OSUD

32

Nakonec jsem teda usnula.

Ráno když jsem se vzbudila tak vedle mě tom nebyl. Vylezla jsem z postele a šla do koupelny si udělat nějakou rychlou hygienu. Vešla jsem do koupelny a Tom tam stál nahý zády ke mě.

"Promiň." Řekla jsem a rychle za sebou zavřela dveře. Od toho včerejška se cítím docela trapně. Bylo to moje poprvé, a nevím jak se mám teď chovat, je to zvláštní. a všude kolem tu lítá zvláštní energie.

Najednou Tom vylezl z koupelny s ručníkem kolem pasu.

Zalezla jsem do koupelny a udělala si hygienu, po té si došla na záchod a nakonec taky vylezla. Tom už byl oblečený a ležel na posteli. U toho koukal do telefonu.
Popravdě jsem se hodně styděla, nevěděla jsem co dělat, a co říkat.

Měla jsem docela hlad a snídaně by mi bodla.

"Ale.., kdopak se nám to tu probudil." Zasmál se Gustav.

"Doufám, že jsem vás večer moc nevyrušil..." Dodal Bill když si zalíval kávu horkou vodou.

"Ne.., nevyrušil." Dodal Tom když se objevil u nás v kuchyni.

Chytl mě kolem pasu a hlavou se naklonil blíž ke mě.

"Nechceš si to zopakovat kotě." Zašeptal.

Přejel mi mráz po zádech když jsem jen trochu pomyslela na včerejší noc.

Odstoupila jsem od něho a vzala si nějakou rychlou snídani, nasnídala se a vrátila se zpátky do pokoje se obléknout, naštěstí tu Tom není takže se můžu v klidu převléknout.

Vzala jsme si nějaký větší tričko a můj klasický oblíbený kraťasy. Zabalila si věci a dala si je ke dveřím. Dneska už odjíždíme zpátky do tábora takže se mocinky těším. Konečně po dlouhé době uvidím Andreu a Taru společně se Stephanem.

Už sedíme v autě a jsme na cestě zpátky do tábora. Sedím vedle Gustava a přede mnou sedí Tom. Nevím jestli se mi to líbí ale tak to je jedno.

Dojeli jsme do tábora a já šťastné vystoupila z auta, vzala si všechny věci a odebrala se do chatky, byla polední pauza takže jsem měla dost času si popovídat s Andreou.

"Ne ne." Vykřikla Andrea.

"Ty ses vrátila." Stoupla si Andrea před postel.

"Už jsem si myslela, že se nevrátíš." Zasmála se.

"Promiň, ono se nám to furt protahovalo." Podívala jsem jí do očí. Je pořád tak stejně nádherná jako před tím. Nic se na ní nezměnilo. 

"Však v pohodě." Objala mě.

"Tak co jaký to tam s nimi bylo?" Sedli jsme si.

....

Blížil se večer a já se rozhodla jít za Tarou, mluvila jsem s ní o odpolední pauze ale i tak jí půjdu popřát na dobrou noc.

Už jsem byla na cestě do chatky Tary když v tom na mě někdo promluvil. Otočila jsem se abych se podívala na toho kdo na mě volá. Byl to Evan, usmála jsem se na něho a rozešla se k němu. Vypadal jinak než když jsem ho viděla na posledy. Kouřil cigaretu a koukal na mě. Nechci tím říct že kvůli cigaretě vypadá jinak ale že se prostě během těch pár dní co jsem byla pryč tak že se prostě změnil, povahově.

"Čau." Pozdravila jsem ho s obrovským úsměvem na tváři.

"Čau." Řekl nepříjemným hlasem, ani úsměv mi neoplatil. Udělala jsem mu snad něco?

"Děje se něco?" Koukala jsem se mu do očí. Byli plné hněvu, ale já mu snad nic neudělala.

"Proč jsi mi neřekla že jedeš s dvojčaty někam pryč." Potáhl si z cigarety.

"Však jsem ti to říkala, ne?"

"Právě že ne." Díval se za mě.

"Aha tak promiň." Dodala jsem a svůj pohled otočila za sebe abych se mohla podívat na co Evan furt tak zaraženě kouká. Byl tam Tom který se objímal s Tarou. Musela jsem se nad nimi pousmát. 

Otočila jsem se zpátky na Evana.

"Hele už budu muset jít tak pa." Řekl a odešel. Já se rozhodla že půjdu za Tomem a Tarou.

Ahojky lidi další kapitola na světě, omluvte moje chyby a takové dlouhé doby mezi vydáváním kapitol. Mám vás ráda a už se pomalu ale jistě blížíme ke konci zatím se mějte papaaaa. :)

A možná tahle kapitola ani nedává smysl ale to nevadí. Užívejte života dokud můžete, papaa.