OSUD

29

"Co je?" Nechápavě jsem se na něho s úsměvem podívala.

"Docela mi to sluší. Ne?" Podívala jsem se do našeho zrcadla v pokoji.

"Taky že jsem to vybíral já." Zamumlal když vstával z postele.

"Tak mužem jít?" Zeptala jsem se.

"Jo ale ještě si dojdu na záchod." Nervózně se na mě podíval a zdrhnul na záchod.

Chvilku jsem si sama sebe prohlížela v zrcadle a pak Tom vylezl z koupelny.

"Jdem." Řekl a odešel.

Co mu je? No jo no, to jsou ty jeho náladičky. Je horší jak holka.

Obuly jsme si boty a vyrazili do města. Po cestě jsme si toho řekli docela hodně, dokonce jsem zjistila s kým vším spal, což jsem teda moc vědět nepotřebovala ale tak je to Tom, co bych od něho očekávala.

"Půjdeme sem?" Podíval se na budovu před námi.

"Emm, klidně."

Jemně mě chytil za ruku a táhl za sebou ke stolu. Jeho doteky mě přivádí k šílenství. A to jsem ho úplně nenáviděla.

"Máte vybráno?" Zeptal se nás číšník když v ruce držel zápisník s propiskou.

"Ano." Podíval se na Toma.

"Já bych si dal tohle a přítelkyně to samé."

Přítelkyně? To mě zarazilo.

"Tak přítelkyně jo?" Ušklíbla jsem se když jsem popíjela ze svojí sklenky s vodou.

"Viděl jsem jak po tobě pokukuje, zbývalo mi něco jiného?" Řekl a koukal do očí.

"Však já nic neříkám." Položila jsem sklenku.
A oční kontakt mu oplácela.

Povídali jsme si a taky se hodně nasmáli, z toho jak jsem ho nenáviděla jsem ho asi začala milovat.
Je vtipný, hodný, hezký a taky hodně přitažlivý. Jeho oči, rty, on celý je doslova úžasný.

"Nechte si chutnat." Popřál nám číšník a my se pustili do jídla.

Bůh ví kolik je hodin, ale mi pořád sedíme v tý přenádherný a předražený restauracu s výborným jídlem a výbornou obsluhou.

S Tomem jsme se pořád smáli a furt mluvili.

"Objednáme si panáka?" Usmál se Tom když na mě mluvil.

"Jo klidně."

"Pane." Zvedl ruku.

"Přejete si?"

"Dva panáky, prosím."

"Minutku."

Číšník odešel a my si zase začali povídat, popravdě se mi s ním mluví fakt skvěle.

"Tady máte." Přinesl nám číšník dva panáky a my si je ihned vzaly.

"Děkujeme." Řekla jsem.

Uběhla asi další hodinka a my tu byli úplně sami, jen my a číšníci. Myslím že nás mají plný zuby ale to nevadí.

"Nepůjdem do klubu?" Zeptal se mě Tom.

Jen jsem kývla na náznak že ano a usmála se.

"Pane." Zase zvedl ruku.

"Zaplatíme." Začal vytahovat peněženku.

"Dobře."

Tom zaplatil a my si ještě chvilku poseděly. Tom mi vyprávěl jeho historky z dětství a nějaký historky co se mu přihodily teď na táboře kterých docela lituje ale mě to přišlo docela vtipný, neříkám nic.

"Co ti na tom přijde vtipnýho." Zeptal se Tom a začal se smát semnou.

"Ale nic." Setřela jsem si slzy který už chtěli pomalu ven.

"Tak půjdem." Opět se zeptal.

"Jo jasně." Odpověděla jsem a začal se zvedat to samé i Tom.

Vzali jsme si všechny věci a opustili tuhle skvělou restauraci. Venku už bylo docela chladno ale ne zas takový.

Další kapitola na světě. <3