OSUD

7

Zvedla jsem obrázek a ukázala ho Tomovi, myslím že jeho ten obrázek vůbec nezajímal, nešlo si totiž všimnout jak ze mě nemůže spustit oči.

„Co je?" Nadzvedla jsem jedno obočí.

„Nic" řekl a nepřerušoval náš oční kontakt.

Začal se ke mě nebezpečně přibližovat a to už se začalo trošičku vymykat kontrole. Nevím co tohle má znamenat ale snažila jsem se mu do těch jeho nebezpečných očí nekoukat.

„Co na něm je." Vytrhl mi obrázek z ruky.

„Nevím." Nešlo poznat co na něm je.

„Odneseme to skupině" usmál se, podal mi obrázek a společně se vydali ke zbytku skupiny která byla jen kousek od nás.

Když jsme došli ke zbytku skupiny, tak jsme jim podali ten obrázek a sedli si ke stolu.

„Kde jste takovou dobu?" Zeptala se Andrea a společně s Devi držely smích. Šlo to hodně poznat.

Asi tak 20 minut jsme tam takhle seděli a zkoumali skládanku, to hledání nám dalo docela zabrat a to skládání ještě víc, takže už bylo poledne a vedoucí nám řekli že za chvilku už bude oběd, ani jsme se snažit nemuseli protože to můžeme nechat na zbytek dne.

Už pískají, takže je čas na oběd, k obědu máme špagety, takže se aspoň najím, sedla jsem si ke stolu u kterého budu posedávat zbylých několik dní na tom to táboře. Naproti mě seděla Samantha která si furt něco povídala s Monicou, myslím že se bavili o mě, protože na mě furt koukali jako bych mohla za to že tu s nima musím být.
Po obědě jsem ještě počkala na Andreu s kterou jsem si chtěla jít o odpolední pauze povídat a nebojte nezapomněla jsem na Stephana, právě i proto čekám na Andreu, abych je mohla představit.

Andrea už dojedla a je na čase zajít za Stephanem.

„Je fakt fajn, určitě si sním budeš rozumět" hrozně jsem se těšila až je seznámím.

„No dobře no" prokroutila očima, ale i tak šlo poznat že se docela těší.

„Stephane?" Stály jsme u stanu a čekali co se stane, po pár sekundách vylezl Stephan ze stanu.

„Čau Tay" pořádně mě objal a nechtěl mě pustit, já se od něj odtrhla a začala ho seznamovat s Andreou.

„Ahoj já jsem Andrea" trošičku se styděla, že by se zamilovala?

„Ahoj, Stephan" řekl a taky jí objal, ona nechápala tuhle situaci.

„Musím vám povědět všechno co jsem zažil za tu krátkou dobu" začal nám vyprávět tom jak ho rozdělili do skupiny s Billem a jak si hrozně moc sedli do řeči, trochu mi o něm povyprávěl a šlo poznat že je fakt moc šťastný, mám ho ráda a jsem fakt moc ráda že se takhle hnedka s přátelil s ostatními. Úplně jsem zapomněla na to kolik je naštěstí jsme měli ještě čas, bylo ještě půl jedný odpoledne, takže jsem společně s Andreou poslouchala všechno co nám Stephan vyprávěl, myslím že Andrea k němu něco cítí, protože se na něho tak hezky usmívá a jde vidět že se sebe nemůžou spustit oči.

„Jsem ráda že se ti tu líbí" usmála jsem se na Stephana a on mi úsměv oplatil. V tom jsme slyšeli jaký si křik.

„Drž hubu" řval někdo.

Byl to Tom a za ním vězela Monica, co se asi stalo, jen jsme na ně všichni koukali (já, Andrea a Stephan). Nasraně zalezl do svého stanu kde už byl i Bill.

„Co se stalo?" Zeptal se ho Bill, a jak to víme? Je to stan, takže z nich slyšíme každý prd.

„Chtěla se s tebou vyspat jedna holka" vydechl si Tom, a my ho jenom poslouchali.

„No a..?" Řekl Bill.

„Nechtěl jsem aby ti ublížila, je to jen děvka která si chce užít s každým druhým, když jsem jí společně s Taylor poouchal tak říkala že to chce i s tebou" řekl docela naštvaně Tom.

„Cože..? Taylor.., nezapomněla jsi nám něco říct?" Potichu řekla Andrea a společně se Stephanem se na mě podívala.

„To je na dlouhé povídání.." podívala jsem se na ně a koukla se na moje hodinky „za chvilku bude jedna hodina, tak už by jsme měli jít."

„A kam jdete?" Zeptal se Stephan.

„Evan si s námi chce jít povídat na louku" řekla jsem a vycházeli ze stanu „nechceš jít s námi?"

„Ne já už mám něco jiného na plánu" řekl s úsměvem na tváři „tak si to užijte."

„Zatím se měj" zamávala jsem mu.

....

Přišli jsme do herního koutku a sedli si na křesla tak jako minule, koukali jsme na telefon ale spíš jsme si povídali, nikdo tam nebyl a pak jsme slyšeli kroky, hrozně jsme se těšili až si půjdeme povídat s Evanem na louku. A taky jsme si mysleli že ten kdo jde po schodech že je Evan ale byl to Tom, úsměv z mého obličeje se ztratil a dál jsem pokračovala v mojí konverzaci s Andreou, Tom si sedl na křeslo které bylo na druhé straně půdy a byl na telefonu.

Najednou jsme zase slyšeli kroky, ale věděli jsme že to budou nějací ti kamarádi Toma aby si přišli zahrát ping ping, ignorovali jsme kroky a povídali si bohužel jsme nevychytali typování kdo jde a nevšimli jsme si že to jde Evan.

„Čau nejdeš zahrát, aspoň jednu hru" zvedl se z křesla Tom a zabránil Evanovi jít dál.

„Jo tak jedna hra mi neuškodí" řekl a u toho se koukal na nás, zamávala jsem mu a je mu se objevil pořádný úsměv na tváři.

....

„Hele Tome.., včera jsem něco slíbil tady slečnám, tak jestli mě omluvíš" odložil ping pongovou pálku na stůl a šel za námi.

„Jo jasný" řekl Tom a u toho se podíval na nás.

Když jsme odcházeli tak mi bylo líto že Tom tady zůstane sám ale nějak jsem to neřešila.

„Hej a nechceš jít s námi?" Zeptá se Evan, dobře tohle jsem nečekala, asi jsem úplně nechtěla jít s Tomem ale tak co už, jsou docela dobří kamarádi tak jim to nechci zkazit.

„Pokud to nevadí holkám" řekl Tom a podíval se na mě s Andreou.

Podívala jsem se na Andreu a ta odpověděla za mě „ne nevadí."

Pomalu jsme se vydaly na louku která byla hned za chatkami, sedli jsme si na trávu a asi pět minut jsem si povídala s Andreou a Evanem, Tom nic neříkal a jen nás poslouchal.

„A co ty Tome, jak se ti tu líbí" zeptala jsem se aby neseděl vedle Evana jako švestka.

„Jo, asi dobrý" odpověděl a usmál se.

....

Na konec jsme se všichni rozpovídaly a všichni jsme si měli co říct, ale už bylo na čase se jít obléct do něčeho víc vhodnějšího na sportovní aktivitu.