyrintu a v tom se mi rozplál plamínek v srdci.
Vidím ji!
Pravidla nepravidla rozběhl jsem se do labyrintu.
Vzal jsem ji do náruče a odnesl k ostatním.
Nedokázal jsem ji pustit.
Vypadala hrozně vyčerpaně až mi omdlela v náručích.

                             Pohled Mii
Probouzím se u meďochů...nikdo tu není.
Bolí mě hlava a poslední co si pamatuju je poslední ulička do placu a Newta to vše.
Kulhavě se vydám do jídelny protože bude asi kolem snídaně.
Noha mě furt pálí ale už ne tolik museli mi dát něco proti bolesti.
Otevřu dveře a všechny pohledy byly opřené na mě.
Všichni začali jásat a objímali mě.
"Jsi naše hrdinka,,řekl Pánvi když mě objímal.
"Minho s Thomasem nám vše řekli,,dopověděl Chuck
"Moc ráda vás vidím už jsem myslela že to bylo naposled,,řekla jsem
"My mysleli že tě to zabilo,,řekl smutně Pánvi
"Kluci potom si s vámi popovídám ale řekne mi někdo kde jsou kluci?,,zeptala jsem se
"V domku běžců,,odpověděl Zart

Zase to tady utnu pokud chcete další díl pište si o něj❤️