OSUD

12

Tom beze slov opustil chatku a šel přímo do stanu, a já ho následovala.

Přišli jsme ke stanu a Tom už odkrýval vchodovou plachtu (idk co to je), Andrea a Bill si tam leželi na postelích a spaly, asi se jim nedivím, Tom je hned probudil a vzal si věci na převlečení.

„Můžu se převlíknout u tebe?" Otočí se ke mě s vážným výrazem. Jen jsem kývla hlavou na souhlas a Tom se s úsměvem rozešel do chatky.

Když Tom odešel k nám do chatky se převléknout, tak já se rozhodla jít navštívit Taru kterou jsem dlouho neviděla (vlastně jen den, ale to je jedno). Tara a holky ještě spaly a já odmítala je budit, při odchodu jsem si všimla že stan se Stephanem je otevřený taky bych ho mohla navštívit, třeba tam bude, nakoukla jsem do stanu a tam nikdo, rozhodně jsem nevěděla kam jít, nebo co dělat. Nechtěla jsem tam stát a hodit ze strany na stranu, z chatky do chatky a nebo ze stanu do stanu tak jsem si prostě řekla že půjdu do chatky za Tomem, holky zrovna odcházeli do koupelen/koupelny takže je Tom sám na chatce. Vešla jsem do chatky a zavřela za sebou dveře, vydala jsem se do horního patra kde spím protože proč ne, Tom tam ležel už naštěstí oblečený s telefonem v ruce na mojí půlce postele. Sedla jsem si vedle něho a projížděla si sociální sítě, cítila jsem jak se ke mě trochu přisunul.

„Na co koukáš" řekne když si uloží telefon do kapsy.

„Na Tik Tok" odpovím mu, a z ničeho nic tam mám všude edity jen na něho a nebo na celou kapelu 'Tokio Hotel'. Hlavu si opírá o moje rameno a společně semnou se kouká na mojí "for you" na tik toku. (Idk jak bych tomu měla jinak říkat.)

Když v tom jeden z vedoucích zařval „Budíček!!" Tom vstal a podíval se z okna, popravdě nechápu proč, ale budeme dělat že mě to nezajímá.
Otočil se k oknu zády s úsměvem se na mě podíval a odešel. Nechápu co to mělo znamenat, ale radši bych ho měla ignorovat, přece jsme nejlepší kamarádi. Však s ním nic nemám ne? Nebo snad jo?

Už uběhlo tak pět minut od odchodu Toma a já už slyším jak se holky vrací zpátky do chatky z koupelny, společně s nimi se vrátila i Andrea, vypadala fakt hrozně.

„Jsi v pohodě?" Podívala jsem se na ní když si sedala na postel.

„Jo.." odpověděla ale pohled mi ani na sekundu nevěnovala.
Neřešila jsem to.
Neměla jsem důvod to řešit.

„Nevypadáš že by ti bylo nejlíp" řekla jsem jí když se pomalu zase zvedala z postele „kam jdeš?"

„Nikam, jdu si jen pro oblečení" řekne a já jí jdu hned na pomoc.
Začala jsem se hrabat v jedný z mích tašek, neříkám že jich mám plnou prdel ale dvě tašky na měsíc je ještě v pohodě, nakonec jsem vyhrabala to co jsem potřebovala "Ibalgin" vytáhla jsem krabičku a jednu pilulku z ní dostala, podala jsem ruku s pilulkou směrem k Andree a ona se na mě jen nadšeně podívala.

„Fakt ti moc děkuju" řekne protože ví že kdybychom řekli zdravotnici že jí není dobře tak by se jí hned vyptávala na to co se stalo nebo co jí je, a nikdo z nás čtyř by fakt mít problém nechtěl.

Zase začali pískat, což znamená že nás čeká snídaně, Andrea už vypadala líp tak jsme se pomalu v klidu vydaly na snídani nebo spíš se zařadit do řad. Taky nechápu proč to musíme dělat, ale každý rok je to to samé, jen jiný téma celotáborové hry, třeba minulý rok to byl Roblox a letos Marvel (má to být pro děti tábor, jezdila jsem tam.) Dořekli nám informace, rozdali pohledy s dopisama od rodičů a příbuzných, kamarádů atd.., konečně přišla řada na snídani, zase jsme si sedly ke stolům podle chatek, je mi to jedno jen Monici ksict vidět nemusím, celý dny mě jen pohledem zabíjí, nechápu jak to dělá a proč to dělá. No nic jdeme už na to snídani, ke snídani byl rohlík a nějaký ty talíře, jelikož já na tohle nejsem tak jsem si příště dala suchý rohlík který mi fakt chutnal, (každý ráno kupují čerstvý proto jsou tak dobrý.)

Lidi omlouvám se za zpoždění, a to hodně velký, pokusím se to napravit i ty chyby se příště pokusím opravit, všimli jste si třeba toho že většina textu nedává smysl? No to nevadí, prostě jsem krypl a neumím psát, ale budeme dělat že se aspoň snažím. Zatím se mějte a užívejte poslední týden prázdnin. <3