Romeo a Julie trochu jinak (feat 3.c)

Jedna

Čas: 16 stl. Místo: Veronna. Spor mezi dvěma velice mocnými rody je v plné síle. Tento spor je velice složitý, ale v základu to byl pan Capulet, který znásilnil ženu pana Monteka a měl s ní syna. Na což rozzuřený Pan Montek se pokusil odpovědět znásilněním paní Capuletové, ale bohužel se mu to nepovedlo. Vznešená dáma totiž na sobě měla kudlu, a v čas který si vážený pan Montek zvolil jako čas útoku si ji právě brousila. Chudák pan Montek se ten večer vrátil bez naplnění pomsty ale hlavně bez něčeho velice důležitého.
Za devět měsíců se paní Montekové narodil syn, a Pan Montek ho prvně chtěl pojmenovat ''Penis,, podle toho o co v ten večer přišel. Ale po přemlouvání od Montekové se konečně rozhodl pro Denise. Nýbrž dítěti se toto jméno nelíbilo, takže se přejmenoval na: Rovnice o matematické ekvalitě objektu, tímto jménem chtěl symbolizovat jeho vyrovnanost s jeho životem a že by se nikdy nezavraždil pro něco tak málo matematického jako je láska (smích). Ale nikdo mu tak neříkal a radši používali jméno ROMEO až na jeho otce který mu říká pouze synonymy mužského přirození jako třeba: '' Čůrku pojď sem!!!!!!,, nebo '' KOKOTEEEE kde seeeeeš pojď si hrát s tvým tatínkeeeeeeeem!,,
Dva roky poté se Capuletům narodila dcera, kterou starý Motek taky chtěl znásilnit, ale až moc pozdě si uvědomil, že nemá čím. Jakmile toto zjistil zařval: KURVAAAA STRATIL SEM ČURAKA!!!!! Na což mu dvouletý Romeo, který chtěl svému tatínkovy chtěl asistovat a něco se přiučit odpověděl: Ne tati já tady jsem. Jakmile tyto slova dořekl byli u dveří, od pokoje dívky, dva strážní, kteří s děšením zřeli 60letého borce, který má u svého prázdného rozkroku, jejich mladou velitelku a vedle něj jiného mladého chlapce jak to všechno pozoruje.
Tímto aktem rozzuřili Capuleta na tolik, že postavil Terminátora, ale dal do něj moc černé magie, takže se terminátor teleportoval časem do roku 2069(nice).
Naštěstí pro naše dva Monteky byl, po té co jeho geniální stroj odletěl do roku 2069(nice), starý Capulet v takových depresích, že na ně nepodal žalobu.
Jo a ta dcera se jmenuje Julie, podle její matky, která se taky jmenuje Julie, podle její matky, která se taky jmenuje Julie, podle její matky, která se taky jmenuje Julie, podle její matky, která se taky jmenuje Kateřina, podle její matky, která se taky jmenuje Julie, podle její matky, která se taky jmenuje Julie, podle její matky, která se taky jmenuje Julie, podle její matky, která se taky jmenuje Julie, podle její matky, která se taky jmenuje Julie, podle nijaké staré tradice na kterou si už nikdo nepamatuje.
Časem Romeo a Julie rostli a jejich otci a matky stárli, a už se nehádali kdo komu znásilnil manželku, protože si uvědomili, že to Montek nemohl být. A spíše se hádali o důležitějších věcech, třeba o politice ve Veroně mezi lety 1540 a 1583.
Naši dva protagonisté tedy vyrůstali ve velice nepříjemné atmosféře a od onoho dne, kdy se posledně Montek pokusil někoho znásilnit, už neviděli. Julie byla nucena se učit boj s nožem a byla mistryní kung-fu.
Zatímco se Romeo léčil z jeho alergii, cukrovky, a všelijakých nákaz. Jejich první setkání teda bylo velice trapné hlavně pro Romea. Jelikož o dva roky mladší nýbrž o 20kilo těžší Julie do něj omylem vrazila, když vycházela z metra. Tato srážka stála Romea otřes mozku, 6 zlomených kostí, vykloubení stehení kosti a monokl (aby bylo jasno romeovy bylo 8 a Julii 6). Po této srážce se po dalších 8 let neviděli.
Ale nakonec se znovu setkali v kině. Bylo to setkání více bezpečné...
Setkali se jednoho večera v kině, ale málem se nepoznali. Julie vyrostla vskutku do krásy, dlouhé vlasy jí splývaly podél zad až k dolním obratlům a její výstřih přímo lákal k pohlazení. Posadila se do třetí řady a své oči zvedla k filmovému plátnu. O několik minut později přišel také Romeo, skoro pozdě, a tak, aby ostatní moc
neobtěžoval, posadil se do úplně poslední řady ve svém tmavém
obleku. Film začal a vyprávěl rodinné drama dvou uprchlíků z Egypta. V půlce filmu se Julii udělalo špatně a tak musela vstát a odejít na toaletu. Když šla kolem poslední řady, Romeo si všiml jejího pozadí nasvíceného odrazem od plátna, a v hlavě mu naskočily ďábelské představy. Po třech minutách se Julie vracela a Romeo, hned jak uviděl stín její osoby, potichu vstal a vplížil se jí do cesty. Plátno zrovna zčernalo a přineslo tak temnou atmosféru. Uchopil Julii kolem pasu a otočil s ní zručným gestem na zem. Julie pocítila sílu jeho prstů a zápěstí a zmocnil se jí nebezpečný pocit bezmoci. Romeo ale na chvíli povolil a Julie se tak mohla v klidu nadechnout. Vstala, rozhlédla se, a uviděla celou řadu prázdých sedaček v místech, kde seděl Romeo. S úsměvem se posadila na krajní sedadlo této řady a zadívala se opět na plátno. Romeo v tu chvíli pevně sevřel její stehna, lehce ji vyzvedl, a Julie pro náznak souhlasu jemně zaklonila hlavu o opěrku sedadla. Palcemi jí Romeo zakroužil v pase a pak je přesunul ke klínu. Při filmu naštěstí hrála hlasitá hudba, tak nikdo nepostřehl vzdechy, které se ze zadní řady ozývaly. Když se Romeo svými ústy pohyboval od Juliiných rtů po celém jejím těle, Julie ho čechrala ve vlasech a hladila ho na zátylku. Mezitím ji Romeo položil ruce na půlky, silněji stiskl a posunul Julii trochu dopředu. Ona sama posunula stehna tak, aby nebylo překážky a Romeo měl tak volný průchod pro své ruce. Nejdřív ji jemně dráždil přes spodní prádlo po jemné pokožce, poté jí ale kalhotky stáhnul ke kolenům a svými dvěma prsty do ní vnikl. Julie se neubránila výsknutí, a to už je ani hudba, ani tma sálu, nemohla dál krýt. Několik lidí z nejbližších míst se na ně otočili, ale ničeho zvláštního si nevšimli a nechtěli si nechat ujít ani vteřinu filmu. Julie jako by byla v sedmém nebi, nezaregistrovala nic, ale Romeo si všiml pohybu černé záclony u vstupních dveří. Někdo je sledoval. Rychle tedy zanechal svých nekřesťanských záležitostí. Za což mu Julie darovala velice rozhněvaný pohled, ale než stihla něco říct tak se její rty spojili s těmi Romeovými. Romeo dobře věděl, že by neměl zanechávat dámu uprostřed aktu takto nedovršenou, ale nemohl
udělat nic lepšího, nebezpečí bylo příliš velké. A tak dříve, než se stala
pohroma rychle zašeptal Julii do ucha: „Zítra ve 12:00 u lípy". Poté co toto dořekl hbitě Julii zpátky nandal kalhoty a utíkal směrem k východu, samozřejmě nezapomněl naposled počechrat úchvatné pozadí od kterého se bohužel musel vzdálit. Julie bezmocně hleděla za ním. V duchu lítost že jejich spojení se nebude konat dnes ale jestli dá bůh až zítra ve dvanáct u lípy, ale u jaké?
Mezitím se Romeo šťastně dostal ke zácloně, kde, jak očekával ho přivítal známý hlas:
Konečně si tady ty můj malý čůráčku. Ano byl to starý pán Montek.
Přeji krásný den otče a omlouvám se za zpoždění. Ale chtěl jsem si prvně zlepšit chuť na něčem lahodnějším, než je vaše zadnice.
Ale no tak Penísku, nejsi snad rád, že ty ho ještě máš? Ano jsem, Otče
Tak tím taky budeš moct uspokojit ty jenž o něj přišli.
S těmito slovy, starý Montek chytil svého syna za ruku a celý natěšený ho odved do svého kočáru. Zavelel kočímu a odjeli do Hradu Monteků.
Jakmile dojeli do hradu následoval stejný postup jako každou středu. Romeo se svlékl do naha a přivázal se pouty ke zdi, zavřel oči a čekal až to začne. Mezitím se nadržený pan Montek také vysvlékl. Vypadal tak jako shnilá švestka, jeho malé paže a nohy vypadaly jako kdybyste veškeré maso z nich oddělali, obličej plny vrásek a bez jediného vlasu, a jeho úsměv samozřejmě bez zubů. V této podobně, která se spíše podobala mumii, než člověku vstoupil hlavním vchodem do místnosti za Romeem. Tam ho jako vždy viděl s rukama nad hlavou a s připraveným přirozením (bez jediného chlupu, na tomto Montek velice dbal). Samozřejmě Romeovo mužství nebylo ještě vzrušené, ale s tím si Montek nedělal problém. Pomalu se k němu přiblížil a s hlasem tak slizkým, jak si dovedete představit řekl: Tak začneme?
Nečekal na Romeovu odpověď a začal mu pokládat ruce na všechny části těla. Pomalu jako had, se začal obtáčet kolem Romea. Jeho staré končetiny a tělo se nakonec celé obtočilo kolem jeho syna a začal mu šeptat do ucha pořád stejně slizkým hlasem: Teď to začne připrav se panáčku. V tuto chvíli Romeo začal mít husí kůži. Starý Montek to věděl a přesně v okamžiku kdy Romeovy nechuť dosáhla nejvyššího mu Montek zarazil prsty tam kam ani slunce nesvítí. Jak tam byli chvíli s nimi točil a začal roztahovat tak dlouho, než uslyšel Romeovo vzdychnutí, pak s tím přestal a vytáhl prsty. S velkým úsměvem pravil: Doobře velice dobře. Teď jestli dovolíš si užiji toho, o co mě pán bůh připravil.
Kleknul si před Romea a začal. I když ho Romeo ještě měl dole. Jeho bezzubá ústa se toho ujala, nahoru a dolů, nahoru a dolů, sátí a nakonec mlasknutí. Tohoto mlasknutí se Romeo bál nejvíc, protože to znamenalo, že už to starý pán chce dovršit. A tak se také stalo. Romeo zavřel oči tak moc jak mohl, nechtěl to vidět, ale nemohl zabránit tomu to cítit. Starý Montek, ve vznešeném věku 92let (ano trochu to nevychází ale to je protože dělal různé pokusy na svém těle), se pozadu blížil k Romeovy, který jenom bezmocně počítal 1...2...3...plesk a už je ve vnitř, ve vnitř té mumie, která mu slouží za otce a které slouží jako syn a erotická mašina. Je to tady zas, dovnitř a ven, dovnitř a ven, dovnitř a ven, až na konec po 30 min pomalého zrychlování se Montekovi zdálo, že tři ejakulace jsou dost a zanechal jeho zločinu proti bohu, lidské rase a jakékoli mu zákonu o dětské péči.
Romeo jako každou středu úplně zničen se prvně vyblil a poté se šel zamknout do pokoje a pročkal tam noc v slzách.
Ráno po dlouhé noci beze spánku se Romeo rozhodl, že s tím něco udělá. Ale nemohl jen tak z ničeho nic začít odporovat svému otci, i když je mnohonásobně slabší. Musel vymyslet plán. Celé dopoledne dumal nad nějakým plánem, ale jelikož Romeo pospíchal za Julií tak nestihl nic vymyslet. Když Romeo přišel k lípě, Julie tam nebyla, protože ta se celou hodinu snažila najít tu správnou lípu. Při hledání Romea u lípy, narazila Julie na Parida, který byl její bratranec. Paris byl velký statný muž, který bezmezně miloval Julii a byl jí bezmezně oddán. Jen rozumu trochu pozbýval. Paris seděl pod nádhernou rozkvetlou broskvoní. Jak si všiml Julie, hned ji chytl za ruku a začal jí říkat jeho báseň k ní.
Má Julie, jenž jsi nádherná
Proč mi nejsi věrná??
Tvá krása mě zcela oslňuje
Mé srdce z tebe jak po vodě pluje
Ňadrům tvým jen býti blíže
Jen dotknout se jich na chvilku
Odpadla by všechna má tíže
Čechral bych je jak bylinku
V tu chvíli v zápalu romantiky se Julie neudržela a vyjela po svalnatém Paridovi. Paris byl zprvu velice zaskočen, jelikož nečekal, že by ta báseň mohla zabrat, ale pak se tomu velice rád poddal. Julie ho svalila do trávy na zem a sundala Paridovi tričko. Julie byla v samém úžasu, když spatřila Paridovo tělo. Ale ani Paris neváhal a sundal Julii její lehké tílko. Pod Juliiným tílkem Paris objevil perfektně tvarovaná prsa. Paris hladěje Juliina stehna, začal líbat na prsou. To bylo pro Julii znamení, že by měla vysléci Parida až do naha. Sundala mu jeho kalhoty a spodní prádlo. Ale Paridův úd nebyl postaven. Paris bohužel do té doby nevěděje trpěl erektilní dysfunkcí. Paris celý zahanben nechal puštěnou Julii v trávě a běžel se vybrečet domu.
Mezitím u lípy se Romeo naštval. Byl zničen. Celou noc snil o Julii, byla to jeho útěcha, spása, radost, naděje. Ale ta píča nedokáže být včas u jediné lípy. Jak lze vidět byl velice naštván. A v ten okamžik slyšel hlas. Zněl takto: ,,NEEEEEEEEEEEEEEEE JUlIE TO ZJISTILAA CO BUDU DĚLAAAAT AAAAA!!!!!!!!" Romeo byl tímto křikem velice intrikován. A tak se šel kouknout za lípu kdo to tady křičí a ničí jeho smutný okamžik. Byl to Paris. Byl to nahý Paris. Byl to velice nahý a svalnatý Paris. Byl to velice krásný nahý a svalnatý Paris. Ovšem jediný, co kazilo Paridův zjev byl jeho smutkem zkřivený obličej, který vypadal jako shnilá švestka. Romeo vzpomínajíc na svého otce se poblil. A poté vysílen z blití a smutku, se složil k nohám lípy. A již slyšel jenom Paridův hlas mizící v dálce, ale něco bylo špatně.
S vzdalujícími Paridovými skřeky Romeo také slyšel jemnější hlas.
Hlas krásný až božský. A tak podpořen krásou toho hlasu, se Romeo zvedl a naslouchal slovům tohoto líbezného hlasu. „Paris ho má maléhoo a také velice nemužnéhooo. To je ale hanba to je ale hanba. Hihihi" Romeo zaskočen těmito slovy se rozkřikl: „Kdo to tady uráží muže s tak krásným tělem. Ať vystoupí a jeho překrásným hlasem mi to řekne do očí" Hlas byl zaskočen
-ty mě slyšíš? Ozval se nakonec
-samozřejmě jak bych mohl přeslechnout něco, tak krásného, odvětil Romeo
-jeeeee ty mě vážně slyšíš, no ne. To se mi ještě nestalo. Řekl hlas potěšeně
-slyším ale nevidí ukaž se mi.
-tak se koukni na horu za sluncem a možná mě spatříš.
A tak Romeo zvedl hlavu a vážně uviděl tvůrce onoho hlasu. Byla to víla. Maličká ale krásná. Romeo omámen jejím vzhledem ji chytil. K jeho překvapení se víla nespírala, což mu bohužel dodalo jenom sebevědomí. A v rodě Monteků, když se trochu moc sebevědomí smíchá s pocitem nadřazenosti, který tady nechyběl, vznikne sexuální touha, které bohužel Montekové málokdy odolají.
Romeo s joho azurovyma ocima, hlubokyma jak more same, se podival svadive do oci vily. Nebyla vetsi nez plysova panenka male holcicky, byla odena v ruzovym tricky ktere ji porad bylo trosku male a nechavalo odkryty jeji pupik. A pote zahledel nahoru do obrich srostlych korun lip nad nimi. Vila pozvedla oboci, vyzyvave pokrcila hlavu na stranu, zacala se ztracet v romeovych duhovkach a usmala se. Vyskocila na nejblizsi vetev a rozhoupla se nahoru do vyssich vetvi. A Romeo ji razne zacal pronasledovat. Jako dve veverky se honili po lipach preskakujici z vetve na vetev, ze stromu na strom. Ale vila po chvili vyskocila po strouchnivele vetvi aj pod jeji malou vahou se vetev zlomila. Vila se nedokazala zachranit a zacala padat k smrtce.
Kricela tak jak v zivote jeste nekricela: "Romeeeeeeeeeooooo, Aaaaaaaaa, kurvaaaaa!" Romeo, ktery lezl pod ni slysel jeji kriky se blizit a podival se nahoru. Videl nymfu jak pada a bez jakekoliv nadeje preziti. Rozhledl se, spatril lianu po ktere by mozna mohl chytit svou vilu. Romeo se zhoupl po liane jak Tarzan, letel hustymi korunami stromu vsoky jak sekvoje. Zkousel se vyhybat vetvim ktere se mu neustale mihaly kolem obliceje. Kdyz byla vila hned nad nim rozprahl se po ni drzejic lianu jen chodidly. Padla mu perfektne romanticky do naruci, jenze setrvaconu enegrii ji sklouzla sukne dolu ke kotnikum a nakonec ji spadla do nekonecne propasti zeleneho listi pod nimi. Vila obejmula sveho zachrance rukama i nohama, drzela se ho jak prilepena i kdyz byla uz jen odena trickem a kalhotkami. Romeo se zas drzel rukama liany, musel se soustredit. Jak padala, tak vetve ji poskrabali na nekterych mistech az do krve. Romeo vedel ze se musi dosplhat k nejakemu bezpecnemu mistu kde vilu opecovat. Asi 5 metru pred nimi byla videt stromova budka pravdepodobne postavena nejakymi detskama. Seskocili z liany a romeo jeste napumpovan adrenalinem doskakal k budce jeste s vilou na nem spjata. V budce nebylo vic prostoru nez pro jen dve osoby, parkety jim vrzali pod nohami a museli se skrcit aby se neprastili hlavama o strop ve kterem stejne uz bylo par der, Romeo si polozil svou vilu na podlahu. Romeo nemel nic vic na prvni pomoc porezani vily nez rani jinvatku lipovych listu. Aby byla nejmensi sance infekce bylo nutne ji sundat vsechno obleceni. A pote co ji pokapal par kapkami jinovatky, ktere zvladli uplne promocit drobne a nahe telo vily, naznacila mu aby se ji prblizil. Zaseptala mu do ucha: "A ted chci aby sis me uzil". Roemo nad ni predkloneny se zaptal:"jakpak to myslis vilko"
Vila odvetila:"od narozeni jsem touzila po tom mit v sobe lidskou kuzi" rozevrela sve krasne tenke nozicky
Romeo si ji vzal do ruky a pozvedl tak aby jeji ruzicka byla hned pred jeho pusou. Vyplaznul jazyk a zacal opatrne jemne lizat. Stimulovana vila svym jemnym vysokym hlaskem vzdychla. Romeo zrychlil, lizal ji jak lzicku od strdi, taky to tak chunalo. Vila to uz nazvladla vydrzet a vypusitla svou sladkou vodicku ktera byla dostud pod tak vysovkym tlakem. Vila se blahem chvela. Romeuv oblicej byl uplne zmocen. Posunul si ji trochu niz, ke svemu falusu, ktery uz byl tvrdy jak cihla.
Kdyz se vila spamatovala a videla jeho odkryty hnat, lekla se. Nikdy nevidela tak velky penis, dokonce mozna i vetsi nez ona sama.
"Ty pico!, do tvyho by se veslo jeste sto Paridovych"
Romeo nic nerikal, nemohl se dockat. Strcil to do ni a nakonec se zvladl prorvat i kdyz ji tim zlomil kycelni kost a par zeber. Zacal ji rukou zvedat a snizovat, zasouval a vysouval. Dotykal se jeji strev, nebo alespon co po nich zbylo, citil jak tluce jeji srdce. Neustale zrychloval a zrychlaval a pokazdy co zasunul bylo hlasite slysel jak pleska jeji telo o jeho rozkrok. To co bylo jednou povznesena magicka bytost lesa uz pripominalo jen proste honidlo. Vila ktera obdivuhodne byla jeste nazivu byla omamena a slasti, nemohla ani citit nic jineho nez to nejvetsi blaho.
A po hodinach a hodinach toho stejneho Romeo se taky nemohl udrzet a vypustil do ni vse co vnem bylo. Vila se naplnila jak balonek vodou a vytykalo to z ni vsema dirama. Kapala z ni husta bila tekutina jak z mokre uterky. Romeo si ji sundal ze stale tvrdeho pera a vyhodil ji z okna domecku.

Ma to pokracovani jen si počkejte...