OSUD

15

Pohled Toma:

Tohle jsem asi říkat neměl, měl jsem rovnou přiznat to, že jí miluju, tyvole co to melu však jsem nikdy takový nebyl. To je jedno.
Seděli jsme tam v tichosti vedle sebe, a já jen nervózně škubal trávu ze země, možná vypadám jak malý kido ale popravdě teď mi to je asi jedno.

„A jak se máš?" Snažil jsem se zahnat to ticho.

„Jo dobrý" očekával jsem lepší odpověď ale asi se jí ani nedivím „co ty?" Rychle se zeptá.

„Taky" nemůžu z ní spustit oči a myslím že ona si toho už taky všimla, je nádherná, mrzí mě že od tý doby co jsem jí řekl to, co jsem řekl, se na mě ani nepodívala.

„Hele asi půjdu za holkama na chatku" začne se zvedat ze země.

„Jo dobře, asi bych taky měl jít" dodám a taky se zvednu.

Jen co jsem se zvednul ze země mi někdo začal volat. Kdo co, po mě momentálně něco chce? Všem jsem říkal že mi měsíc nemají volat.
Samozřejmě jsem to zvedl.

??: Dobrý den pane Kaulitz, jen jsme vás chtěli informovat o zítřejším focení, doufám že jste nezapomněl.

...
(Chvilka ticha)

??: A doufám že nezapomenete i na vašeho bratra.., Billa Kaulitze. A také jsme si všimli že se teď motáte kolem nějaké překrásné slečny.., mohli by jste jí vzít taky, vůbec by to nevadilo.

Vůbec jsem nevěděl co odpovědět, jen jsem si vzpomněl na to focení ale jinak jsem vůbec, doslova vůbec nevěděl co odpovědět.

T: Ne, nezapomněl jsem. A slečnu asi nepřivedu, ale prvně jí budu muset přemluvit, napíšu vám informace kdo všechno půjde a pak uvidíme.

??: Jasně chápu, zítra vám pošleme informace o času a autě který pro vás přijede, zatím užívejte volna pane Kaulitz.

??: Nashle.

T: Dobře budu s tím počítat, zatím nashledanou.

Hovor skončil a Taylor už byla pryč, nějak jsem to neřešil a šel do herny se trochu odreagovat.

....

Došel jsem do herny a slyšel ping pongový míček jak se odráží od stolu, což znamená že tu někdo je, ani mě to nepřekvapovalo a šel bez ohlížení nahoru za ostatníma.

Po schodech jsem vyšel nahoru a už mi hned bylo jasné kdo tu je.
Evan.
Nemám ho rád.
Kvůli němu jsem přišel o pravou lásku.
To on zkazil celý můj život, ale to teď nechci rozebírat, já se k němu snažím chovat přátelsky to on se chová jako kokot.

„Čau" pozdravím ho a vezmu si ping pongovou pálku.

„Čau" pozdraví naoplatku on mě, každý si stoupne na jeden z konce stolu a začneme hrát.

„Jak se máš?" Zeptá se.

„Dobrý, co ty?" Odpovím mu.

„Jo ujde to, zítra by měla být další diskotéka, tak bych si chtěl vzít Taylor trochu stranou od ostatních a třeba si s ní něco užít" podíval jsem se na něho s nechápavým výrazem, a on se jen nechutně usmíval.
Jak říkám, nemám ho rád.

Odhodím pálku na ping pongový stůl a doslova skočím na křeslo, vytáhnu telefon z kapsy a začnu projíždět sociální sítě, když v tom uslyším kroky a dívčí hlas.
Ale rozhodně to není jeden hlas, slyším víc holčičích hlasů. Záhadným způsobem nikde neslyším Tay a proto se o ty holky nějak extrémně hodně nezajímám. 

„Čau kluci" řekne jedna z holek.
Je jich asi pět.
Dvě jdou za Evan a jedna si sedne naproti mě do křesla, nemůžu z ní spustit oči, je nádherná.

Čauky lidi, další kapitola na světě, a jak si, mi přijde že to nedává smysl ale snad to není zas takový problém jak můj pravopis, každopádně se chci omluvit za kratší kapitolu a přísahám že do úterý by měla vyjít další zatím se mějte.