Tears of Happiness

2.kapitola

"Neuvěříš kam půjdeme." no to má pravdu, to nevěřím no. "Kam?" zeptala jsem se nezájmem a otočila se čelem k ni. Ona mi podala nějaký dva lístky. "No to si ze mě děláš prdel!".

Vzala jsem si od ní dva lístky a jen jsem si zoufale povzdechla. Moje sestra plesala, mezitím co já už jsem přemýšlela, jak tu moji vstupenku na koncert Tokio Hotel prodám. "Je to jejich závěr turné a mi tam budeme, chápeš to." šílela jako malá holka, který právě nabídli její oblíbenou sladkost. Upřímně, kdybych dneska nebyla nasraná na celý svět, tak jsem šťastná za ni, ale bohužel může poděkovat mámě.

DEN ODJEZDU
4:30
No já se toho budíku ani o prázdninách nezbavím. Vstala jsem se a hned si to zamířila do koupelny. Podívala jsem se do zrcadla na moje vlasy, při pohledu na ně jsem usoudila, že potřebují umýt, proto jsem si dala sprchu. Po sprše jsem si vlasy vyfénovala, vyčistila zuby, lehce se nalíčila a převlékla se do oblečení, ve kterém pojedu do Berlína. Vlasy jsem si dala do obyčejného drdolu, aby mi nepřekáželi.

5:37

"Můžeš už kurva vylézt z tý koupelny, potřebuju na záchod a už si tam něco málo přes hodinu" zakřičela El a začala bušit do dveří. Sklidila jsem věci z umyvadla, naposledy se na sebe podívala do zrcadla a šla odemknout dveře od koupelny. Jen co cvakl zámek, El vtrhla do koupelny jako šílená. "Seš trdlo víš to." řekla jsem z úsměvem a odcházela z koupelny.

Sešla jsem schody do kuchyně, kde seděla mamka s tátou, navzájem jsme se pozdravili a já si šla udělat snídani. Udělala jsem si müsli s bílým jogurtem, plus jsem do toho přidala ještě borůvky, no a k tomu si nezapomněla udělat kafe. Sedla jsem si do kuchyně, na barovou židličku a začala jíst.

7:48
Dala jsem poslední zavazadlo do auta a mohlo se jet na vlakové nádraží. Cesta autem na vlak nebyla nijak zvlášť dlouhá, spíš jsem se bála cesty vlakem.

8:03
Když jsme dojeli na nádraží, mamka nás dovedla na nástupiště, ze kterého nám má jet za 17 minut vlak. "No nic holky, mi už musíme na letiště, takže se opatrujte, nezlobte, volejte a pište nám." řekl táta a objal ségru a následně pak mě. "Přesně jak říkal táta." udělala to samé co táta, ale mně pošeptala něco do ucha. "Prosím dávej tam na ni pozor, ty nevymýšlej žádné hovadiny a žádné průšvihy jasné." jen jsem kývla a pak se ode mě odtáhla. Rozloučili se s náma a pak odešli směr auto. Po několika minutách, když už jsem si byla stoprocentně jistá, že jsou opravdu fuč, jsem vytáhla z kapsy krabičku a zapálila si. Eleanor ví, že kouřím, takže si jsem jistá že to na mě nepráskne.

Když přijížděl vlak tak jsem rychle típla cigáro a nastoupili jsem do vlaku. Naše cesta měla trvat přes tři a půl hodiny, takže to není zas tak drastický.

Jeli jsme tak cca půl hoďky a s El jsme si povídali o všem možném. "Víš bojím se." řekla a byla taková nesvá. Všimla jsem si toho už dříve, že není něco v pořádku ale chtěla jsme ať mi to řekne sama." A čeho, jako jsi nervózní z toho koncertu, nebo co se děje?" zeptala jsem. "Néé to ne, ale tetu jsem dlouho neviděla a bojím se že se mi bude stýskat." podívala se mi do očí a čekala na mou reakci. "Pojď sem." roztáhla jsem ruce, ona mě objala a zabořila se mi hlavou do krku. "Budu tam s tebou ano." jen kývá hlavou na znak souhlasu.

"Mám tě ráda." řekla jsem svým roztomilým dětským hlasem. "Já tebe taky a moc, ale neboj zase se na tebe přijedu podívat souhlasíš." Jen jsem kývla na souhlas a silně jsem ji objala. Objetí mi vrátila a usmála se na mě.

Cuknutím jsem se probudila, tím pádem jsem probudila i ségru, která měla položenou hlavu na mém rameni. "Promiň ale musím na záchod." řekla jsem a rychlostí světla jsem se zvedla a šla k záchodu. Zmáčkla jsem zelené tlačítko a pak následně červené. Když se za mnou zavřely dveře, začala jsem brečet. "Doprdele, doprdele, doprdele." začala jsem si dokola opakovat. Myslela jsem si že už je to za mnou, ale mýlila jsem se. Opřela jsem se o umyvadlo a podívala se na sebe do zrcadla. "Kurva už se konečně vzchop " setřela jsem si slzy, které mi strkali po tvářích. Je to sice už půl roku co umřela, ale pořád mi chybí.

Po chvíli jsem se uklidnila a mohla jsem se vrátit za El. "Vše ok?" zeptala se mě ustaraně. "Jasně, proč by ne." řekla jsem a nasadila falešný úsměv. Jen kývla a dál to neřešila.

Na nádraží na nás čekala teta. Přivítali jsme se, objali jsme se a jeli k nim dom. No na to, že tam žije jen teta se strejdou, tak to tam mají celkem velký. Je to tam fakt hezký, vůbec jsem si to nepamatovala, ale už je to dobrých sedm let co jsem tam byla naposledy, teta totiž jezdí vždy k nám. Ukázala nám kde, co a jak. Se ségrou jsme měli štěstí, že jsme mohli spát odděleně, takže každá měla své soukromí a vlastní koupelnu, protože mají dva pokoje pro hosty i s koupelnou. Když jsem vešla do pokoje, spadla mi brada. Bylo to tam krásný. Začala jsem vybalovat a u toho jsme se rovnou převlékla do něčeho pohodlnějšího.

12:23

"Oběd!" zakřičela na nás teta. Sešla jsem dolu a do nosu mi vlétla příjemná vůně.
Teta mi podala jídlo vypadalo to dobře, byly bramboráky z nějakou omáčkou, upřímně řečeno viděla jsem to poprvé.

Když jsme dojedli, tak El šla nahoru do pokoje a my s tetou jsme si šli povídat do obýváku. "A co mamka, jak se vypořádala se smrtí vaší babičky?" jen co to dořekla jsem se málem rozbrečela. Ona si toho všimla "Promiň, nedošlo mi že to je ještě takhle čerstvý." řekla a pohladila mě po zádech. Viděla že se o tom nechci bavit, tak navázala normální konverzaci dokud jí nezazvonil telefon.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

~1003 slov~

Čauky, ano vím zatím je to nudu, ale budu se snažit aby se to v příštích kapitolách nějak rozjelo. Mějte krásný zbytek dne a papa❤️.